Historie
Ve Francii za dob Napoleona bylo ženám zakázáno nosit kalhoty. Pokud si je chtěla žena obléci, musela mít zvláštní povolení. Ve viktoriánské Anglii vzbudily poprask dělnice, které se odvážily obléct pánský hornický mundúr, když jim sukně při práci v lomu překážely.
Současnost
Nyní už je pro ženy naprosto přirozené nosit kalhoty. Společnost ale stále podporuje toxickou maskulinitu. Protože pokud má muž šaty, make-up, tak prý není mužem a ničí tradiční hodnoty. Otázka ale je, co jsou to tradiční hodnoty? Protože pokud se podíváme do minulosti, můžeme vidět, že muži nosili sukně a make-up. I šaty byly u mužů naprosto normální věc. Je zde ku příkladu i kilt. Nikdo by přece Skotům neřekl, že kvůli němu nejsou "dostateční" muži, no ne?
Móda jako sociální konstrukt
Dělení na mužskou a ženskou módu je především sociální konstrukt, což nám ostatně ukazuje celá historie oblékání, která se napříč dějinami lidstva neustále proměňuje. Co je nyní vnímáno částí společnosti jako výhradně dámská móda, bylo dříve doménou mužů, a naopak. Například modrá barva je dnes "určena" pro chlapce a růžová pro dívky, přitom tomu bylo v minulosti naopak.
Přečtěte si také: Koupil krachující web, teď s ním chce vzdělávat celé Česko
Svoboda nošení toho, co se nám líbí
Ženy si v naší společnosti klidně mohou vzít "mužské" oblečení a nikoho to nijak nezarazí ani nepřekvapí. Je tomu tak např. u obleků. Mužům se ale tato volnost společností stále odpírá a jejich šatník je tak z velké části vlastně velmi chudý a místy až uniformní. Stačí se podívat na typicky mužské společenské oděvy, které jsou za posledních sto let prakticky stále stejné.
Sečteno, podtrženo
Každý by měl mít právo na to, aby mohl nosit to, v čem se cítí dobře. Oblečení je pouze kus látky, proč by tedy kus látky měl určovat gender? Toť otázka.
Zdroje: Unsplash, nationalgeographic.com
.jpg)
