9 Příznaků syndromu dráždivého tračníku (IBS)

IBS může způsobovat celou řadu příznaků, včetně zažívacích potíží, změn ve stolici, únavy a úzkosti. Přínosem může být identifikace spouštěcích faktorů a změna stravy a životního stylu.

Syndrom dráždivého tračníku (IBS) postihuje 6-18 % lidí na celém světě (1).

Tento stav zahrnuje změny frekvence nebo formy vyprazdňování a bolesti v podbřišku (1).

Strava, stres, špatný spánek a změny ve střevních bakteriích mohou být spouštěčem příznaků.

Spouštěče jsou však u každého člověka jiné, takže je obtížné jmenovat konkrétní potraviny nebo stresory, kterým by se měl každý člověk s touto poruchou vyhnout (2).

V tomto článku se budeme zabývat nejčastějšími příznaky IBS a tím, co dělat, pokud máte podezření, že jím trpíte.

1. Bolest a křeče

Bolest břicha je nejčastějším příznakem a klíčovým faktorem pro stanovení diagnózy.

Normálně vaše střeva a mozek spolupracují při řízení trávení. Děje se tak prostřednictvím hormonů, nervů a signálů uvolňovaných prospěšnými bakteriemi, které žijí ve střevech.

Při IBS dochází k narušení těchto spolupracujících signálů, což vede k nekoordinovanému a bolestivému napětí svalů trávicího traktu (3).

Tato bolest se obvykle vyskytuje v podbřišku nebo v celém břiše, méně pravděpodobně se však vyskytuje pouze v horní části břicha. Bolest obvykle ustupuje po vyprázdnění střev (4).

Úprava stravy, například dieta s nízkým obsahem FODMAP, může zlepšit bolest a další příznaky (5).

Další léčba zahrnuje léky na uvolnění střev, jako je mátový olej, kognitivně-behaviorální terapii a hypnoterapii (6).

Při bolestech, které nereagují na tyto změny, vám gastroenterolog může pomoci najít lék, který speciálně osvědčeně zmírňuje bolesti při IBS.

Nejčastějším příznakem IBS je bolest v podbřišku, která je méně silná po stolici. Úprava jídelníčku, terapie snižující stres a některé léky mohou pomoci bolest zmírnit.

2. Průjem

IBS s převahou průjmu je jedním ze tří hlavních typů této poruchy. Postihuje zhruba třetinu lidí s IBS (7).

Starší studie na 200 dospělých osobách zjistila, že osoby s IBS s převahou průjmu mají v průměru 12 střevních pohybů týdně, což je více než dvakrát více než dospělí bez IBS (8).

Zrychlený střevní tranzit u IBS může mít za následek také náhlé a okamžité nutkání na stolici. Někteří lidé to popisují jako významný zdroj stresu, dokonce se vyhýbají některým společenským situacím ze strachu z náhlého nástupu průjmu (9).

Při typu s převahou průjmu bývá navíc stolice řídká a vodnatá a může obsahovat hlen (4).

Častá řídká stolice je u IBS běžná a je příznakem typu s převahou průjmu. Stolice může rovněž obsahovat hlen.

3. Zácpa

Ačkoli se to zdá být kontraintuitivní, IBS může způsobovat zácpu stejně jako průjem.

Odhaduje se, že IBS s převahou zácpy postihuje přibližně 35 % lidí s IBS (10).

Změněná komunikace mezi mozkem a střevy může urychlit nebo zpomalit normální dobu průchodu stolice. Když se tranzitní čas zpomalí, střevo absorbuje více vody ze stolice a ta se hůře vyprazdňuje (11).

Zácpa je definována jako méně než tři vyprázdnění za týden (12).

"Funkční" zácpa popisuje chronickou zácpu, která není vysvětlena jiným onemocněním. Nesouvisí s IBS a je velmi častá. Funkční zácpa se od IBS liší tím, že většinou není bolestivá.

Naopak zácpa při IBS zahrnuje bolesti břicha, které se při stolici zmírňují.

Zácpa při IBS také často způsobuje pocit nedokončené stolice. To vede ke zbytečnému napínání (13).

Kromě obvyklé léčby IBS může pomoci cvičení, pití většího množství vody, konzumace rozpustné vlákniny, užívání probiotik a omezené užívání projímadel (14).

Zácpa je velmi častá. Bolesti břicha, které se zlepší po stolici, a pocit neúplné stolice po odchodu stolice jsou však příznaky IBS.

