Putin opakovaně pohrozil použitím jaderných zbraní. Takové hrozby jsme neslyšeli již mnoho let a nelze je odmítnout. Již desítky let se zabývám psychologickým rozměrem bomb, často ve spolupráci s Charlesem Strozierem. Strozier je historik a psychoanalytik, který se zabýval souvisejícími apokalyptickými otázkami. Zkoumáme povahu a důsledky Putinovy jaderné rétoriky.
STROZIER: Je mimořádné, že Putin představil možné použití jaderných zbraní hned na začátku své války na Ukrajině. Do těchto řečí se nyní dokonce začali zapojovat i lidé z jeho okolí. Díky tomu je myšlenka výměny jaderných zbraní představitelná novým způsobem.
LIFTON: Jakmile do hry zapojíte jaderné zbraně, ocitnete se v jiné sféře. Výsledný strach v sobě skrývá zvláštní rozměr nebezpečí, konec veškerého života. Říkám tomu představa zániku. Je to pocit apokalypsy bez naděje na obnovu.
S tímto obrazem jsem se setkal při studiu přeživších z Hirošimy v roce 1962. Kombinace výbuchu, žáru a radiace byla tak extrémní, že se celá Hirošima proměnila v moře smrti.
Tito přeživší mi také vyjádřili pocit neviditelné kontaminace - jedu (z účinků radiace), který vám zůstal v kostech a který vás může kdykoli zasáhnout, a dokonce může ovlivnit i budoucí generace.
Bomby použité v Hirošimě a Nagasaki nemohly vyhladit náš druh - k této skutečné kapacitě došlo až v případě radikálně ničivějších vodíkových bomb - přesto však mohly vyvolat tyto rozměry jaderné katastrofy na celém světě.
STROZIER: Je v tom moudrost přeživšího, jak jsme si vy i já často všímali. Zajímalo by mě, jak hibakuša, se kterým jste mluvil v Hirošimě, tyto dva extrémní strachy zprostředkoval?
LIFTON: Jeden z přeživších to vyjádřil takto: "Moje tělo se zdálo celé černé, všechno se zdálo temné, temné všude....tedy jsem si pomyslel: 'Konec světa'." Jiný, který se na město díval z vyvýšeného předměstí, řekl: "Viděl jsem, že Hirošima zmizela....Hirošima neexistovala."
V souvislosti s neviditelným zamořením bombou lidé popisovali obávané a často smrtelné "fialové skvrny" (z krvácení do kůže) z počátečních účinků radiace a pozdější obavy ze stejně smrtelných forem rakoviny, jejichž výskyt se prokazatelně zvýšil u osob vystavených relativně blízko hypocentra bomby. Těmto obavám se začalo volně říkat "nemoc z A-bomby", která byla spojena s nekončícím strachem.
Celkové poučení, které jsem si z Hirošimy odnesl, by se dalo vyjádřit pouhými šesti slovy: Jedno letadlo, jedna bomba, jedno město.
STROZIER: Vrátíme-li se k Putinovi, mnozí tvrdí, že svou jadernou hrozbu vyslovil na počátku nepřátelství, aby nám zabránil vojensky se mu postavit na nejaderné scéně. V tomto smyslu to byl strategický tah.
LIFTON: Nemůžeme s jistotou vědět, proč se odvolal na jadernou hrozbu, ale zdá se, že důvodů je několik. Chtěl nás vyděsit možností jaderné eskalace a tím nás přimět k ústupu od vojenské pomoci Ukrajincům. Moskva také následně varovala Bidenovu administrativu, aby přestala dodávat moderní zbraně ukrajinským silám, jinak bude čelit "nepředvídatelným důsledkům". A ruský mluvčí pohrozil nasazením jaderných zbraní v Pobaltí, pokud Finsko a Švédsko vstoupí do NATO.
Při těchto hrozbách může Putin také vyjadřovat apokalyptický impuls jako součást své ideologie nacionalismu a křesťanského fašismu odvozené od ruského filozofa Ivana Iljina, kterou jsem popsal v nedávném článku Psychology Today. Tuto ideologii veřejně požehnal patriarcha Kirill, hlava ruské pravoslavné církve, který válku na Ukrajině označil za "posvátnou".
Při tom všem je lákavé diagnostikovat Putina jako psychotika, ale já si to nemyslím. Spíše můžeme hovořit o morálním šílenství ideologického fanatika, který se cítí ohrožen vpádem Spojených států a západní Evropy. S tím souvisí i jeho potřeba prosazovat svou verzi mužnosti, jak naznačují projevy fyzické zdatnosti bez trička.
STROZIER: Putin se rozhodně zdá být paranoidní. Přinejmenším je izolovaný a nekontrolovatelný. A svět se změnil. Když Amerika shodila bomby na Hirošimu a Nagasaki, byli jsme jediní, kdo je vlastnil. Nyní je má řada zemí. Zejména Rusko jich má stejně tolik jako my, a to významně mění hrozbu.
LIFTON: Ano, šíření jaderných zbraní je faktem jejich existence. Rusko a Spojené státy jsou dvěma největšími držiteli bomb, takže pokud by je jedna z těchto dvou zemí použila, mohli bychom hovořit o první skutečné jaderné válce.
Bomba v Hirošimě měla výbušnou sílu asi 15 kilotun. Nyní byly jaderné bomby miniaturizovány a vznikly takzvané "taktické" jaderné zbraně, tedy použitelné při vojenské výměně. Některé z nich jsou menší než bomby použité v Hirošimě a Nagasaki, jiné mohou mít hmotnost až 100 kilotun. Jinak řečeno, jaderná zařízení mohou být dostatečně malá, aby působila lokálně, nebo dostatečně velká, aby zničila město a více. Obě strany nyní disponují rozsáhlými zásobami taktických zbraní, jejichž použití by mohlo vést k rychlé jaderné eskalaci. Je opravdu těžké stanovit hranici mezi použitím menších taktických zbraní a mnohem větších vodíkových bomb, které by skutečně mohly vyhladit lidský druh.
