Hněv je přirozená a nevyhnutelná lidská emoce. Přesto k němu má mnoho lidí komplikovaný vztah. Mohou mít potíže s jakoukoli fází zpracování, zvládání nebo vyjadřování hněvu. V důsledku toho se u nich rozvíjejí rozporuplné pocity a nezdravé vzorce spojené s touto rozjitřenou emocí.
Protože se hněv často zaměňuje s agresí, mají lidé tendenci považovat ho za něco toxického, čemu by se měli vyhýbat. Přesto může neschopnost čelit hněvu a přijmout ho vést k řadě špatných adaptací a vybírat si daň na našem fyzickém i duševním zdraví.
Chceme-li najít zdravější způsoby, jak se s hněvem vyrovnat, musíme změnit svůj vztah k němu. To znamená zpochybnit naše dosavadní představy o tom, co je to hněv, a najít adaptivnější, nereaktivní a neodsuzující způsoby, jak k němu přistupovat.
Jak změnit svůj vztah k hněvu
Níže uvádíme několik užitečných zásad, které si můžeme osvojit a které mohou změnit způsob, jakým se ke svému hněvu chováme.
1. Neignorujte ho
I přes veškerou snahu emoci popřít nebo ji zamlčet má tendenci nás ovlivňovat. Jediný rozdíl je v tom, že se stále více vzdalujeme od jejího vědomého zpracování nebo pochopení, což vede k většímu zmatku kolem toho, jak se obecně cítíme.
Nedokonalé zpracování hněvu, stejně jako přímé pokusy o jeho potlačení, na nás mohou mít negativní psychické i fyzické dopady. Když nejsme upřímní k tomu, co cítíme, může náš hněv skončit jako nemístný. Můžeme tento pocit obrátit proti sobě nebo může prosáknout v podobě pasivní agrese, cynismu, podrážděnosti nebo nepřátelství.
2. Pamatujte, že hněv nemusí být racionální
Myšlenky nejsou totéž co činy. Každý náš pocit je přijatelný a není zatracující ani určující pro to, jací jsme. Nesoudný přístup k našim pocitům znamená, že jim můžeme dovolit, aby tu byly, aniž bychom se k nim příliš upínali.
Můžeme k našemu hněvu zaujmout přístup, který Dr. Daniel Siegel nazývá "COAL", což znamená, že jsme zvědaví, otevření, akceptující a milující vůči sobě a tomu, co prožíváme, i když nám to připadá nepřijatelné. Jak říká odborník na vztahy a pedagog Dr. Pat Love, vždy můžeme "cítit pocit, ale udělat správnou věc".
3. Vyhněte se vytváření případu
Dovolit si uznat a přijmout svůj hněv neznamená, že bychom se měli nechat unést detaily nebo snahou racionalizovat to, co cítíme. Pamatujte, že pocit hněvu nám nemusí dávat dokonalý smysl v okamžiku, kdy ho prožíváme. Často se jedná o přirozenou, instinktivní reakci, která nás může zajímat, ale nemusíme se jí nechat unést naše myšlení. Když se v procesu budování případu hnijeme, máme tendenci ubližovat sobě nebo druhým a častěji se dopouštíme destruktivních činů.
4. Rozlišujte adaptivní a maladaptivní hněv
Každá emoce nám může nabídnout vodítko k tomu, kdo jsme a co nás ovlivňuje. "Další kontroverzní myšlenkou je, že hněv může být adaptivní a zdravý," říká terapeut zaměřený na emoce a jeho zakladatel Dr. Les Greenberg. "Mnoho lidí si myslí, že hněv je vždy dysfunkční, že je nepřizpůsobivý, ale - při dobrém zacházení může být hněv velmi zdravou emocí."
Greenberg rozlišuje primární emoce, tedy "nejzásadnější, přímé počáteční reakce člověka na situaci", jako je například hněv při ztrátě, od jejich sekundárních projevů, tedy reakcí na vlastní myšlenky nebo pocity, nikoli na situaci samotnou. Člověk se například může cítit naštvaný v reakci na pocit ublížení nebo může cítit strach či vinu v reakci na svůj hněv.
