Co je to "victim blaming"?
Je to obviňování oběti z trestného činu. Nejčastěji se jedná o sexuální obtěžování. Existuje totiž větší pravděpodobnost, že vás jako oběť sexuálního obtěžování odsoudí, než za jiný trestný čin, při kterém jste obětí.
Kdo může být obětí sexuálního násilí?
Naprosto kdokoliv. Bez ohledu na pohlaví, vzhled, věk či to, co máte na sobě. Pachatel si většinou oběť nevybírá podle oblečení, ale spíše podle toho, zda je pro něho snadnou obětí.
Mýty o "victim blaming"
1. "Říkali si o to"
Přečtěte si také: Koupil krachující web, teď s ním chce vzdělávat celé Česko
Nikdo si "neříká o znásilnění". To je jasný victim blaming. I kdyby obět chodila sebevíc vyzývavě, nikdo na ni nemá právo sahat bez jejího svolení.
Zdroj obrázku: Unsplash
2. "Stejně to chtěly"
Pokud daný člověk do sexuálního styku nechce, nesmí ho nikdo nutit.
3. "Nebylo to opravdové znásilnění"
Lidé zřejmě stále cítí potřebu rozlišovat "opravdové a neopravdové znásilnění". Znásilnění ale není nic jiného než znásilnění a každé by se mělo řešit.
4. "Oni za to nemohli, jen se prostě neudrželi"
Chtěli či nechtěli, to je neomlouvá. Stále to přeci udělali.
5. "Určitě si to vymyslely"
Falešná obvinění jsou mezi 2-5 % případů. To znamená, že 95-98 % obětí o svém znásilnění nelže.
6. "Znásilnění není nic tak hrozného, tak proč se tolik řeší?"
Znásilnění je traumatický zážitek a může mít velký dopad na psychické zdraví oběti, proto je nutno to řešit.
Oběti se vám nesvěřují proto...
Oběti se vám nesvěřují z toho důvodu, aby slyšely vaše "rady a poznámky", ale aby se cítily bezpečně. Tím, že se obětí začnete ptát, co měly na sobě, proč se opily, proč tam chodily, proč se nebránily či to, proč to neřekly, jim opravdu nepomůžete. Oběti se vám svěřují z toho důvodu, že si chtějí připadat reskpektováni, chápani, chtějí mít u vás podporu a také z toho důvodu, že vám důvěřují. Nesvěřují se vám proto, aby jste jim ublížili.
Jak jim pomoci a být jejich oporou?
Pokud chcete obětem pomoci, tak jim naslouchejte, buďte tu pro ně, nemluvte s ostatními bez jejich svolení o tom, co se jim stalo.
Právě díky "victim blamingu" si oběti mohou připadat bez podpory a pochopení.
Oběti jednoznačně potřebují podporu a ne to, aby je někdo obviňoval za to, že se staly obětmi sexuálního násilí.
Neočekávejte ale, že každá oběť bude jednat tak, jak si myslíte, že by jednala. Trauma nás všechny ovlivňuje odlišně. Neexistuje žádná „dokonalá oběť“ ani dokonalý způsob, jak reagovat na trauma.
Zdroje: orgs.law.harvard.edu, Unsplash
