Randění není o hraní her nebo navazování jakýchkoli vztahů. Jde o to vědět, jak v moři špatných najít toho pravého.
Když hledáte toho pravého, hledáte jednu osobu. A to je vše. Zdá se to tak jednoduché. Existuje tolik lidí, ale jak může být tak těžké najít toho pravého, který je pro vás ten pravý?
No, problém je v tom, že na to jdeme úplně špatně.
Když randíme, očekáváme, že každý člověk, kterého potkáme, bude možná ten pravý. Očekáváme, že někdo, kdo se nám líbí, se nám bude líbit. Očekáváme, že někdo, kdo řekl, že se mu líbíme, bude chtít udělat další krok. Při randění však dochází k mnoha odmítnutím, ghostingu a nespravedlnosti. Přestože hledáme jednu správnou osobu, necháme všechny ty nesprávné lidi, aby se k nám dostali.
Přečtěte si také: Koupil krachující web, teď s ním chce vzdělávat celé Česko
Tito nesprávní lidé nás zpomalují a brání nám soustředit se na to, co je při učení, jak najít tu správnou osobu, nejdůležitější.
Hledáte tu správnou osobu?"
Když randíte, je snadné nechat se omámit zamilovaností nebo několika dobře se vyvíjejícími schůzkami. Chceme být nadšeni a zasloužíme si to.
Ale když se do toho tak zapleteme a nevyjde to, těžko se odrazíme ode dna. K někomu jsme něco cítili a buď se to k sobě nehodilo, nebo to nevyšlo z jiného důvodu, a máme pocit, že nikdy nepotkáme toho pravého.
Jakmile dostanete kopačky nebo vás někdo tolikrát zklame, začne se z toho stávat vzorec a ten se změní v očekávání. Z touhy potkat toho pravého přecházíme k touze potkat někoho, vůbec někoho. Začneme snižovat své nároky a hledat někoho, kdo se nám líbí a kdo má rád nás, místo toho, abychom hledali toho pravého.
Ale místo toho, abychom si to uvědomili, máme tendenci vyvíjet tlak sami na sebe. Nejsme trpěliví, a tak klademe ideál správné osoby na někoho, koho sotva známe. Slyšíme o někom pár věcí a usoudíme, že je to náš vysněný kluk nebo vysněná holka.
Podívejte se například na seriál The Bachelor. Více než 25 žen náhle pozastaví svůj život, aby se setkaly s pohledným mužem v naději, že to bude ten jejich pravý. Teď s ním možná skončí jen jedna z těch 25, takže už je to riziko.
Ale ještě než se s ním setkají, postaví ho na piedestal. On projeví nějaký zájem a ony věří, že mezi nimi vznikne nerozlučné pouto, a soustředí se na to. To je důvod, proč jsou ženy, které jsou v pořadu poslány domů, jak v první večer, tak v posledním týdnu tak rozrušené.
Spojení možná nebylo tak dobré, jak si představovaly, a on pravděpodobně nebyl ten pravý. Ale mají tak zlomené srdce kvůli očekávání, které si vytvořily.
Neříkám, že je něco špatného na tom, že doufáme, ale právě tato očekávání nás nutí myslet si, že míříme k tomu pravému, i když ve skutečnosti míříme k nějakému člověku.
Očekávání, která si vybudujeme v hlavě, a pád, který na sebe bereme kvůli nesprávným lidem
Proto je pro nás tak těžké, když se s námi někdo rozejde nebo nás opustí. Ať už jsme spolu chodili krátce, nebo ne, očekávali jsme, že ten člověk bude ten pravý, a teď se vyrovnávat s tím, že to nevyjde, bolí ještě víc.
Nyní se musíme vyrovnat s tím, že jsme ztratili toho, o kom jsme si mysleli, že je ten pravý, místo toho, abychom někoho na cestě k tomu pravému ztratili.
Vyvíjet takový tlak na lidi, se kterými chodíme, i na sebe, je bezohledný způsob, jak chodit na rande. Snadno nás to zklame.
Je fakt, že ne každému se budete líbit, stejně jako se vy nelíbíte každému. Přesto, když jsme odmítnuti, necháme své ego a tyto předpojaté ideály, aby nás tak negativně ovlivnily, že na sebe spadneme a je pro nás tak těžké jít dál. Ne každý, koho potkáme nebo s kým chodíme, bude ten pravý. To prostě není možné. Bez ohledu na to, jak moc se snažíte, jaké červené vlajky přehlížíte nebo kolik úsilí do toho vložíte, nemůžeme ze špatného člověka udělat toho pravého.
Zpět k seriálu The Bachelor, vždycky mi přišlo zvláštní, že všech více než 25 soutěžících opravdu chová k hlavnímu hrdinovi tak silné city. Jak moc je to pravděpodobné? Kdyby byli všichni v baru nebo na večírku, bylo by to tak? Nepravděpodobné.
