I introverti jsou lidé aneb výlet do mozku samotáře

V době sociálních médií, sítí a globální nekonečné komunikace jsou introverti často považováni spíš za neefektivní. Ostatní je považují za lidi, kteří by během setkání nadšeně nevyjádřili svůj názor nebo se aktivně účastnili brainstormingu. Často jsou také považovaní za ty, kteří nesvedou multitasking nebo nejsou nijak zvláště charismatičtí. Na večírku jsou zřídka ve středu pozornosti a často ignorují své smartphony celé hodiny. V dnešní době, kdy věříme, že velké úkoly vyžadují aktivní účast velkých skupin lidí pracujících společně, může být introvert nevýhodou.

Opak je pravdou: někteří z nejúspěšnějších lidí na světě jsou introverti. Albert Einstein, Bill Gates a dokonce vynálezce sociálních médií Mark Zuckerberg. Všichni jsou to sebevědomí introverti. Jak se tedy těmto lidem, kterým zjevně chybí některé základní dovednosti potřebné pro úspěšnou kariéru, daří dosáhnout tak vysoko? Čím je mozek introverta tak odlišný a tak výjimečný?

Být samotářem má své výhody i nevýhody, pokud jde o zdraví a úspěch

Je dobře známo, že osobnostní rysy nejsou jen výsledkem sociálního podmínění. Mají více společného s genetikou a strukturou mozku. Lidé se rodí nebo zdědí specifické osobnostní rysy, jako by zdědili nějaké konkrétní fyzické parametry a vlastnosti. Tyto osobnostní rysy přinášejí své výhody a nevýhody. Studie také prokázaly anatomický rozdíl mezi introvertním a extrovertním mozkem. Zobrazovací studie ukázaly rozdíly v objemech šedé hmoty a bílé hmoty v různých částech mozku, což potvrzuje, že osobnostní rysy jsou pevně zapojeny do mozku.

Introverti nemají rádi příliš dlouhé sociální interakce a na velkých společenských akcích se cítí nepříjemně. Introvertům nevadí zůstat izolované po delší dobu. Pomáhá jim to myslet a snít a to milují. Dobrovolná sociální izolace má však svou cenu. Nižší sociální interakce zvyšuje riziko určitých poruch; může negativně ovlivnit kognitivní funkce, zvýšit riziko metabolických poruch a negativně ovlivnit imunitní systém.

Extrémní sociální izolace a její negativní důsledky jsou dobře studovány. Lidé, kteří žijí v dětských domovech nebo jsou dlouhodobě uvězněni, mohou projít obdobím duševní nestability a někteří mohou dokonce zažít halucinace. Být introvertem je však jiné a dobrovolná sociální izolace nemusí nutně znamenat nečinný mozek nebo nedostatek odolnosti vůči těmto zdravotním problémům. Nejnovější výzkumné studie ukazují, že tato období osamění mohou mít pozitivní dopad na emocionální a pracovní život.

Zaměřte se na kreativitu

Jednou z výhod většího soustředění na vlastní myšlenky je zlepšená kreativita. Introverti jsou otevřenější různým myšlenkám; mohou mít vyšší úroveň důvěry a nezávislosti. Méně se zajímají o to, co si ostatní mohou myslet. Studie ukázaly, že prominentním rysem vědců i umělců je nechuť k přílišné sociální interakci: vyhýbání se jim ponechává tedy víc času soustředit se na jejich myšlenky.

Díky tomu, že se tak drží stranou, mají introverti víc času na zdokonalení svých řemesel. Mají tak čas pochopit své myšlenky a zkušenosti. To vše znamená, že mají vyšší šance na dosažení momentu heuréky.

Je však třeba si uvědomit, že ne každý druh sociálního odstupu je stejný. Určitý typ nesocializace je indikátorem psychologických a fyzických zdravotních problémů. Sociální odstup může být způsobený plachostí a úzkostí, nebo může být nechutí k socializaci. Oba mohou mít negativní dopad na zdraví a nemusí nutně zlepšit kreativitu.

Existuje obecná víra, že konkrétní profese vyžadují společenskou osobnost a extroverti jsou v roli manažera lepší, to však není vždy pravda. Výzkumy ukazují, že hodně závisí na kolektivní povaze zaměstnanců. Introvertní manažeři jsou úspěšnější, pokud jsou zaměstnanci společenštější. Na druhou stranu jsou extrovertní manažeři lepší ve vedoucí roli, pokud jsou zaměstnanci méně aktivní.

Co tedy říct na závěr? Pokud se člověk příliš nesocializuje, není s ním nic špatně. Je důležité, aby samota byla jeho volnou a nebyla mu vnucována: i klasičtí introverti potřebují pár dobrých přátel.