Historie adventního věnce
Adventní věnec je součástí katolické tradice. Skutečný původ je však nejistý. Existují důkazy o tom, že předkřesťanské germánské národy používaly věnce se zapálenými svíčkami během chladných prosincových dnů jako znamení naděje v budoucí teplé a slunečné dny jara. Ve Skandinávii se během zimy umisťovaly zapálené svíčky kolem kola a lidé se modlili k bohu světla, aby otočil „kolo země“ zpět ke slunci, aby prodloužil dny a obnovil teplo.
Ve středověku si křesťané tuto tradici přivlastnili a adventní věnce používali jako součást své duchovní přípravy na Vánoce. Vždyť Kristus je „Světlo, které přišlo na svět“, aby rozptýlilo temnotu hříchu a vyzařovalo pravdu a lásku Boží“ (srov. Jan 3,19-21). V roce 1600 již měli katolíci i luteráni formálnější praktiky kolem adventního věnce.
Přečtěte si také: Koupil krachující web, teď s ním chce vzdělávat celé Česko
Symbolika adventního věnce je krásná. Věnec je vyroben z různých jehličnanů, značících nepřetržitý život. I tyto evergreeny mají tradiční význam, který lze přizpůsobit katolické víře: Vavřín znamená vítězství nad pronásledováním a utrpením; borovice, cesmína a tis nesmrtelnost; a cedr sílu a léčení. Cesmína má také zvláštní křesťanskou symboliku: pichlavé listy nám připomínají trnovou korunu a jedna anglická legenda vypráví o tom, jak byl kříž vyroben z cesmíny. Kruh věnce, který nemá začátek ani konec, symbolizuje věčnost Boha, nesmrtelnost duše a věčný život nalezený v Kristu. Jakékoli šišky, ořechy nebo lusky používané k ozdobení věnce také symbolizují život a vzkříšení. Věnec z jehličnatých stromů dohromady zobrazuje nesmrtelnost naší duše a nový, věčný život, který nám byl zaslíben skrze Krista, který vstoupil do našeho světa jako pravý člověk a který zvítězil nad hříchem a smrtí skrze své působení, smrt a vzkříšení.
Čtyři svíčky představují čtyři týdny adventu. Původní tradice však je, že každý týden představuje tisíc let, v součtu 4 000 let od Adama a Evy do Narození Spasitele. Tři svíčky jsou fialové a jedna růžová. Fialové svíce symbolizují modlitbu, pokání a přípravné oběti, které se v této době konají. Růžová svíce se zapaluje o třetí neděli, neděli Gaudete, kdy kněží také nosí růžová roucha při mších; Neděle Gaudete je nedělí radosti, protože věřící dorazili do druhé poloviny adventu, kdy je jejich příprava v druhé polovině a blíží se Vánoce. Postupné zapalování svíček symbolizuje očekávání a naději kolem prvního příchodu našeho Pána na svět a očekávání jeho druhého příchodu soudit živé a mrtvé.
Světlo opět znamená Krista, Světlo světa. Některé moderní úpravy zahrnují bílou svíčku umístěnou uprostřed věnce, která představuje Krista a zapaluje se na Štědrý den. Další tradicí je nahradit tři fialové a jednu růžovou svíčku čtyřmi bílými svíčkami, které se zapalují po celé Vánoce.
V rodinné praxi se adventní věnec zapaluje nejlépe v době večeře po požehnání pokrmu. Tradiční modlitba s adventním věncem probíhá takto: První adventní neděli otec rodiny požehná věnec a pomodlí se: Bože, jehož slovem je všechno posvěceno, vylij své požehnání na tento věnec a dej, ať my, kdo ho používáme, připravíme svá srdce na Kristův příchod a dostaneme od tebe hojné milosti. Kdo žije a vládne navěky. Amen." Potom pokračuje každým dnem prvního adventního týdne: „Pane, vzbuď svou sílu, prosíme tě přijď, abychom si díky Tvé ochraně zasloužili být vysvobozeni z hrozivých nebezpečí našich hříchů a spaseni Tvým vysvobozením, neboť ty žiješ a vládneš navěky. Amen." Nejmladší dítě pak zapálí jednu fialovou svíčku.
Během druhého adventního týdne se otec modlí: „Pane, probuď naše srdce, abychom se připravili na Tvého jednorozeného Syna, abychom Jeho příchodem byli hodni sloužit Ti s čistou myslí, neboť ty žiješ a vládneš navěky.. Amen." Nejstarší dítě pak zapálí fialovou svíčku z prvního týdne a ještě jednu fialovou svíčku.
Během třetího adventního týdne se otec modlí: Pane, prosíme Tě, nakloň své ucho k našim modlitbám a osvěcuj temnotu naší mysli milostí svého navštívení, neboť ty žiješ a vládneš navěky. Amen." Matka pak zapálí dvě dříve zapálené fialové svíčky plus růžovou svíčku.
Nakonec se otec během čtvrtého adventního týdne modlí, Pane, probuď svou sílu, prosíme Tě přijď a velkou svou silou nám pomoz, aby s pomocí Tvé milosti Tvé milosrdné odpuštění urychlilo to, co naše hříchy brání, neboť ty žiješ a vládneš navěky. Amen." Otec pak zapálí všechny svíčky.
Závěr
Tato dobrá tradice pomáhá zůstat ve svých domovech bdělí a neztrácet ze zřetele pravý význam Vánoc. Patrně mnohé z vás překvapila, ale posuďte sami: Kolik z nás, kteří rok co rok zapalují svíčky na adventním věnci, zná skutečný význam této tradice?
Zdroje: www.catholiceducation.org, unsplash
