"Když se ocitnu v těžkých chvílích, přichází ke mně Matka Maria, pronáší slova moudrosti, ať se stane." -The Beatles
"Bolest a utrpení si také často přiděláváme tím, že jsme přecitlivělí, přehnaně reagujeme na maličkosti a někdy si bereme věci příliš osobně." -
"Nepodléhejte příliš pocitům. Příliš citlivé srdce je nešťastným majetkem na této vratké zemi." - "Srdce, které je příliš citlivé, je nešťastným majetkem." -Johann Wolfgang von Goethe Přečtěte si také: Koupil krachující web, teď s ním chce vzdělávat celé Česko Často se předpokládá, že citlivost je pilířem romantických vztahů, a to z dobrého důvodu, nicméně přílišná romantická citlivost může vztah přetížit. Omezená míra lhostejnosti může být poměrně cenná. Studie ukazují, že v úrovni citlivosti jednotlivce existují kontinuální rozdíly a že vysoce citliví lidé jsou více naladěni na pozitivní i negativní okolnosti. Jejich smutek, stejně jako štěstí, je intenzivnější. Vysoce citliví lidé, kteří tvoří asi 20 % celkové populace, jsou podle studie Elaine Aronové (2001) ti, kteří "vnímají jemnosti, hluboce přemýšlejí, a proto jsou snadno přemožitelní". Z toho vyplývá, že pokud jsou vysoce citliví lidé zamilovaní, "budou mít tendenci vyžadovat ve svých vztazích větší hloubku, aby byli spokojeni; v chybách nebo chování svého partnera uvidí více hrozivých důsledků; budou více přemýšlet, a pokud tomu budou nasvědčovat příznaky, budou si dělat starosti o to, jak se věci mají". Vysoce citliví lidé jsou více než ostatní naladěni na pozitivní i negativní vlivy okolí, a jsou tak náchylnější ke stres u, stejně jako k empatii. Romantická citlivost je cenná pouze tehdy, je-li vyvážená. Stejně jako nemůžeme milovat všechny, nemůžeme být stejně citliví na chování všech svých milenců. Romantická citlivost by se měla zaměřit na významnější aspekty, které přispívají k romantickému rozkvětu. Když chybí zaměření a pořadí priorit, ohrožuje to hodnotu citlivosti a může se dokonce stát jedovatou. Romantická citlivost se může projevovat vůči partnerovi i vůči dalším možným romantickým partnerům. Přílišná citlivost v rámci romantického vztahu může často vyvolat závist, frustraci, hněv, nepřátelství a nedůvěru. Vysoká citlivost vůči jiným možným partnerům může vést milence k neustálému hledání "lepších" romantických možností. Takové hledání je kontraproduktivní, protože nám brání být spokojeni s vlastním údělem a v důsledku toho brání rozvoji dlouhodobé pevné lásky. Vyrovnávání se s těmito obtížemi by mělo vyžadovat určitý druh omezené lhostejnosti. "Opakem lásky není nenávist, nýbrž lhostejnost". -Elie Wiesel "Lhostejnost mužů je mnohem více než jejich tyranie utrpením žen." - (Wiesel) -Jules Michelet "Tolerance je jiné slovo pro lhostejnost." -
"Tolerance je jiné slovo pro lhostejnost". -W. Somerset Maugham Převládající názor kritizuje lhostejnost v rámci romantických vztahů a považuje ji za opak lásky. Tento názor je přirozený vzhledem k důležitosti citlivého chování v rámci romantických vztahů. Lhostejnost obvykle představuje snížený zájem o druhého. Partner lhostejné osoby má pocit, že mu jeho milovaná osoba nevěnuje pozornost, a po několika neúspěšných pokusech obvykle sám ztrácí zájem. Lhostejnost v romantických vztazích je spojována spíše s muži než se ženami, nejspíše proto, že ženy jsou vnímány jako citlivější. Při překonávání rozdílu mezi lhostejností a citlivostí je optimálním postojem přijetí omezené (omezené, mírné) romantické lhostejnosti zahrnující chladnokrevnost, sebeovládání, respektování hodnot partnera a přijetí některých jeho drobných negativních vlastností a chování. V případě hluboké lásky se tato omezená lhostejnost týká okrajových rysů, jako je neorganizovanost, a nikoli zásadních rysů, jako je bezohlednost a nevlídnost. Romantické vztahy vyžadují pořadí priorit. Omezená lhostejnost je racionální chování, které zachovává pořadí priorit a zároveň předpokládá, že vzhledem k tomu, že nemůžeme změnit všechno, měli bychom být méně citliví na obtížné a náročné chování partnera. To neznamená, že bychom měli být slepí k partnerovým nedostatkům, ale že bychom k nim měli být méně citliví tím, že