Se svým přítelem jsem dva roky a za tu dobu jsme žili ve třech různých městech na dvou kontinentech.
Reakce, kterou téměř vždycky dostanu, když lidem řeknu, že můj přítel žije v Miláně, je: "To je mi líto. Jak to děláš?"
Moje odpověď si obvykle vyslouží nepříjemný smích a nedůvěru, ale je pravdivá: "Mně se to tak líbí."
Přečtěte si také: Koupil krachující web, teď s ním chce vzdělávat celé Česko
Nemohla bych být šťastnější a jistější v našem vztahu, a přestože nás dělí oceán, jsme do sebe každým dnem zamilovanější a zamilovanější.
Oba jsme studovali postgraduální studium, když jsme se poznali a začali spolu chodit.
Zpočátku nevěřil, že by vztah na dálku mohl fungovat.
Plán byl takový, že půjdeme za svou kariérou, ať už nás po škole zavede kamkoli.
Připadalo mi to jako expirační randění - termín zkomolený v seriálu Sex ve městě, který se používá pro definici vztahu s pevně stanoveným datem ukončení.
Ale když nadešel čas, rozhodli jsme se zůstat spolu a zkusit to a jsme za to moc vděční.
Aby bylo jasno, nejsem odborník na vztahy.
Mám za sebou vztah na dálku, který skončil zlomeným srdcem a slzami kvůli problémům s komunikací a nedostatku důvěry, a můj současný vztah teď funguje tak dobře jen díky naší vzájemné otevřenosti a neustálé komunikaci.
I přes vzdálenost 4 000 mil mezi námi jeho nekonečná podpora pohání mou schopnost být sebevědomá a sobecká v kariéře, rozvíjet vztahy s rodinou a přáteli, pečovat o své zdraví a ujasnit si priority.
Tady jsou některé ze způsobů, jak mě můj vztah na dálku učinil šťastnější, než jsem si kdy myslela, že bych mohla nebo zasloužila být.
1. Cítím se sebejistější
Každý, kdo je ve vztahu na dálku, ví, že to není vztah z rozumu - k tomu má (doslova) daleko.
Oba se každý den aktivně snažíme navázat kontakt a komunikovat spolu, abychom si připadali stejně blízcí, jako když jsme ve škole bydleli blok od sebe.
Vědět, že někdo tisíce kilometrů daleko dělá to rozhodnutí a vynakládá to úsilí, aby se mnou každý den mluvil, je mocné a ten pocit důvěry mě provází životem - ať už se chystám na důležitou schůzku v práci, nebo v baru, kde se na mé dvoumetrové kamarádky modelky pořád někdo lepí.
Dále budu v koutě s úsměvem na tváři popíjet svou tequilovou limonádu s vědomím, že už mě někdo miluje.
2. Více se soustředím na svou kariéru
Všichni jsme zažili vztah, kdy se jeden člověk soustředí na svou kariéru a ten druhý mu to zazlívá.
Jistě, málokdo to myslí na úkor svého partnera a vztahu, ale často k tomu organicky dochází.
Ve vztahu na dálku se to nestane.
Necítím se provinile, kdykoli se rozhodnu zůstat v práci dlouho do noci, a večery a víkendy mám volné na plánování networkingových schůzek a řešení velkých projektů, pokud je to potřeba.
3. Mohu věnovat spoustu volného času svým přátelům a rodině
Moje rodina je indická a každý potomek přistěhovalců se může ztotožnit s tím, že si musel udělat čas na to, aby zavolal své rodině v zahraničí v nejasnou denní dobu.
Nyní mi v tom nic nebrání.
Sobota není jen o večerním rande - je o tom, že zavolám svým příbuzným z tří kontinentů v Indii, Austrálii a na Filipínách.
4. Dokážu dát přednost svému zdraví
Cvičení a zdravá strava byly vždy velkou součástí mého života, ale od loňského roku, kdy mi byl diagnostikován syndrom polycystických vaječníků (PCOS), který ovlivňuje hladinu mých hormonů, se staly ještě větší prioritou.
Lhala bych, kdybych nepřiznala, že když jsme bydleli ve stejném městě, občas jsem se rozhodla vynechat ranní cvičení výměnou za to, že budu trávit více času v posteli se svým přítelem.
Nejenže už tuto výmluvu nemám, ale teď se vídáme tak málo, že když se vidíme, chci vypadat naprosto nejlépe.
5. Lépe si uvědomuji své priority
Dlouhá vzdálenost mi umožnila být sobecká a upřednostňovat sebe a své potřeby před potřebami kohokoli jiného, což je něco, co ve vztahu nemůžete dělat vždycky.
Ať už tento vztah skončí "šťastně až do smrti", nebo ne, nikdy nebudu litovat, že jsem většinu své energie věnovala kariéře, přátelům a rodině s veškerou podporou svého přítele na každém kroku.
Zdroje: yourtango.com, Unsplash