4. Střídavá zácpa a průjem

Směsná nebo střídavá zácpa a průjem postihuje přibližně 23 % osob s IBS (10).

Průjem a zácpa u IBS zahrnují chronické, opakující se bolesti břicha. Bolest je nejdůležitějším vodítkem, že změny ve vyprazdňování nesouvisejí se stravou nebo běžnými, mírnými infekcemi (15).

Podle jedné studie z roku 2014 bývá tento typ IBS závažnější než ostatní s častějšími a intenzivnějšími příznaky (16).

Příznaky smíšeného IBS se také u jednotlivých osob více liší. Proto tento stav vyžaduje spíše individuální přístup k léčbě než "univerzální" doporučení (17).

Přibližně u 23 % osob s IBS se střídají období průjmu a zácpy. V průběhu každé fáze nadále pociťují bolest, která se zmírňuje při vyprazdňování.

5. Změny ve stolici

Pomalý pohyb stolice ve střevě se často dehydratuje, protože střevo absorbuje vodu. Následně vzniká tvrdá stolice, která může zhoršit příznaky zácpy (18).

Rychlý pohyb stolice střevem ponechává málo času na vstřebání vody a výsledkem je řídká stolice charakteristická pro průjem (19).

IBS může také způsobovat hromadění hlenu ve stolici, které obvykle není spojeno s jinými příčinami zácpy (20).

Krvácení ve stolici může být známkou jiného, potenciálně závažného zdravotního stavu a zaslouží si návštěvu lékaře. Krev ve stolici se může jevit jako červená, ale často je velmi tmavá nebo černá s dehtovitou konzistencí (12).

IBS mění dobu, po kterou stolice zůstává ve střevech. Tím se mění i množství vody ve stolici, která se tak pohybuje od řídké a vodnaté až po tvrdou a suchou.

6. Plynatost a nadýmání

Změněné trávení při IBS vede k větší produkci plynu ve střevech. To může způsobovat nadýmání, které je nepříjemné (21).

Mnozí lidé s IBS označují nadýmání za jeden z nejtrvalejších a nejobtížnějších příznaků této poruchy (22).

Ve studii z roku 2009 u 337 lidí s IBS 83 % z nich uvádělo nadýmání a křeče. Oba příznaky byly častější u žen a u IBS s převahou zácpy nebo smíšeného typu IBS (23, 24).

Vyhýbání se laktóze a dalším FODMAP může u některých lidí pomoci snížit nadýmání (25).

Plyn a nadýmání patří k nejčastějším příznakům IBS. Dodržování diety s nízkým obsahem FODMAP může pomoci nadýmání snížit.

7. Potravinová intolerance

Přibližně 80 % osob s IBS uvádí, že určité potraviny vyvolávají příznaky (26).

Z tohoto důvodu se mnoho lidí s IBS aktivně vyhýbá určitým potravinám. Někdy tito jedinci vyloučí ze stravy více potravin.

Proč tyto potraviny vyvolávají příznaky, není jasné. Tyto potravinové intolerance nejsou alergiemi a spouštěcí potraviny nezpůsobují měřitelné rozdíly v trávení.

Ačkoli spouštěcí potraviny jsou u každého jiné, mezi běžné patří potraviny způsobující plynatost, jako jsou FODMAP, a také laktóza a lepek (27, 28).

Mnoho lidí s IBS uvádí specifické spouštěcí potraviny. Mezi běžné spouštěče patří FODMAP a stimulanty, například kofein.

8. Únava a potíže se spánkem

Více než polovina lidí s IBS uvádí únavu (29).

V jedné studii 160 dospělých s diagnózou IBS popsalo nízkou výdrž, která omezuje fyzickou námahu v práci, ve volném čase a ve společenských vztazích (30).

Další starší studie u 85 dospělých osob zjistila, že intenzita jejich příznaků předpovídá závažnost únavy (31).

IBS souvisí také s nespavostí, která zahrnuje potíže s usínáním, časté probouzení a ranní pocit neklidu (32).

Ve studii u 112 dospělých s IBS 13 % z nich uvádělo špatnou kvalitu spánku (33).

Další studie na 50 osobách zjistila, že osoby s IBS spaly o hodinu déle, ale ráno se cítily méně svěží než osoby bez IBS (34).

Zajímavé je, že špatný spánek předpovídá závažnější gastrointestinální příznaky následujícího dne (35).

