Jsem zarytý fanoušek romantických komedií. Pokud mám být upřímná, je to v podstatě jediný žánr, který sleduji. Žádný milostný příběh z Hallmarku pro mě není příliš sentimentální - pravidelně přetáčím každý film Nancy Meyersové a na drama nebo thriller přistoupím jen tehdy, když je v něm milostný příběh (a pouze se šťastným koncem, ale stejně si raději znovu pustím Jak ztratit chlapa za 10 dní). Jsem beznadějná romantička už od dob, kdy jsem si hrála s barbínami (řekněme, že Barbie a Ken byli mým ultimátním OTP) a pět let v kuse jsem si přála narozeninovou oslavu na téma Malá mořská víla, protože se mi nejvíc líbily její svatební šaty (nejsem na to pyšná, ale je to tak. Taky ten soundtrack je super chytlavý a mít ploutev je děsně cool, ne?).
Ale i když je pro mé romantické srdce bolestné si to přiznat, mé milované filmy nejsou tím nejlepším místem, kde bych mohla získat rady, očekávání a moudrost ohledně vztahů. Věci, které skutečně dělají vztah dobrým, stabilním a naplňujícím, nejsou příliš vzrušující, neprodávají se dobře ani nepůsobí dostatečně dramaticky pro velké plátno, což je důvod, proč si často pleteme "lásku" s toxickým chováním. Od jednoho beznadějného romantika druhému uvádím na pravou míru, co je romantický filmový mýtus a jak vypadá skutečný vztah. Zde je sedm věcí, které filmové vztahy o skutečných vztazích špatně chápou.
1. Mýtus: Pokud je to opravdová láska, odpustíte a zapomenete
Pamatuje si ještě někdo na ten krkolomný moment z filmu Love Story, kdy Ali MacGraw říká: "Láska znamená, že se nikdy nemusíš omlouvat?" Měla skvělé obočí, ale rady ohledně vztahů? Nic moc. Téma odpuštění všeho ve jménu lásky je příběh starý jako věčnost (jako když se Kráska zamiluje do Zvířete, přestože ji i jejího otce zavřel do žaláře). V jiných romantických komediích se postavy dopustí pochybných činů (a dokonce i trestných: vzpomínáte na Stmívání, když se Edward vloupal do Bellina domu, aby ji pozoroval, jak spí?), ale na konci filmu je vše odpuštěno. Vzpomeňte si: Bender ponižující, šikanující, a dokonce napadající Claire ve Snídaňovém klubu, ale ti dva stejně skončí spolu, nebo pan Božský, který Carrie léta mate, manipuluje s ní a ubližuje jí. Ale my jim stejně fandíme, aby to pro ně bylo šťastné až do smrti (pokud ovšem nejste tým Aidan).
Pravda: Skutečná láska by měla být bezpodmínečná, pokud jde o osobnostní rysy, zvláštnosti nebo dokonce selhání. Samozřejmě byste se neměli bát, že uděláte chybu nebo ukážete svou stránku, kvůli které vás partner opustí. Mezi láskou a toxicitou je však tenká hranice a na některé věci nelze (a nemělo by se) zapomínat, a to ani ve jménu lásky. A když přijde na to, že "láska znamená nikdy se neomluvit"? Ve skutečnosti láska znamená říct, že se omlouváš, i když si myslíš, že máš pravdu, protože ti víc záleží na vašem vztahu a pocitech druhého člověka než na tom, abys vyhrál hádku.
2. Mýtus: Špatná komunikace je normální (a dokonce romantická)
Příliš dobře známe zápletku: kluk má rád holku, kluk se bojí říct holce, že ji má rád, kluk čeká až do samého konce, aby byl zranitelný, a nakonec holku získá. Vždyť na nedostatku komunikace jsou postaveny celé zápletky: klasická linie udržování tajemství (jako Marisa Ventura předstírající, že je úplně jiná osoba v Pokojské na Manhattanu) nebo zlomené srdce ve stylu "už mi někdo ublížil, tak se nenechám zamilovat" (jako Hitch a Sára, kteří mají v Hitchovi problémy s vyjádřením svých citů). Vlastně, vyříkají si to někdy páry ve filmech hned? Kolik vášnivých milostných scén začíná slovy: "To, co jsi dnes řekl, zranilo mé city" nebo "Opravdu bych ocenila další pomoc s dětmi".
Pravda: nahromaděné problémy nejsou romantické. Vedou k zášti a toxickému chování. Jistě, ve filmech není tolik času, ale v reálném životě musí komunikace probíhat běžně a ne jen v závěrečné scéně. Také zásadní neshody nebo systematické problémy se nevyřeší během jediného rozhovoru. Podvody jako ve filmu Jak ztratit chlapa za 10 dní (na tom byl postaven celý jejich vztah) by se nevyřešily jen galantní honičkou přes Brooklynský most a slovy "Miluji tě". Jistě, pomohla by nějaká romantická gesta a upřímnost ohledně citů, ale bylo by potřeba mnoha rozhovorů a možná i poradenství, aby se vyřešily nějaké hlubší problémy.
