HISTORIE TÁBORA
Nápravně pracovní tábor v Želiezovcích byl postaven roku 1952. Vznikl za účelem doplnění nedostatku pracovních sil na jednom z největších státních statků na Slovensku. Základem pro jeho vznik se stal velkostatek hraběnky Ernestiny Coudenhové, zkonfiskovaný po válce. Větši-na obyvatel obce byla maďarské národnosti. I proto při organizované výměně obyvatelstva odešli do nedalekého Maďarska. Po nich tu zbyla vysoce úrodná půda, čehož právě komunis-té při zakládání tábora využili. Právě v padesátých letech se zde pěstovalo takřka všechno – obilí, kukuřice, luštěniny, tabák, zelenina, slunečnice, ba i víno. Ve velkém zde byly chovány krávy.
PRŮBĚHY VÝSLECHŮ
Přestože se jednalo o ženy, komisaři je při výsleších nijak nešetřili. Ba naopak – zacházeli s nimi extrémně hrubě, stejně tak jako s muži. Po zatčení každou ženu čekal ve vyšetřovací vazbě tvrdý výslech v podobě bití a ponižování. Jestliže některá žena byla těhotná, nebrali komisaři ohled ani na ni.
PRACOVNÍ PODMÍNKY VĚZEŇKYŇ
Jak už to tak v pracovních táborech chodilo, i zde panovaly nesmírně těžké pracovní podmín-ky. Odsouzené ženy zde vždy na začátku výkonu byly plné síly, ale už po pár měsících byly velmi zesláblé a jen horkotěžko přežívaly. Jejich pracovní den obvykle začínal velmi brzy ráno a končil až večer. Při pracích často onemocňovaly, mívaly velké krvavé mozoly a také často trpěly žízní i hladem. Odměnu nedostávaly žádnou, krom směšného čtvrtlitru mléka, které dostávaly za mlácení obilí. Když sklízely obilí, byly vždy hlídány dozorci na koních s bojově vycvičenými psy. Jak už jsem zmínila, ženy při všech těch těžkých pracích trpěly urputnou žízní. Jenže i v pití byly hodně omezovány. Na poli byla vždy jen jedna dřevěná bečka s vodou. Ta obvykle horkem zteplala, navíc vodu musely jedna či dvě vězeňkyně nalít do kyblíků a roz-nášet ji ostatním. Všechny byly nuceny pít jen z jednoho jediného hrnečku. Takto to chodilo i za obrovských veder. Vězeňkyně dostávaly každý den přidělen jen necelý litr vody. Se stravou to bylo podobné. Trestankyním byla každý den přidělena pouhopouhá čtvrtka chleba se sto gramy marmelády. Pokud splnily plán výkonu nad sto procent, dostaly „odměnu“ v podobě sádla místo marmelády. I toho však dostávaly pouhých sto gramů. Není proto divu, že trestankyně při výkonu práce často omdlévaly. V takových případech pak byli dozorci polévá-ny vodou. Když pršelo, nesměly se trestankyně dokonce ani převléknout a byly nuceny praco-vat až do večera v mokrém oblečení. Často se jim tak stávalo, že prochladly. Každý večer po práci směly šaty jen vyždímat, nikoliv vyprat. Při sázení tabáku do bláta musely být vždy na-boso. I přitom vždy silně prochladly. Za odvedenou práci pak ženy jednou měsíčně dostávaly kupóny v hodnotě pětatřiceti korun, za které si mohly opatřit v kantýně za nesmyslně vysoké ceny hygienické potřeby, cigarety, kávu či marmeládu. Jako ubikace jim sloužily obyčejné staré chlé-vy. Tam jich přespávalo několik desítek. Hygienické podmínky zde byly neskutečně špatné. Sprch bylo k dispozici pouze deset, teplá voda tekla jen jednou týdně, v sobotu. Záchody v táboře byly společné, některé byly tzv. turecké. Trestankyně na ně mohly chodit jen před večerkou. V noci si tak ženy musely poradit jinak, např. prádelními hrnci. Na každém poli pak byl záchod jen jeden. Byl to malý plácek se čtyřmi kůly, obmotaný pytlovinou, a smělo se na něj chodit jen s dovolením. Kvůli špatným hygienickým podmínkám zde bohužel epidemie nebyly žádnou raritou. Často se zde objevovaly epidemie žloutenky, úplavice a tyfu. Lékařské pomoci se vězeňkyním téměř nedostávalo. V zimě sice práce bylo méně, ale to ženám ani tak pobyt nijak nezpříjemňovalo. Ve velkém se např. sklízel čirok. Ten byl pak s mnohými dalšími plodinami upravován v halách. Dále se také chodilo pracovat do kravínů. Tam i v halách se pracovalo na směny. V ubikacích se dost šetřilo také na topivu. Vězeňkyně dostávaly přídělem jen jeden vysoký hrnec plný uhlí, které si ale musely každý den v určitou dobu, po svolání, samy nabrat. Přídavky nedostávaly. Každá žena se pak mohla zahřát už jen jednou jedinou dekou, kterou měla, a jedním polštářem. Každá žena tam také měla jeden slamník, který si rovněž sama jednou za rok musela nacpat. Oblečení také moc nedostaly, v létě pouze jednu slabou blůzku s šedobílými kalhotami, v zimě kabát, pánské trenýrky, teplejší kalhoty, ponožky a boty, kterým se říkalo „komisňáky“.
Fatal error: Uncaught Error: Call to undefined function shell_exec() in /data/web/virtuals/218016/virtual/www/domains/gulu.cz/views/ampDetail.php:272 Stack trace: #0 /data/web/virtuals/218016/virtual/www/domains/gulu.cz/routes.php(32): require_once() #1 /data/web/virtuals/218016/virtual/www/domains/gulu.cz/php/classes/Route.php(8): {closure}() #2 /data/web/virtuals/218016/virtual/www/domains/gulu.cz/php/classes/Route.php(8): Closure->__invoke() #3 /data/web/virtuals/218016/virtual/www/domains/gulu.cz/routes.php(31): Route::set('amp/zensky-prac...', Object(Closure)) #4 /data/web/virtuals/218016/virtual/www/domains/gulu.cz/index.php(16): require_once('/data/web/virtu...') #5 {main} thrown in /data/web/virtuals/218016/virtual/www/domains/gulu.cz/views/ampDetail.php on line 272