některým jeho negativním vlastnostem přikládáme menší význam. Omezená lhostejnost může pramenit jak z pozitivního, tak z negativního pohledu - v prvním případě jde o postoj, kdy si partnera vážíme, v druhém případě je nám lhostejný. Důvěra vyžaduje omezenou lhostejnost: být si jistý, že partnerovy činy jsou konány z lásky a s dobrými úmysly. Chceme-li vést dobrý a zdravý vztah, měli bychom se naučit být k některému chování poněkud lhostejní a k jinému citlivější. Jsme-li naladěni na každý typ chování, duševní systém se začne zabývat nedůležitými, okrajovými záležitostmi a může být přetížen. Výzkumy naznačují, že hluboce zamilovaní si takovou omezenou lhostejnost skutečně vyvinou. Garth Fletcher a jeho kolegové (2015) tvrdí, že lidé v silně vázaných vztazích mají tendenci vnímat atraktivní jedince jako méně přitažlivé než ti, kteří nejsou vázáni nebo jsou svobodní. Aby zmírnili hrozbu romantické alternativy, jedinci ve více vázaných vztazích snižují atraktivitu jiných potenciálních partnerů. Autoři docházejí k závěru, že určité kognitivní předsudky fungují jako účinné strategie, které potlačují procesy hledání partnera a posilují zavedené vztahové vazby. Nádherná milostná píseň z roku 1934 naléhá: "Miliony lidí jdou kolem, ale všichni mizí z dohledu - protože já mám oči jen pro tebe." Skuteční milenci samozřejmě nejsou slepí k jiným romantickým možnostem, ale jsou k nim do jisté míry lhostejní. Hluboká romantická láska snižuje touhu hledat jiné romantické partnery. Zavírání otevřených romantických dveří, které vyžaduje určitý druh omezené lhostejnosti, je ve světě omezených zdrojů a protichůdných hodnot obtížné, ale nezbytné. Snaha užívat si všech možných variant s sebou nese riziko ztráty vztahu, v němž se právě nacházíte. Láska vyžaduje velké investice; být citlivý ke všem romantickým možnostem může zmíněnou požadovanou investici příliš rozložit (Ben-Ze'ev, 2019). "Být brán jako samozřejmost může být kompliment. Znamená to, že jste se stali pohodlným a důvěryhodným prvkem v životě druhého člověka." "Vždyť je to taky tak. -Joyce Brothers "Můj partner má žhavého svůdníka, já od něj toužím po troše lhostejnosti." -
"Můj partner má žhavého svůdníka, já od něj toužím po troše lhostejnosti." -Julia Manželští poradci mají oblíbenou hlášku: Neberte svého partnera jako samozřejmost! V této radě je jistě mnoho moudrosti, zejména pokud se týká romantické intenzity. Změna a určitá nejistota mohou skutečně rozdmýchat plameny skomírajícího románku. Když je však láska hluboká a převládá důvěra, může mít další, hlubší pocit, že bereme svého partnera jako samozřejmost, opačný účinek. V tomto případě brát partnera jako samozřejmost nevyjadřuje nedostatek citlivosti, ale spíše odstraňuje neustálé obavy, zda nás partner neopustí. Důvěra, která je základem lásky, není imunní vůči rizikům, ale jejím základním postojem nejsou neustálé obavy a podezírání. Zamilovaní partneři se na sebe navzájem dívají pozitivně a optimisticky, pokud jde o jejich romantické pouto. Dozor nad partnerovými rameny může zabránit některým drobným prohřeškům, ale může také zničit pěstování romantické hloubky (Ben-Ze'ev, 2019). Důležitost omezené lhostejnosti vyjadřuje hodnotu mentálního odpoutání se od drobných událostí, což nám umožňuje soustředit se na ty významnější. Studie tedy poukazují na důležitost občasného odpojení se od internetu, abychom byli klidnější a mohli se soustředit na svou práci a romantický vztah. Takové odpojení vyjadřuje jakousi lhostejnost vůči probíhajícím každodenním událostem. Dalším příkladem je cesta do zahraničí, při níž dochází k dočasnému odpojení od našeho obvyklého prostředí, což nám umožňuje těžit z klidného a dynamického prostředí. Shrnem lze říci, že láska zahrnuje citlivost vůči našemu partnerovi, ale její přílišná a nerozlišující citlivost může lásku zničit v tom smyslu, že může zničit naše normativní pořadí priorit. Přizpůsobení takového řádu vyžaduje nejen citlivost, ale také omezenou lhostejnost, která je základem ctností tolerance a odpuštění.Mezi citlivostí a lhostejností
Považujete svou lásku za samozřejmost?
Zdroje: psychologytoday.com, Unsplash