3. Mýtus: Váš partner je vaše "druhá polovina"
Spolu s ostatními dospívajícími dívkami v roce 2010 nikdy nezapomeneme na to, jak jsme se cítily, když Channing Tatum říkal Amandě Seyfried "jsi pro mě to jediné, na čem mi záleží" ve filmu Milý Johne. Ale jakkoli je to sentiment hodný omdlení, je to jen další opakování věty "Ty mě doplňuješ", která naznačuje, že bez své "druhé polovičky" jsme neúplní nebo že na ničem jiném kromě druhé osoby nezáleží. Nejradši bych na Channinga přes televizi zařvala: "A co koníčky? To nemáš přátele nebo rodinu?" Nikdo (a tím myslím nikdo) nemůže žít naplněný život s přesvědčením, že potřebuje někoho jiného, aby byl celý, nebo že kromě druhého člověka na ničem jiném nezáleží. Tato mentalita může vést k toxické dynamice, jako je spoluzávislost, nejistota a kontrolující chování.
Pravda: Zasloužíte si, abyste se cítili jako hlavní priorita, a měli byste svého partnera milovat natolik, abyste ho také učinili hlavní prioritou. To však neznamená, že byste měli být pro toho druhého jedinou prioritou. Mějte i jiné zájmy, vztahy a vášně, na kterých vám záleží i mimo váš vztah, a ujistěte se, že na nich záleží i vašemu partnerovi. A pokud jde o ty kecy typu "doplňuješ mě", doplňte nejprve sami sebe a pak si vyberte někoho, kdo je kompatibilní s verzí vás, kterou milujete. Partner by neměl být tím, co vás doplňuje - měl by být úžasným doplňkem k už tak úplnému životu.
4. Mýtus: Láska zvítězí nad vším
Mýtus, který může v ostatních beznadějných romanticích vyvolat pocit beznaděje, je skutečnost, že láska nezvítězí nad vším. Ve svém romanticky založeném srdci opravdu věřím, že když někoho dostatečně milujete, tak se snažíte, aby to fungovalo, jak jen to jde. Ale to "možné" má svá omezení. Od postavy Bena Afflecka ve filmu He's Just Not That Into You, která nakonec požádá Jennifer Anistonovou o ruku (přestože celý film neústupně tvrdil, že se nikdy neožení), až po Drew Barrymoreovou a Adama Sandlera, kteří spolu skončili ve filmu 50 First Dates (navzdory těžkému zranění mozku a každodenní ztrátě paměti), nám filmy vnucují myšlenku, že láska stačí, ať se děje cokoli.
Pravda: Ve skutečnosti mohou dva lidé chtít zcela odlišné věci nebo mohou okolnosti ztěžovat fungování vztahu. Zamilovaní lidé se stále rozcházejí z různých důvodů, které nemají nic společného s jejich vzájemnými city. Ne vždy je příčinou neúspěchu vztahu nedostatek lásky - někdy vztah nefunguje kvůli opačným hodnotám nebo životním cílům nebo kvůli rozdílům, které prostě nelze vyřešit. Pozor, spoiler: Pokud jde o skutečný život, ne každý milostný příběh musí skončit tak, že hlavní hrdinové skončí spolu. Někdy přichází štěstí až do smrti odděleně. Pokud mi nevěříte, pořádně si pobrečte a pusťte si Někoho skvělého několikrát za sebou.
5. Mýtus: Existuje pro nás jedna dokonalá osoba ("spřízněná duše")
Další kasovní víra, kvůli které jsem věřila v krásného prince od chvíle, kdy jsem viděla svůj první film o princeznách od Disneyho, je myšlenka spřízněných duší. Podle průzkumu společnosti Marist věří ve spřízněné duše 73 procent Američanů. To znamená, že většina Američanů věří, že existuje jedna dokonalá osoba, se kterou jsou si souzeni, stejně jako nás to naučily West Side Story, Titanic a Romeo a Julie. Ale myšlení o "spřízněné duši" a psychologie, která za ním stojí, může být ve skutečnosti spíše škodlivé než romantické.
Pravda: Jedna studie zjistila, že v otázce dlouhověkosti vztahu se lidé obvykle dělí do jedné ze dvou kategorií: přesvědčení o osudu (víra v myšlenku spřízněné duše) nebo přesvědčení o růstu (víra, že vztah je volba, nikoli osud). Ve studii se ukázalo, že lidé, kteří se ztotožňovali s přesvědčením o osudu, se častěji rozcházeli a měli složitější vztahy než lidé s přesvědčením o růstu. Proč? Pokud věříte, že pro vás existuje jen jedna dokonalá osoba, je pravděpodobnější, že budete svého partnera hodnotit spíše podle toho, jaký není, než podle toho, jaký je. Když vás naštve, rozčílí nebo se u něj projeví nějaká chyba (jako u každého člověka), je snadné si myslet, že pro vás není dokonalý a že existuje lepší člověk.
