Myslíte si, že určití lidé zkrátka mají být spolu? Že jsou spřízněné duše schopné najít se mezi miliardami lidí na této planetě? Věříte, že jestli bude vztah fungovat, je určeno už od začátku? Stačí vám jeden pohled, abyste věděli, že je to ten pravý/á? Podle vědců existují dvě různé víry, co se týče lásky. Pojďme si o nich něco říct!
Osudová víra
Pokud věříte v lásku na první pohled, určitě nejste sami. Tento druh víry je inspirací pro většinu romantických filmů, a to se potom promítá i do reality. Když najdete osobu, o které si myslíte, že je ta pravá, cítíte se jako hvězda hollywoodského románku. Ale jak takové vztahy probíhají a nakolik je může ovlivnit naše očekávání? Tito lidé bývají na začátku se svými vztahy spokojenější (pokud by si nemysleli, že existuje alespoň nějaký potenciál, aby byl jejich nový partner tím pravým, ani by se neobtěžovali do vztahu vstoupit). A když je vztah po dobu alespoň prvních pár měsíců stejně uspokojivý, jako na úplném začátku, mají tendenci pokračovat v něm co nejdéle. Jestliže není vztah první měsíce příliš uspokojivý, rychle ho ukončí. Lidé, kteří věří v osud hledají ohňostroje, ne jednu malou petardu.
Každý vztah vyžaduje práci, jenže lidé, věřící ve skutečný osud, nemají většinou chuť hledat řešení či kompromisy a jakékoli problémy vnímají jako známku toho, že jim vztah není souzený. Počáteční nadšení vyprchá a vztah rázem není tak zábavný jako dřív. Proto s větší pravděpodobností problém ignorují nebo dokonce popírají a místo jeho řešení vztah raději ukončí.
Růstová víra
Víra v osud není jediná víra, kterou lidé o vztazích zastávají. Vědci také diskutují přesvědčení spočívající ve vyvíjejícím vztahu. Zatímco víra v osud odkazuje na přesvědčení o počátečních dojmech ze vztahu (rychlé zjištění, zda spolu máte být či nikoli), tato víra spočívá v přesvědčení lidí o významu problémů ve vztazích. Lidé, kteří věří v růst, vidí problémy jako něco, co lze překonat. Myslí si, že i méně ideální vztahy mohou růst a zesílit, pokud na nich budou pracovat. S větší pravděpodobností ve vztahu přetrvají, i když na počátku třeba není tolik uspokojivý. Často přeměňují přátelství ve vztahy a v případě, že nastanou problémy, budou se je snažit řešit a zůstanou oddaní.
Jedna, obě nebo žádná
Tyto dvě víry jsou na sobě zcela nezávislé. Můžete věřit jedné z nich, oběma nebo žádné. Lidé, kteří věří ve spřízněné duše a nevidí problémy jako něco, co mohou překonat, mají perspektivu „hodnocení“. Ti, kdo nevěří v osud spřízněných duší a vidí problémy jako něco, s čím se dá pracovat, mají perspektivu „kultivace“. Ačkoli je to méně časté, lidé mohou věřit v osud, a přitom považovat problémy za řešitelné, to je takzvaný optimistický typ člověka. Nevěra v osud, a zároveň neschopnost pracovat na problémech se podle vědců nazývá beznadějným typem. Posledním dvěma jmenovaným druhům se od výzkumníků ale dostalo méně pozornosti a víceméně nejsou skoro prozkoumané.
Je jedna z nich lepší?
Vědci, kteří studují tyto víry, poukazují na to, že ani jedna z nich není dobrá nebo špatná. Silná víra v osud může být problematická, pokud lidem brání v řešení problémů ve vztahu, který má velký potenciál, ale na druhou stranu díky ní může být vztah zvláštní a jedinečný. Silné přesvědčení o růstu podporuje řešení problémů, ale také může lidi povzbudit, aby zůstali v toxických vztazích kvůli přetrvávajícímu přesvědčení, že vztah uspěje, pokud na něm budou dál pracovat. Je důležité si uvědomit, že ať jsou naše víry jakékoli, formují náš vztah a také to, jak k němu přistupujeme.
Zdroje: https://www.freepik.com/, https://www.psychologytoday.com/