Někdy se to projevuje přímo: pokaždé, když dítě zkouší něco nového, dávají mu rodiče jasně najevo, jak je neschopný. Někdy projevy nejsou na první pohled až tak čitelné: rodiče neustále dělají vše za své dítě, dokonce i v situacích, ve kterých už je dítě schopné být samostatné. Co s tím?
Rodiče se pak k dítěti chovají stejně, i když vyroste. Když rodič pociťuje, že je jeho dítě čím dál více nezávislé a začíná nad ním pomalu ztrácet kontrolu, přestává ho chválit a dává mu najevo, že se velmi zhoršilo.
Infantilizace je ve slovníku vysvětlována jako „umělé udržování člověka ve stavu malého dítěte”. Jinými slovy se rodiče chovají k dítěti tak, jako by byl mnohem mladší, než je ve skutečnosti. Narcističtí rodiče se takto chovají kvůli tomu, že dítě vnímají jako pokračování sebe a svého života.
Pokud si dítě toto chování uvědomuje, rodiče se dítě pokusí kontrolovat pomocí pocitu viny, strachu či jiných triků. Pro takové rodiče je pak nejtěžším obdobím věku jejich dítěte právě dospívání – jejich dítě potřebuje čím dál více svobody a souběžně se narcistický rodič nejvíce bojí ztráty kontroly nad dítětem. Narcistický rodič vnímá osamostatňování dítěte jako hrozbu.
Ve snaze bojovat s touto „hrozbou” začnou rodiče různými způsoby podrývat nezávislost dítěte. Přesvědčují své dítě, že samo není schopné ničeho dosáhnout, nebo s ním prostě neustále mluví jako s malým dítětem.
Způsoby, jakými narcističtí rodiče neumožňují svým dětem dospět:
1) Nesouhlas
Dospělé dítě neustále sledují s nesouhlasným pohledem. Teatrálně vzdychají, stěžují si či na sebe jakýmkoliv jiným negativním způsobem strhávají pozornost svého dítěte. Kladou nepříjemné otázky týkající se jeho soukromí a rozhodnutí, která dělá. Ať se rozhodne jakkoliv, pokud se neporadí s rodičem, bude čelit nesouhlasu. Tak se rodiče snaží dítěti vnutit, že se vždy musí nejprve poradit s nimi – poukazují, že není schopno nic řešit samostatně.
2) Zásah do soukromého života osobnosti
Většina narcistických rodičů považuje za své právo zasahovat kdykoliv se jim zlíbí do života svých dospělých dětí. Mohou se například snažit určovat, s kým se děti mohou vídat a s kým ne. V nejextrémnějším případě se dokonce mohou pokusit zničit dítěti partnerský vztah.
3) Nadměrná kritika
Neustálou kritikou z jakýchkoliv důvodů rodiče podrývají sebevědomí dítěte. Mnoho matek tímto způsobem vzbuzuje ve svých dcerách nejistotu, zatímco z pohledu dcer se jedná o pomoc. Taková matka například neustále trousí hanlivé komentáře o nadměrné váze dítěte, absenci vkusu v oblékání, „špatném” výběru profese i životním směru, snaží se dítěti zkrátka ukázat, že jen na ví, co je pro něj nejlepší.
Někteří lidé natolik přivykli k tomuto vztahu ze strany rodičů, že teprve až v dospělosti si začínají uvědomovat, že je zde nějaký problém.
Co dělat, když máte narcistické rodiče?
1) Nastavte své hranice
Narcističtí lidé nejvíce nenávidí, když jim někdo vymezuje prostor. Pokud nenastavíte hranice svého soukromého života, bude Vás takový rodič nadále kontrolovat. Proto se nevyplácí říkat takovému rodiči příliš mnoho o svém životě a o to spíš se nedělit o informace, které by mohl rodič využít proti Vám, například se nedělte o finanční potíže.
2) Připravte si obecné odpovědi
Připravte si 4 – 5 obecných odpovědí na rodičovské poučování a nároky. Pokud Vás začnou poučovat, odpovězte zdvořile ale bez ústupků: „Ty jsi zvyklá dělat to takhle a já zase jinak. Ale oba to děláme správně po svém.” Zde je několik variant: „Děkuji, ale poradím si sám/a.” , „To je tvůj názor a já mám právo s ním nesouhlasit.” , „To je mé rozhodnutí a nechci ho s tebou řešit.” Když rozhovor skončíte Vy, seberete narcisovi možnost kontrolovat jeho průběh.
3) Prostě odejděte
Pokud se nedostáváte k žádnému řešení, můžete kdykoliv odejít. Hádat se s narcisem je nesmysl. Nikdy nepřijme Váš úhel pohledu a vždy bude prosazovat, že pravdu má on.
Zdroje: psychologies.ru, freepik.com