Záludnosti (nejen) přírodní kosmetiky

Foto: Freepik

Záludnosti (nejen) přírodní kosmetiky

Jak se způsoby péče o pleť vyvíjí, mění se i nároky na výrobky, které jsou pro péči o pleť určené. V průběhu let jsme zaznamenali posun marketingových tvrzení založených buď na nových a inovativních přísadách, nebo na nových technologiích, přičemž se všechny zaměřují proti stárnutí, na akné, hydrataci a specializovaná ošetření, jako bělení a rozjasnění pleti.

Tvrzení, jako zjemnění a vyhlazení pokožky, snížení počtu vrásek a hydratace jsou tak častá, že tyto nové přísady a technologie kosmetické společnosti více než vítají. Díky nim mohou totiž poskytnout nová tvrzení, nebo alespoň unikátní zdroje pro už existující tvrzení.

Jelikož se kosmetické společnosti snaží odlišit od konkurence, reklamy ohledně funkce produktu jsou čím dál odvážnější.

Výroba přírodní kosmetiky je přitom plná problémů vyplývajících ze skutečnosti, že kosmetické výrobky v přírodě neexistují. Mezi největší výzvy při výrobě přírodní kosmetiky patří definice toho, co je přírodní, a výroba produktu, který je dostatečně funkční a konzervovaný.

Problém s tvrzeními

Téměř všechny nové ingredience se zakládají na ingrediencích na přírodní bázi a zakládat na nich nějaká tvrzení může být náročné. Trendy v oblasti přírodních ingrediencí přicházejí velmi rychle a v závislosti na výrobci surovin se může množství a druh dostupných údajů o jejich bezpečnosti a účinnosti lišit od důkladných vědeckých studií po historická data, domácího zkoušení a podpora potravinářského průmyslu má také svou roli.

Kdy nastává problém je, když bezpečnost surovin není zcela určena, úroveň účinnosti není známa nebo sledována, a přínosy jejího užívání se pouze předpokládají.

Kosmetické společnosti, které chtějí na trendech v oblasti přírodních ingrediencí vydělat, se tak mohou snadno stát terčem rostoucí kontroly nových tvrzení, přičemž největším úskalím je nedostatek důkazů na podporu daných tvrzení a nadhodnocené přínosy dané ingredience. V některých případech si dodavatelé zorganizují studie sami – nemusím ale asi dodávat, že takové studie budou vždy ve prospěch nabízené ingredience s úžasnými výsledky.

Jak to chodí v praxi

Klienti za mnou často chodí s tím, že chtějí vyvinout „přesně tenhle produkt, AKORÁT z přírodních ingrediencí“. Tenhle požadavek má jeden zádrhel. Právě ty syntetické a umělé ingredience dávají výrobku ten hladký, jemný, sametový efekt. Často tak identického výsledku nelze docílit a je pak na klientovi si rozhodnout, co je pro něho důležitější. Pocit, který koncový zákazník při používání jeho produktu má, nebo že může o produktu tvrdit, že je 100% přírodní?

„Mělo by to být pouze z přírodních ingrediencí, taky by to mělo být veganské, bez lepku, bez GMO a žádné testování na zvířatech.“ slýchám velmi často.

Testování na zvířatech je téma samo o sobě. Řekněme, že jde o jednu ingredienci, třeba extrakt z levandule, kterou chce klient do pleťového krému přidat. Jak moc do hloubky si přeje s tím testováním zajít? Zajímá nás, jestli byl ten levandulový extrakt testován na zvířatech? Jestli dodavatel testoval jiné z jejich nabízených ingrediencí na zvířatech? Co když je testoval ten v řetězci před ním? A i když nám všichni dodají čestné prohlášení, že na zvířatech netestovali, můžeme se na to opravdu spolehnout?

Jeden z dodavatelů nám tak upřímně odpověděl: „Na zvířatech netestujeme, to ale neznamená, že bychom to neudělali, kdyby nás o to klient požádal.“

Spousta značek volí tu snazší cestu, a tou je, že si na etiketu dají svůj vlastní obrázek, který reprezentuje jedno z výše uvedených tvrzení. Znamená to tedy, že pro to není certifikovaný, ale vzhledem k tomu, že konečný zákazník většinou neví, jaký konkrétní symbol na obalu hledat, dosáhne tak svého.

Dalším „boomem“ jsou takzvaně biologicky rozložitelné obaly. Často je využívají společnosti, které chtějí vypadat dobře tím, že sami sebe prezentují jako ekologicky smýšlící. Nikdo už se ale neptá, jestli je v daném regionu někdo, kdo by tyhle obaly přijímal a zpracovával (většinou tomu tak není). A tak takový biologicky rozložitelný obal může nakonec stejně skončit v koši a ve směsném opadu. Co je tedy cílem, přesvědčit zákazníka, že kupují produkt s nižším ekologickým dopadem, anebo globálnímu problému znečištění skutečně pomoci? Nikdo si totiž nechce přiznat, že nejvíce by planetě pomohli, kdyby… no, kdyby vlastně produkt, který už na trhu stejně v různých formách několikrát je, na trh vůbec neuvedli. Na tom se ale nevydělává.

Bez konzervantu to nejde

Stejně jako v trvanlivých potravinách – kosmetika konzervanty prostě potřebuje. Pokud nechcete, aby se ve vašem krému množily bakterie a plíseň, nebo aby expirace produktu nebyla příliš krátká, není vyhnutí. Každý kosmetický produkt prochází takzvanou stabilitou (v angličtině „stability testing“), díky které jsme schopni určit expiraci produktu. Většinou je to rok či dva, některé společnosti udávají dobu spotřeby, např. „spotřebujte do šesti měsíců po otevření“.

Žádný konzervant není stoprocentně přírodní, část bude vždycky syntetická, přesto už existuje pár těch, které jsou pro použití v přírodních a organických produktech schválené. Organizací, která se tomuto schvalování věnuje, a má po světě své jméno, je COSMOS.

Bude to dražší

Pokud dané značce na původu a funkčnosti daných ingrediencí opravdu záleží, znamená to velký nárůst v ceně konečného produktu. Je s tím spojený jistý výzkum, jako najít dodavatele, který je schopný tvrzení dané ingredience dostatečně doložit, nemluvě o tom, že se s například organickými ingrediencemi často hůře pracuje. Společnost by se taky pro veškerá tvrzení měla zaregistrovat u organizace, která daná tvrzení ověřuje. Musí tak počítat nejen s registračními poplatky, ale zároveň s každoroční platbou za udržení certifikace a případné audity. Nemluvě o tom, že taková registrace a přezkoumání daného produktu nemusí nutně k certifikaci vést.

Cesta je to sice trnitá, ale buďme rádi, že je kosmetika nějakým způsobem regulována. Nejlépe je na tom Evropa s dohledem evropské komise, zatímco některé přípravky či ingredience, které jsou již evropskou komisí zakázány, se v USA a Kanadě stále používat mohou. V USA se regulací kosmetických přípravků a informací na etiketě věnuje FDA, nicméně produkty před uvedením na trh neschvaluje. Stejně tak je na tom Health Canada v Kanadě, pokud se váš produkt tedy neklasifikuje jako „Natural Health Product“. To už je ale jiný příběh.

Zdroje: cosmeticsandtoiletries.com, naturalproductsinsider.com, Freepik

Podobné články

0 Komentářů

Napište komentář