Pokud je hněv chápán jako primární reakce na něco, třeba na špatné zacházení nebo nespravedlnost, může být užitečný. Greenberg rozebírá, jak mohou být emoce, které jsou "vyhodnoceny pro své užitečné informace", pro nás cenné a přístup k nim může dokonce vést k úlevě.
Naproti tomu maladaptivní emoce neboli staré, známé pocity, které se objevují opakovaně a nemění se v reakci na měnící se okolnosti ani neposkytují adaptivní návod k řešení problémů, když je zažíváme, vyžadují více práce při jejich řešení. "K primárním emocím je třeba přistupovat kvůli jejich adaptivním informacím a schopnosti organizovat jednání, zatímco k maladaptivním emocím je třeba přistupovat a regulovat je, aby se mohly proměnit," napsal Greenberg.
Greenberg vysvětluje, že když člověk prožívá hněv jako maladaptivní sekundární emoci, je užitečné proniknout hlouběji k tomuto jádru nebo primárnímu spouštěči, aby se přes tento pocit dostal.
Velké emoce často souvisejí s naší minulostí. Člověk se například může cítit naštvaný, že jeho partner přišel pozdě domů. Pak může mít nutkání partnera potrestat tím, že ho ukamenuje. Pokud se však podívá na tu první, bezprostřední emocionální reakci, kterou měl předtím, než pocítil hněv a trest, může si uvědomit, že primární emoce, kterou pociťoval, byl ve skutečnosti stud. Možná, že v sobě drží základní smutek z pocitu odmítnutí nebo zklamání. Když tuto primární emoci vyplavou na povrch, mohou se vcítit do sebe a sdělit partnerovi svá přání a potřeby příměji.
5. Věnujte pozornost svému kritickému vnitřnímu hlasu
Při zkoumání svého hněvu bychom si měli všímat například příliš kritických myšlenek, které se kolem něj objevují. Každý z nás má svého vnitřního kritika, který je formován našimi ranými zkušenostmi a který nás může živit destruktivními myšlenkami, jež nás obracejí proti sobě i druhým. Tento kritik v nás může vzbuzovat paranoiu, předpokládat, že ostatní jsou proti nám, nebo v nás jednoduše vyvolávat špatný pocit ze sebe samých a dokonce nám říkat, jak jsme podlí, když vůbec cítíme nějaký hněv.
Dobrým způsobem, jak poznat, kdy tento "hlas" přehlušuje náš skutečný pohled na věc, je, když se začneme cítit stále rozrušenější nebo rozčilenější. Objevuje se nám kolem našeho hněvu spousta myšlenek? Vytváříme si nějaký případ? Bombardujeme se nejrůznějšími definičními výroky? Předpokládáme, co si myslí nebo cítí druhá osoba? To vše mohou být známky toho, že náš kritický vnitřní hlas převzal kormidlo a vede nás po destruktivní cestě.
6. Dejte si to, co potřebujete, abyste se uklidnili
Nejlepším způsobem, jak se vypořádat s hněvem, je čistě a pravdivě. Je v pořádku být naštvaný. Je v pořádku zkoumat, odkud náš hněv pochází a co v nás vyvolává. Je v pořádku nechat se unášet jakýmkoli pocitem a je v pořádku být k sobě laskavý, když se tak stane.
Můžeme si však také pomoci uklidnit se tím, že si dopřejeme čas a prostor, který potřebujeme k tomu, abychom se mohli vyrovnat s jakoukoli intenzivní emocí. Ve svém nadcházejícím webináři "Jak se vypořádat se vztekem" strávím dost času tím, že proberu sadu technik, které nám pomohou uklidnit se ve vyhrocených chvílích, včetně praktik jako "Pojmenuj to, abys to zkrotil" a 4-7-8 dýchání. Ať už je náš hněv vyvolán něčím bolestivým z minulosti, nebo něčím děsivým v současnosti, existují léčivé způsoby, jak ho překonat.
Zdroje: psychologytoday.com, Unsplash.com