Netvrdím, že nenajdete někoho, kdo odškrtne všechny položky na vašem seznamu, nebo kdo vás nebude milovat víc a víc a laskavěji, než jste kdy věděli, že můžete čekat (ve skutečnosti věřím, že láska nestojí za to, pokud není taková - koneckonců jsem stále beznadějný romantik). Ale záleží na tom, jak o závazku přemýšlíme. Osobně si myslím, že je mnohem romantičtější rozhodnout se být s někým každý den. Ne proto, že je pro mě dokonalý a já jsem pro něj stvořená, ale proto, že ho mám tak ráda, že chci zůstat. Zavolejte někdo Disneymu - potřebujeme nový milostný příběh.
6. Mýtus: Pronásledování (nebo být pronásledován) je romantické
Romantické komedie to často berou doslova: romantické postavy sprintují po nádražích, aby pronásledovaly hlavní hrdiny, nebo naskakují na poslední chvíli na let přes celý svět, aby si dokázaly svou lásku (ve filmech zjevně nejsou drahé letenky ani přebujelé lety). Velkolepý romantický konec nejčastěji spočívá v tom, že jedna postava pronásleduje druhou, aby ji získala zpět nebo jí dokázala svou lásku. Kromě toho, že máme mobilní telefony (není třeba sprintovat přes letiště k jejich bráně, když jim můžete prostě zavolat), není koncept pronásledování vlastně až tak romantický.
Pravda: Většina těchto scén honiček se odehrává kvůli výše zmíněné špatné komunikaci: buď dojde k hádce a oni spolu přestanou mluvit, místo aby ji řešili, nebo si neřeknou, co cítí, dokud není pozdě. Kdyby spolu lidé prostě mluvili, ušetřilo by to spoustu sprintování po letištích. Ale co je důležitější, představa, že "honička" je romantická (tj. jedna postava neúnavně pronásleduje druhou, aby ji získala), je škodlivá. Vztahy by měly být o vzájemném zájmu a respektu, což znamená, že obě strany by měly projevovat známky zájmu. Zdravé vztahy jsou rovnocenné. Tečka.
Když už jsme u toho, odmítnout se vzdát po odmítnutí není sladké. Často se to považuje za obtěžování. "Ne" znamená ne a my bychom se měli zbavit představy, že láska znamená nekonečné pronásledování za každou cenu. Pokud máte o někoho zájem, dejte mu to najevo, a pokud vám někdo říká, že nemá zájem, přijměte to tak, jak to je.
7. Mýtus: Boj znamená vášeň
Všichni jsme se smáli, plakali, milovali a jedli litr Ben & Jerry's při sledování kultovního romantického dramatu Zápisník jedné lásky, v němž se křik mění ve vášnivé sexuální scény (ne nadarmo získal film cenu MTV za nejlepší polibek). Jestli se vám nezdálo o Noahově vzteklém chvění rtů, viděli jste ten film vůbec? Mnoho dalších filmů zobrazuje dva lidi, kteří se nemohou vystát, ale uvědomí si, že jejich nenávist je vlastně láska. Vlastně je těžké najít romantickou komedii, kde láska nezačala jako neláska nebo kde se hádka nezaměnila za vášeň (Návrh, 27 šatů, 10 věcí, které na tobě nenávidím, Ošklivá pravda. Je třeba říkat víc?).
Pravda: Skutečnou ošklivou pravdou je, že "vášeň" v podobě pravidelných křiklavých zápasů má vždy kořeny v hlubších problémech, jako je nezralost, potíže s komunikací nebo dokonce rysy zneužívání vztahu, jako je narcismus nebo kontrola. To, že si s něčí osobností nebo hodnotami nerozumíte, není důvod k romantice, ale recept na nešťastný vztah. Bez ohledu na to, jak dobrý je "make-up", soustavné hádky ve stylu výbuchu nejsou romantické. Sečteno a podtrženo: Zdravý vztah je spíše konzistentní než nahoru a dolů a častěji byste se měli cítit spokojení než naštvaní. Nemyslím si, že nejlepší vztahy musí začínat jako přátelství, jak se říká, ale myslím si, že nejlepší vztahy jsou silná přátelství. A kdybyste měli toxického kamaráda, se kterým byste se neustále hádali? Víte, co byste udělali.
Jaké mýty o vztazích se podle vás ve filmech objevují?
Zdroje: theeverygirl.com, Unsplash.com