Někdy nás monotónnost každodenního života může odvést od větších a smysluplnějších cílů našeho času. Z tohoto důvodu je důležité si pravidelně připomínat své nejpravdivější hodnoty a touhy a ujišťovat se, že žijeme v souladu s nimi.
Nakonec opustíme tuto zemi s jedním ze dvou pocitů: spokojeností nebo lítostí. A dokud jsme naživu a můžeme, měli bychom dělat vše, co je v našich silách, abychom odcházeli naplněni.
Měl bych tento článek předeslat, že často rychle odsuzujeme své minulé já, protože zapomínáme na detaily svého života v těch okamžicích, které nás vedly k rozhodnutím, jež jsme učinili. Předpokládáme, že jsme byli naivní a možná i hloupí, ale pravdou s největší pravděpodobností je, že jsme udělali to nejlepší, co jsme vzhledem k okolnostem mohli.
Přečtěte si také: Koupil krachující web, teď s ním chce vzdělávat celé Česko
Z tohoto důvodu bychom neměli soudit své bývalé já, ale měli bychom se stále snažit vytěžit ze svého života maximum vzhledem ke všemu, co víme nyní.
Bronnie Wareová, australská zdravotní sestra, která několik let ošetřovala pacienty v hospicové péči, zaznamenala, k jakým uvědoměním dospělo mnoho jejích pacientů v posledních dnech života. Výběr z nich spolu s dalšími oblíbenými výčitkami uvádíme níže.
Přeji si, abych se do věcí prostě pustil naplno
Mnoho z nás je natolik paralyzováno strachem, že "neuděláme věci správně" nebo nedosáhneme svých cílů včas, že se do nich prostě... nikdy nepustíme. Pravdou je, že k našim snům nevede žádná jednoduchá cesta ani zkratka. Vždycky budou existovat odbočky a zákruty, takže nejhorší, co můžeme udělat, je sedět bez činnosti a přemýšlet, co by mohlo být, kdybychom se věnovali věcem naplno.
Přeji si, abych trávil více času s rodinou
Přestože práce na dosažení toho, co nás baví, je nesmírně důležitá, nesmíme dovolit, aby nás naše ambice zaslepily od trávení času s těmi, na kterých nám záleží nejvíce. Spousta lidí v závěrečné fázi života si prostě přeje, aby si prostě vyčlenili více času na své přátele a rodinu.
Přeji si, abych častěji říkal své názory
Život je opravdu příliš krátký na to, abychom ho trávili neautentickým způsobem. Vždy bychom se měli snažit promítat do světa co nejpravdivější verzi sebe sama, protože lhát si o tom, kdo jsme, nebo neobhajovat své hodnoty nás může přivést k pocitu, že jsme opravdu velmi opuštění.
Přeji si, abych si dovolil/a být šťastnější
Štěstí je nakonec volba, kterou si buď dovolíme, nebo ne. Často mají naše okolnosti jen velmi málo společného s našimi postoji - můžeme mít všechno, a přesto se cítit uvnitř prázdní, nebo nemít nic, a přesto se cítit vnitřně neuvěřitelně bohatí.
Mnoho lidí si v posledních dnech života jen přeje, aby si častěji dovolili být šťastní. A to bez ohledu na okolnosti.
Zdroje: womenworking.com, Unsplash
