Kokain v závislosti na věku zvyšuje rizikové chování

Kakain je psychostimulační droga, která zvyšuje euforii, energii, společenskost a duševní bdělost, zlepšuje fyzickou a intelektuální výkonnost, snižuje spánek a snižuje chuť k jídlu. Není tedy divu, že jen v loňském roce uvedly užívání kokainu více než 2 miliony Američanů. Kokain má však také návykové vlastnosti. Z těchto 2 milionů uživatelů tedy více než polovina splní kritéria DSM-V pro zneužívání nebo závislost.

Tito jedinci jsou náchylní k účinkům dlouhodobého užívání drog, včetně změn kardiovaskulárních funkcí, nevyzpytatelného a násilného chování, podrážděnosti, úzkosti, záchvatů a někdy i smrti. Bylo také prokázáno, že chronické vystavení kokainu mění mozkové sítě a způsob, jakým uživatelé ovládají své chování

To je logické, protože náš mozek je předurčen k tomu, aby se přizpůsoboval dlouhodobým změnám v chemii a v našem okolí. Ve skutečnosti může například dlouhodobé vystavení kokainu vést k desenzibilizaci mozkové dráhy odměny, takže se vyvine tolerance. Tito jedinci vyžadují vyšší a častější dávky drogy. Mohou se stát podrážděnými, mohou se u nich objevit záchvaty paniky, paranoia a někdy i psychóza.

Dalším potenciálně nebezpečným a dosud málo pochopeným důsledkem chronického užívání kokainu je jeho vliv na rizikové chování. Několik studií, které zkoumaly osoby potýkající se s poruchami způsobenými užíváním kokainu pomocí různých testů hodnocení rizik, potvrdilo, že chronické užívání kokainu je spojeno s větším rizikovým chováním. Vysvětlení této souvislosti mezi drogou a chováním se však liší. Zvyšuje kokain citlivost na odměnu, takže podporuje volbu drogové odměny navzdory jejím potenciálně rizikovým důsledkům? Nebo kokain snižuje citlivost na negativní důsledky tak, že zvyšuje rizikové chování?

Experimentátoři usilovně pracují na rozplétání odpovědí na tyto otázky. Tomuto úsilí napomáhá vývoj zvířecího modelu rozhodování, tzv. úlohy rizikového rozhodování (Risky Decision Making Task - RDT). RDT měří volbu zvířete mezi malou potravinovou odměnou a větší potravinovou odměnou, která je doprovázena proměnlivým rizikem trestu. Podobně jako studie na lidech ukazují studie využívající RDT, že zvířata užívající kokain si častěji vybírají rizikovější možnost větší potravinové odměny, přestože ji doprovází riziko trestu.

Nedávné studie mé kolegyně Caitlin Orsiniové z katedry psychologie Texaské univerzity v Austinu spolu s jejími bývalými kolegy z Floridské univerzity na základě tohoto modelu RDT osvětlují naše chápání toho, jak může chronické vystavení kokainu ovlivnit rizikové chování [1]. V této studii si experimentátoři dali za cíl změřit kokainem vyvolané změny v rizikovém chování potkaních samců i samic. K jejich překvapení však ani kokain podaný experimentátorem, ani kokain, který si potkani podávali sami, neměl na rizikové chování žádný vliv, a to bez ohledu na pohlaví. To byl pochopitelně neuspokojivý výsledek studie. Jak vidíte, zvýšení rizikového chování vyvolané kokainem bylo předem dané. Experimentátoři se více zajímali o hodnocení rizikového chování mezi pohlavími, a ne o to, zda kokain zvyšuje chování jako takové. Přesto se jim nepodařilo zjistit změny rizikového chování u obou pohlaví v důsledku působení kokainu.

V tomto okamžiku Orsiniová a její kolegové pečlivěji zhodnotili svou situaci a promysleli přístup, který pro experimenty použili. Přitom zjistili, že věk zvířat používaných k těmto pokusům je podstatně vyšší než věk zvířat používaných v předchozích testech. Dále se tedy pustili do hledání odpovědi na novou vzrušující otázku: Je možné, že účinky kokainu na rizikové chování vyplývají z věku, ve kterém se s drogou setkáváme?

Zjistili, že zvířata, která užívala kokain v mladším věku, byla k účinkům drogy na rizikové chování náchylnější. To znamená, že u zvířat, která užila kokain v mladším věku, se pravděpodobněji vyvinulo rizikovější chování než u jejich starších protějšků, kteří drogu poprvé užili ve vyšším věku.

Národní průzkum užívání drog a zdraví z roku 2020 uvádí, že procento osob trpících poruchou způsobenou užíváním návykových látek (SUD) bylo nejvyšší mezi mladými dospělými ve věku 18 až 25 let (24,4 %, tj. 8,2 milionu osob), následovali dospělí ve věku 26 let a více (14,0 %, tj. 30,5 milionu osob) a poté dospívající ve věku 12 až 17 let (6,3 %, tj. 1,6 milionu osob). Vzhledem k věku počáteční expozice, který je v těchto údajích patrný, jsou důsledky zjištění této studie o to významnější, že ukazují, že věk expozice drogám je důležitým faktorem přispívajícím k rozvoji rizikovějšího chování, které u lidí může zahrnovat zapojení do rizikovějšího sexuálního chování a trestné činnosti.