STROZIER: Zdá se mi, že je zde také zásadní otázka názvosloví. Tvrdil jste, že normalizuje jaderné zbraně zhoubným způsobem i to, že je nazýváme "zbraněmi", a nikoli "nástroji genocidy". Zdá se, že jsme na tento důležitý bod zapomněli.
LIFTON: Ano, nazývat je "zbraněmi" je nesprávné. Pojem genocida v některých užitích nevyžaduje konkrétní záměr zničit lidi. Zařízení může být genocidní na základě rozsahu své ničivosti. Proto můžeme hovořit o revoluční technologii, která vytvořila nástroje genocidy.
STROZIER: Jsme zděšeni Putinovou jadernou hrozbou, ale Spojené státy se na tomto druhu uvažování do jisté míry podílejí, protože jsme se nikdy nezřekli vlastního prvního použití. To nás rovněž staví do problematického vztahu k jaderným zbraním.
LIFTON: Ano, je důležité si uvědomit vlastní nebezpečný postoj Ameriky k jaderným bombám. Zřeknutí se prvního použití by značně zmírnilo jejich nebezpečnost, ale to jsme nikdy neudělali.
Ve studii, kterou jsme s Gregem Mitchellem vypracovali pod názvem "Hirošima v Americe: Půlstoletí popírání" jsme zjistili, že od chvíle, kdy se bomba objevila, měli američtí prezidenti od Trumana po Trumpa na ni dvojí názor. Na jedné straně ji považovali za nepoužitelnou nebo "nemyslitelnou". Na druhé straně mohli v některých okamžicích považovat bombu za vojenskou zbraň jako každou jinou, jen o něco větší. Obama a Biden vyjádřili výhrady k prvnímu použití, ale nikdy se ho formálně nezřekli.
Jaderní stratégové, jako například Herman Kahn a Edward Teller, předkládali absurdní scénáře vedení a vítězství v jaderných válkách. A dokonce i zdánlivě "umírněnější" harvardská skupina, která kladla důraz na "život s jadernými zbraněmi", vypracovala studii "jaderné etiky", v níž lze jejich použití za určitých podmínek považovat za "nezbytné".
STROZIER: To jste nazval "zhoubnou normalitou". Přesto ve společnosti existovaly síly, které podporovaly myšlenku, že jakékoli použití je nemyslitelné.
LIFTON: Existovaly vlny protijaderných nálad, například na počátku 80. let, kdy obrovské množství lidí vyjadřovalo vášnivý nesouhlas s použitím jaderných bomb.
Podílel jsem se na relativně malém, ale vlivném hnutí lékařů, v němž jsme se dovolávali svých odborných znalostí, abychom sdělili jadernou pravdu. Naším základním poselstvím bylo, že představují hrozbu pro lidský druh a že se z nich nelze lékařsky zotavit. Scházeli jsme se v různých městech světa, a když se delegáti z různých zemí navzájem poznali, mohli jsme se věnovat jisté dávce šibeničního humoru. Na každém setkání zazněl přípitek, který pronesl buď americký, nebo sovětský lékař ve smyslu: "Na vás a vaše zdraví a na zdraví vašich vůdců a vašeho lidu. Protože když zemřete vy, zemřeme i my. A pokud přežijete vy, přežijeme i my."
Trvali jsme na tom, že s bombou neexistuje nic takového jako národní bezpečnost, ale pouze vzájemná bezpečnost. Tato zásada byla také jádrem větších protijaderných hnutí té doby, jako byl Výbor pro rozumnou jadernou politiku a Hnutí za zmrazení jaderných zbraní.
STROZIER: Obavy o bezpečnost státu mají dlouhou historii. Problém, kterému čelíme v souvislosti s jadernými zbraněmi, je však problémem bezpečnosti lidí. Ta přesahuje jakékoli pojetí bezpečnosti jednotlivých států.
LIFTON: Ano. Není to otázka americké nebo ruské bezpečnosti, ale bezpečnosti celé planety. To je charakteristický postoj všech protijaderných hnutí.
Rusové mají jistě určité povědomí o principu lidské bezpečnosti. A dokonce i po Putinových hrozbách vydali ruští mluvčí prohlášení, v nichž od myšlenky použití jaderných zbraní ustupují. Zároveň však varovali před přetrvávajícím jaderným nebezpečím.
STROZIER: Přesto lze jadernou rétoriku zmírnit. Jak mohou naši politici najít způsoby, jak oslabit válečnickou rétoriku a možnost skutečné jaderné války?
LIFTON: Pokud naše pomoc dokáže rozšířit a prohloubit ruské vojenské fiasko na Ukrajině, existuje bod, kdy se Putin může začít obávat o svou autoritu a moc a zmírnit své hrozby. Zároveň bychom mohli více usilovat o nastolení míru na Ukrajině, ať už zapojením dalších zemí, nebo podporou mezinárodních právních kroků. Ideologičtí fanatici, jako je Putin, mají schopnost uchýlit se k určité míře pragmatismu a tyto tlaky by mohly vést k dohodě o zastavení války.
Charles B. Strozier je historik a psychoanalytik, který je autorem rozsáhlých prací o psychologii fundamentalismu a dalších apokalyptických otázkách, aspektech dějin psychoanalýzy a psychologických studiích Abrahama Lincolna.
Zdroje: psychologytoday.com, Unsplash.com