Cestná komunikace je důležitou součástí každého vztahu, ať už je romantický, nebo platonický. A ať už se potřebujete omluvit, nebo omluvu přijmout, je důležité vědět, jak se omluvit.
Jak si tedy můžete být jisti, že omluva je upřímná a pomůže zacelit ránu nebo nedorozumění?
Omluva může obnovit důvěru, zmírnit zraněné city a vrátit život do poškozeného vztahu. Když vám však někdo ublíží a omluví se falešně nebo neupřímně, situaci to jen zhorší.
Přečtěte si také: Koupil krachující web, teď s ním chce vzdělávat celé Česko
12 frází, které prozrazují, že se někdo neumí omluvit
1. Omlouváte se? "Omlouvám se, pokud..."
Toto je podmíněná omluva. Nedosahuje úrovně plné omluvy, protože pouze naznačuje, že se něco "mohlo" stát.
Příklady:
- Mrzí mě, jestli jsem udělal něco špatně.
- Mrzí mě, jestli jsem se tě dotkl.
2. "Mrzí mě, že jsi..."
Jedná se o omluvu, která přenáší vinu. Není to vůbec žádná omluva. Spíše svaluje vinu na vás jako na problém, který neomlouvá jeho chování.
Příklady:
- Mrzí mě, že jste se cítil zraněný.
- Mrzí mě, že si myslíš, že jsem udělal něco špatně.
- Mrzí mě, že máš pocit, že jsem tak špatný.
3. "Je mi to líto, ale..."
Tato omluva s výmluvou nijak nezhojí způsobené rány.
Příklady:
- Promiň, ale většina ostatních lidí by to tak nepřehnala.
- Promiň, ale ostatním lidem to připadalo vtipné.
- Promiň, ale začal sis sám.
- Promiň, ale nemohl jsem si pomoct.
- Promiň, ale na tom, co jsem řekl, byla pravda.
- Promiň, ale nemůžeš očekávat dokonalost.
4. "Já jsem jen..."
Toto je ospravedlňující omluva. Snaží se argumentovat, že zraňující chování bylo v pořádku, protože bylo neškodné nebo z dobrého důvodu, což jen ukazuje, že je manipulátor.
Příklady:
- Jenom jsem si dělal legraci.
- Jen jsem se ti snažil pomoci.
- Jen jsem se tě snažil uklidnit.
- Snažil jsem se tě přimět, abys viděl i druhou stranu.
- Jen jsem si hrál na ďáblova advokáta.
5. Jaký je tvůj názor? "Už jsem řekl/udělal..."
Tato deja-vu omluva zlehčuje cokoli, co bylo řečeno, tím, že naznačuje, že už není za co se omlouvat.
Příklady:
- Již jsem řekl, že mě to mrzí.
- Již jsem se za to omluvil milionkrát.
6. "Lituji..."
Tato stranou jdoucí omluva ztotožňuje lítost s omluvou. Neexistuje žádná odpovědnost za svůj podíl na situaci.
Příklady:
- Lituji, že jste se cítil naštvaný
- Lituji, že došlo k chybám
7. "Vím, že jsem..." nebo "Víš, že jsem..."
Tato obelhávající omluva je snahou minimalizovat to, co se stalo, aniž by byla odpovědná za bolestivé dopady na vás nebo na ostatní. Vybělení může působit sebemrskačsky, ale samo o sobě neobsahuje žádnou omluvu.
Příklady:
- Vím, že jsem to neměl dělat.
- Vím, že jsem se tě asi měl nejdřív zeptat.
- Vím, že někdy dokážu být jako býk v porcelánu.
Tato nic neříkající omluva se vám snaží rozmluvit vaše pocity nebo naznačit, že byste se neměli rozčilovat.
Příklady:
- Víš, že mě to mrzí.
- Víš, že jsem to tak nemyslel.
- Víš, že bych ti nikdy neublížil.
8. "Omluvím se, když..."
Tato placená omluva není čistá, svobodně nabídnutá omluva. Spíše za ni musíte zaplatit.
Příklady:
- Omluvím se, jen když se omluvíte vy.
- Omluvím se, když budete souhlasit, že už to nikdy nebudete vytahovat.
- Omluvím se, jen když o tom přestanete mluvit.
9. Omluva za to, že jsem se omluvil, je pro vás omluvou. "Myslím, že..."
Toto je zdánlivá omluva. Naznačuje potřebu omluvy, ale nikdy ji neposkytne.
Příklady:
- Hádám, že ti dlužím omluvu.
- Hádám, že bych měl říct, že se omlouvám.
10. "Omlouvám se, že jsem ti to řekl. "Tak a tak mi řekl, abych se omluvil."
Toto je ne-moje omluva. Dotyčný říká, že se omlouvá jen proto, že mu to navrhl někdo jiný. Z toho vyplývá, že jinak by se to nikdy nestalo.
Příklady:
- Tvá matka mi řekla, abych se ti omluvil.
- Můj přítel mi řekl, že bych ti měl říct, že se omlouvám.
11. Omlouvám se za to, že jsem se omluvil. "Fajn, omlouvám se, ano?"
Toto je šikanózní omluva. Buď slovy, nebo tónem se vám dostane neochotného "promiň", ale jako omluva to nevypadá. Může to dokonce působit jako výhrůžka.
Příklady:
- OK, už dost. Řekl jsem, že se omlouvám!"
- Dejte mi pokoj, omlouvám se, dobře?"
Oproti tomu opravdová omluva má většinu nebo všechny následující charakteristiky:
- Je nabídnuta svobodně, bez podmínek nebo zlehčování toho, co bylo provedeno.
- Dává najevo, že omlouvající se osoba chápe prožitky a pocity zraněné osoby a že jí na nich záleží.
- Dává najevo lítost.
- Nabízí závazek, že se vyhne opakování zraňujícího chování.
- Nabízí nápravu nebo případné odškodnění.
Autentická omluva začíná nasloucháním.
Pokud se snažíte omluvit, musíte nejprve vyslechnout, co se stalo z pohledu druhé osoby a jak ji to ovlivnilo.
Jak napsala terapeutka a autorka Harriet Lernerová: "Žádná omluva nebude mít smysl, pokud jsme pozorně nevyslechli hněv a bolest zraněné strany. Víc než cokoli jiného potřebuje zraněná strana vědět, že ji opravdu 'chápeme', že naše empatie a lítost jsou upřímné, že její pocity mají smysl, že poneseme část bolesti, kterou jsme způsobili, a že uděláme vše pro to, aby se to neopakovalo."
Lidé vydávají falešné omluvy z několika důvodů:
Možná nevěří, že udělali něco špatného, nebo jen chtějí zachovat klid. Mohou se cítit trapně a chtějí se vyhnout svým pocitům. Mohou se za své činy stydět, ale necítí se schopni nebo ochotni se svému studu postavit čelem.
Lidé, kteří se soustavně neomlouvají, mohou postrádat empatii nebo mají nízké sebevědomí či poruchu osobnosti.
Ať už jste ten, kdo se omlouvá, nebo ten, kdo omluvu přijímá, dodržujte tato pravidla, abyste se ujistili, že omluva je upřímná a dobře míněná, a minimalizovali tak zranění a pomohli ránu zacelit.
Zdroje: yourtango.com, Unsplash