Důvodem, proč jsou všichni tito soutěžící tak zamilovaní, je jejich očekávání, že odstoupili od svých životů kvůli něčemu hodnotnému, jejich milostnému příběhu a jejich pravé osobě. Nedostatek vnější komunikace je také neodmyslitelně činí více soustředěnými na tuto jedinou osobu.
Většina z vás se samozřejmě neúčastní seznamovací reality show. Ale zkuste vidět paralely se svým seznamovacím životem. Když se s někým začnete bavit, jste nadšeni, což je skvělé.
Kde většina z nás dělá chyby, když se snaží najít toho pravého
Po tolika letech nebo prožití nervů z prvního rande máte tendenci dát do tohoto košíku více vajec. I když rande nebylo úžasné a nedošlo k tomu magickému spojení, protože se věci vyvíjejí dobře, začnete si představovat budoucnost.
Vezmete tento drobný pokrok a běžíte s ním. Poměrně rychle se z nadšení změníme v očekávání. Od těšení se na druhé rande přejdeme k plánování výletů a setkání s jeho rodinou.
Začneme hledat tak daleko dopředu, že zapomeneme toho člověka skutečně poznat a zjistit, jestli se nám líbí a jestli je to ten pravý člověk. A neberte to prosím tak, že vás poučuji nebo vám říkám, že je to tak špatně. Strávila jsem tím šest let svého dospělého randícího života, aniž bych si to uvědomovala.
Seznámila jsem se s nějakým mužem, a protože se mi zdálo, že si rozumíme, investovala jsem do něj. Přiváděla bych se k šílenství, kdyby mi neodepsal, a pak bych na to zapomněla, když mi konečně odepsal. Přehlížela bych některé červené vlajky a dokonce i dealbreakery, protože jsem se mu líbila a zdálo se, že chce stejné věci. Myslela jsem si, že to může fungovat, protože ten vztah chci.
Vkládala jsem do tohoto člověka a do tohoto vztahu veškerou svou naději, aniž by to mělo reálný základ. Když to pak z různých důvodů nevyšlo, nebyla jsem jen smutná, že jsem kvůli někomu promarnila pár týdnů, ale truchlila bych nad ztrátou všeho, co jsem si myslela, že dostanu.
Ještě po několika měsících bych si uvědomila, že se mi ten kluk ani moc nelíbí. Investovala jsem do té pohádky, kterou jsem chtěla, víc než do skutečného kluka.
Daleko později jsem si uvědomila, že jsem nehledala toho pravého, jen jakéhokoli člověka, který by mi mohl dát to, co jsem si myslela, že chci.
Pokud vám tento příběh zní povědomě, určitě nejste sami. Tolik z nás si to klade za vinu, protože toho pravého člověka chceme tak moc, že jsme pro něj ochotni udělat cokoli.
Ale neměli bychom. Naučit se najít toho pravého není o tom, že se usadíte nebo že budete snít. Jde o to poznat toho druhého.
Jak najít toho pravého
Naučení, jak najít toho pravého, není o tom, kde hledáte. Není to o tom, že se nejprve spřátelíte nebo že máte kontrolní seznam. Umět najít toho pravého člověka vyžaduje trpělivost a čas. Vím, že to není to, co chcete slyšet, ale je to tak zásadní. Pokud to uspěcháte, nebudete vědět, jestli jste našli toho pravého, nebo jen člověka, který se vám zdá být ten pravý.
A já upřímně doufám, že vám pomůžu naučit se, jak najít toho pravého pro vás, protože já jsem se to naučila, až když jsem to už udělala. Když jsem potkala svého přítele, měla jsem od randění na nějakou dobu pauzu. Uvědomila jsem si, že jsem v zajetých kolejích a že už jsem se přestala setkávat s nesprávnými muži.
Nevěděla jsem, jak určit, kdo je pro mě ten pravý a kdo ne, než jsem do něj investovala a pak se zranila. Nešlo o to být nonšalantní nebo se tvářit, že o přítele ve skutečnosti nestojím, ale šlo o to být realistická a žít přítomností.
Jsem člověk, který by se na první schůzku šíleně těšil. Bez ohledu na to, jak skvěle dotyčný vypadal, byla bych prostě nabitá nervozitou. Proto jsem na randění kladla takový tlak. Nechtěla jsem se s někým seznamovat a potýkat se s tou úzkostí, když z toho nemám nic dobrého.
Dokud jsem nepotkala svého přítele, nesla jsem si tu touhu s sebou. Ale jakmile jsem si od randění dala pauzu, měla jsem čas uvědomit si, že randění by nemělo být o možném konečném výsledku. Možná, že moje úzkost nebyla přirozeně tak vysoká, když šlo o randění, ale všechen ten tlak ji ještě zhoršoval.
Možná jsem od jednoho rande očekávala tolik, že když to nevyšlo, byla jsem z toho tak zdrcená, místo abych si prostě uvědomila, že to není ono. Zpochybňování těchto věcí mě přimělo uvědomit si, že bych mohla randit i bez očekávání. Pořád jsem mohla doufat, že to vyjde, ale nemusela jsem na sebe tolik tlačit.