Ti, kteří trpí IBS, jsou více unavení a uvádějí méně osvěžující spánek ve srovnání s těmi, kteří jej nemají. Únava a špatná kvalita spánku také souvisí se závažnějšími gastrointestinálními symptomy.

9. Úzkost a deprese

IBS souvisí také s úzkostí a depresí.

Není jasné, zda jsou příznaky IBS projevem psychického stresu, nebo zda stres ze života s IBS činí lidi náchylnějšími k psychickým obtížím.

Ať už je to cokoli, úzkost a zažívací příznaky IBS se vzájemně posilují v začarovaném kruhu.

V rozsáhlé studii provedené na 94 000 osobách byla u osob s IBS o více než 50 % vyšší pravděpodobnost výskytu úzkostných poruch a o více než 70 % vyšší pravděpodobnost výskytu poruch nálady, jako je například deprese (36).

Další malá studie porovnávala hladiny stresového hormonu kortizolu u osob s IBS a bez něj. Během dvoutýdenní výukové praxe došlo u osob s IBS k větším změnám hladiny kortizolu, což naznačuje vyšší úroveň stresu (37).

Dále jiná studie zjistila, že terapie snižující úzkost snižuje stres a příznaky IBS (38).

IBS může vytvářet začarovaný kruh trávicích příznaků, které zvyšují úzkost, a úzkosti, která zvyšuje trávicí příznaky. Řešení úzkosti může pomoci snížit ostatní příznaky.

Co dělat, pokud si myslíte, že máte IBS

Pokud máte příznaky IBS, které narušují kvalitu vašeho života, navštivte lékaře primární péče, který vám pomůže diagnostikovat IBS a vyloučit jiná onemocnění, která jej napodobují. Pokud ještě nemáte svého lékaře, můžete využít nástroj Healthline FindCare a najít poskytovatele ve svém okolí.

IBS se diagnostikuje na základě opakovaných bolestí břicha po dobu nejméně 6 měsíců v kombinaci s týdenní bolestí po dobu 3 měsíců a také na základě určité kombinace bolesti, která se zmírňuje při stolici, a změn frekvence nebo formy stolice.

Lékař vás může odeslat ke gastroenterologovi, specialistovi na nemoci trávicího ústrojí, který vám pomůže identifikovat spouštěcí faktory a probrat způsoby, jak příznaky zvládnout.

Pomoci může také změna životního stylu, jako je dieta s nízkým obsahem FODMAP, zmírnění stresu, cvičení, pití velkého množství vody a volně prodejná projímadla. Zajímavé je, že dieta s nízkým obsahem FODMAP je jednou z nejslibnějších změn životního stylu pro zmírnění příznaků (39).

Identifikace dalších spouštěcích potravin může být obtížná, protože ty jsou u každého člověka jiné. K identifikaci spouštěčů může pomoci vedení deníku jídel a jejich složek (40).

Snížit příznaky mohou také probiotické doplňky (39).

Dále může u některých lidí příznaky zmírnit vyhýbání se stimulantům trávení, jako je kofein, alkohol a sladké nápoje (41).

Pokud vaše příznaky nereagují na změnu životního stylu ani na volně prodejnou léčbu, existuje několik léků, které prokazatelně pomáhají v obtížných případech.

Pokud si myslíte, že máte IBS, zvažte vedení deníku potravin a příznaků. Poté tyto informace předejte lékaři, který vám pomůže stav diagnostikovat a zvládnout.

Zdroje: (1) https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pubmed/26818616, (2) https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pubmed/26818616, (3) https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pubmed/28566894, (4) https://pubmed.ncbi.nlm.nih.gov/34942583/, (5) https://pubmed.ncbi.nlm.nih.gov/28232472/, (6) https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pubmed/25041862, (7) https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pubmed/14562396, (8) https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC4644875/, (9) https://bpsmedicine.biomedcentral.com/articles/10.1186/s13030-021-00222-1, (10) https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pubmed/26523103, (11) https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pubmed/27230827, (12) https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC8538724/, (13) https://pubmed.ncbi.nlm.nih.gov/31913193/, (14) https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pubmed/24329945, (15) https://www.ncbi.nlm.nih.gov/books/NBK534810/, (16) https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pubmed/27492648, (17) https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pubmed/23320464, (18) https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC7509092/, (19) https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pubmed/26523103, (20) healthline.com, Unsplash.com