Říká se, že pro šťastný život je odpuštění nezbytné. Ale co když přijdou situace, ve kterých se vám zdá, že odpustit nedokážete? Je odpuštění opravdu to nejdůležitější?
Odpuštění má více vrstev. Může trvat i několik let nebo to dokonce může být celoživotní cesta. Někdy se stane, že z vás bolest opadne sama. Zároveň si můžete myslet, že jste někomu odpustili, ale druhý den vám přijde, že se to nikdy nestalo. Odpuštění nelze dosáhnout jen tak. Pokud vám někdy někdo řekl, že musíte odpustit a že právě teď je ten správný čas, tak se zkrátka mýlil. Pokud se rozhodnete odpustit, tak časové rozmezí je zcela na vás a není záležitostí kohokoliv jiného.Nemusíte odpouštět
Když zažíváme bolest způsobenou okolnostmi, které nemůžeme ovlivnit, je nám často říkáno, abychom odpustili. V rámci obecných rad nám bylo řečeno, že odpuštění jakékoli zrady obsahuje příslib osvobození od minulosti, od naší bolesti a všech vzpomínek, které nás trápí. Pokud se ocitneme v pasti plné emocí způsobených člověkem, který nás zradil, víra v to, že jediným možným řešením je odpustit, připravuje nebezpečnou cestu: Přijde nám, že nemůžeme odpustit, máme pocity viny a hanby, cítíme se špatně, protože nevíme, jak odpustit. Tím se akorát více potápíme do stavu zoufalství.
Stále ovšem platí, že ve většině případů je odpuštění zdravé, potřebné a doporučené. Odpuštění je emocionální a psychologický jev, který nám umožňuje fungovat ve společnosti založené na důvěře. Věda nám říká, že držet se nenávisti poškozuje naše duševní a fyzické zdraví. Negativní emoce, jako například úzkost, hněv, smutek a stres , jsou úzce spojeny s nezdravým chováním, jako je špatná strava, kouření, nadměrné pití, fyzická nečinnost a sociální izolace, což může vést k srdečním onemocněním, rakovině, cukrovce, závislosti a demenci.
Někteří lidé jsou jednoduše schopni odpouštět na základě své osobnosti. Zároveň je jednodušší odpustit, když provinilec projeví opravdovou lítost. Tím, že se pachatel omluvil za to, co udělal, uznává svou roli a odpovědnost za ublížení jiné osobě. Víra v to, že vás pachatel znovu zradí, je tak nižší.
Ale co když pachatel neprojeví žádné výčitky svědomí? Odpuštění je možné prostřednictvím empatie, což naznačuje, že pokud si člověk neuvědomuje důsledky svých činů nebo výslednou způsobenou bolest, je odpuštění oprávněné. Co však neodůvodňuje odpuštění, je skutečná zlovolnost: Když není prokázána lítost ani vina neznalosti, ale člověk získal uspokojení z bolesti někoho jiného, odpuštění je zbytečné. Je tedy třeba odpouštět? Ne, je třeba rozumět a přijímat a je třeba činit pachatele odpovědným; je třeba opustit od přemýšlení nad tím, co mohlo nebo mělo být; je třeba milovat své mladší já, které snášelo utrpení; a je třeba si naplánovat postup vpřed. Někdy existuje více síly v učení se ze setkání se zlem, v růstu a posunutí se dál. Pokud nemáte pocit, že můžete odpustit nebo nechcete, tak neodpouštějte. Nikdo nemá právo vás soudit za vaše rozhodnutí. Někdy jsou rány tak veliké, že je zkrátka nelze odpustit. Nikdo vás také nemůže do odpuštění tlačit. A pokud vás někdo nutí, dejte mu jasně najevo, že to vy máte právo se rozhodnout, jestli a kdy někomu odpustíte.
Promluvte si s někým
Odborník vám může pomoct při cestě za odpuštěním. Může vám také pomoct zjistit, jestli je odpuštění to pravé. V neposlední řadě poskytne pohled třetí osoby, který vám pomůže situaci lépe vyhodnotit.
Zdroje: https://www.psychologytoday.com/intl, https://unsplash.com/