Na místo toho jsem se soustředila na to, abych byla sama sebou a poznala člověka, se kterým jsem se setkala. Se svým přítelem jsem se seznámila online. Mluvili jsme spolu asi týden, než jsme se sešli na kávě. Povídání s ním se mi líbilo, ale neřekla bych, že to byla hned láska. Rozhodla jsem se s ním sejít, protože jsme si rozuměli a měla jsem pocit, že by nám spolu bylo dobře.
Ale na tu schůzku na kávu jsem šla uvolněnější, než jsem kdy byla. Šla jsem tam s vědomím, že se mi nemusí líbit a že se nemusím líbit já jemu a že to bude v pořádku.
První schůzku jsme strávili povídáním a vzájemným kladením otázek. Nesoustředila jsem se na to, jestli se mu líbím já nebo jestli se líbí on mně. Netrápila jsem se tím, jestli s ním vidím budoucnost, jen jsem si užívala náš rozhovor.
Nebyla jsem do něj hned zamilovaná, ale bylo nám spolu dobře, a tak jsme si dali druhé rande. Tentokrát jsme šli na oběd a opět jsme se moc hezky bavili. Uvědomila jsem si, že naše konverzace plyne a není těžké se s ním bavit. Byla jsem v přítomnosti, místo abych se dívala dopředu.
Na našem třetím rande jsem věděla, že se mi líbí. Viděla jsem, že se mi opravdu líbí, a nedržela jsem se zpátky. Normálně bych v tu chvíli začala tlačit na něj i na sebe, abychom se nějak zavázali.
Namísto toho jsem k němu byla upřímná, že se mi líbí, ale že si chci jen užít náš čas, místo abych se starala o to, co z toho bude nebo nebude. Až asi po třech týdnech jsem se ho zeptala, co hledá. Uvědomila jsem si, že k němu něco cítím, a chtěla jsem zjistit, jestli chce něco nezávazného, nebo vztah. Řekl mi, že je otevřený tomu, co se stane, ale také jsme byli oba mimo aplikaci, na které jsme se setkali.
V minulosti bych lhala a nonšalantně říkala "já taky", abych byla za tu super holku, zatímco bych se děsila představy, že nikdy nebudu mít kluka. Místo toho jsem mu řekla pravdu. Řekla jsem, že nakonec vztah chci, ale nechci to uspěchat. Pokud to oba budeme cítit, tak si o tom pak promluvíme.
Když uplynul další měsíc a já si dovolila ho poznat, aniž bych tajně doufala ve vztahovou nálepku, cítila jsem, jak se uvolňuji. Vlastně jsem se vedle něj cítila dobře. Nebyla jsem na hraně ani nervózní. Dovolila jsem si ho poznávat bez postranních úmyslů a očekávání. Věděla jsem, že se s ním dokážu vidět ve vztahu, ale necítila jsem potřebu na něj spěchat, protože jsem byla šťastná. Neignorovala jsem červené vlajky ani jsem se příliš nesnažila.
Soustředila jsem se na čas, který jsme spolu trávili. A asi tři měsíce po seznámení mě požádal, abych se stala jeho přítelkyní, a mě to tak zaskočilo. Stala jsem se tak šťastnou a uvolněnou, jen jsem si dávala na čas, že jsem to vůbec nečekala. Teď je to rok a půl a já nemůžu být šťastnější a jistější, že jsem s tím pravým.
Proč se s vámi o to dělím a jak vám to může pomoci
No, neřekla jsem vám to proto, abyste se cítili špatně. Neřekl jsem vám to ani proto, abych napodobil klišé, že když přestanete hledat, najdete svého člověka, protože to je ze své podstaty nepravda. Řekl jsem vám to proto, abyste mohli podniknout kroky, které jsem udělal já. Řekl jsem vám to proto, abyste se mohli naučit, jak najít toho pravého člověka pro vás.
Nejde o to nehledat. Kdybych nehledal, nechodil bych na online seznamky. Celou dobu jsem věděla, že chci partnera, ale také jsem si uvědomovala, že chci toho pravého, ne jen tak nějakého člověka. A abyste ho našli, musíte být schopni dát přednost poznávání jeho i sebe sama před nálepkou a konečným výsledkem.
Neříkám, že musíte odložit své sny o manželství nebo závazku stranou nebo trpělivě čekat, až osoba, se kterou se scházíte, bude cítit to, co vy. Měli byste vědět, co chcete, ale nemělo by to zastínit požitek z randění.
Je důležité mít deal breakery a vědět, co nakonec chcete, ale není třeba spěchat do konečného výsledku. Váš vztah s tou pravou osobou nezačíná, když ho oficiálně uzavřete. Začíná, když se seznámíte. Abyste věděli, že je to ten pravý, musíte se z poznávání těšit.
Vědět, jak najít toho pravého v moři špatných, tedy neznamená být vybíravý nebo ignorovat to, co chcete. Jde o to poznat toho pravého člověka a užít si každý okamžik.
Zdroje: lovepanky.com, Unsplash
