Úryvky z knihy Roberta Leahy „Lék na nervy“ ( The worry cure) pomáhájí obrátit neúspěch na novou možnost.
1)Mohu vyvodit závěry ze svého neúspěchu
Představte si následující situaci: zaměřili jste se na dosažení zisku a po roce jste přišli o veškeré peníze. Není to selhání?
V obchodním Světě existuje příběh, možná fiktivní, o mladém manažerovi, kterému prezident předal společnost. O rok později byl zrušen projekt, do kterého byly investovány miliony. Prezident si k sobě mladého manažera pozval.
Přečtěte si také: Koupil krachující web, teď s ním chce vzdělávat celé Česko
Ten byl znepokojen: „Přijdu o práci? Zažil jsem neúspěch při odpovědném podnikání. Šéf si pomyslí, že jsem nula.“ Šéf však řekl: „Marku, mám pro Tebe nový projekt. Je nadějnější, než ten předchozí.“
Mark s úlevou vydechl, ale byl trochu zmatený, a tak prezidentovi odpověděl: „Jsem velmi rád, že získám nový projekt. Ale upřímně řečeno jsem čekal, že po předchozím neúspěchu mě vyhodíte.“ – „Vyhodit tě? No přece tě nevyhodím poté, co jsem do tvého učení investoval miliony!“
Šéfa nejvíce zajímaly znalosti. Co jeho zaměstnanec uměl? Jak může využít své znalosti v novém projektu.
Podívejte se někdy na malé dítě, které staví puzzle. Snaží se spojit kousky, které k sobě nesedí. Zažívá neúspěch, nebo se učí? Při řešení křížovky jste zjistili, že slovo, které jste napsali, není správné. Bylo to zklamání, nebo jste se něco nového naučili? Co jste zjistili a jak to nyní můžete použít?
Neúspěch někdy může působit jako konec: „Je po všem. Selhal/a jsem.“ Učení je ale perspektivní a přináší nové možnosti.
Existuje ještě efektivnější způsob prožití neúspěchů: poučte se i z neúspěchu druhých. Když podnikatelé promýšlejí marketingový plán, nejprve se podívají, při jakých strategiích ostatní uspěli či neuspěli. Když si podnikatelé prohlížejí marketingový plán, nejprve sledují, jaké strategie byly úspěšné či neúspěšné.
Představte si, že si chcete otevřít soukromé kurzy cvičení. Setkáte se s velmi úspěšnými i méně úspěšnými specialisty v oboru. Můžete takto zjistit, co jim pomohlo a co je naopak zradilo.
Neúspěch je informace. Z modelu, který selhal, zjistíte daleko více informací o tom, co se dá dělat i co dělat musíte, abyste dosáhli konkrétního cíle.
Houževnatí lidé, ať už dospělí či děti, využívají neúspěch k poučení a získání nových zkušeností, čímž se posouvají k potencionálně efektivnějším modelům chování.
Bohužel se často za své neúspěchy stydíme a neradi se k nim vracíme. Zařadíme neúspěch jako temnou událost, která neobsahuje nic hodnotného. Berte neúspěch jako šanci se poučit. Můžete z něj získat mnoho poučení.
2) Své selhání mohu brát jako výzvu
Toto je další způsob, jak se se selháním či zklamáním vypořádat.
Carol Dwecková, která vyučuje motivaci dětí, zaznamenává, co si děti říkají, když selžou. Sledovala dvě skupiny dětí:
1) Bezmocné – vzdají se, když selžou.
2) Tvrdohlavé – napraví chybu, když selžou.
Bezmocní lidé si říkají: „Mě se to nedaří. Nedaří se mi vůbec nic. To se mohu rovnou vzdát.“ Naproti tomu tvrdohlaví lidé prohlašují: „Wow, to je skvělé! Miluji výzvy.“ Když se děti dívají na neúspěch jako na výzvu, jsou aktivnější a více se snaží. Dívají se na své „selhání“ jako na příležitost, naučit se něco nového.
Podobně jako děti, které se svému selhání rozhodnou postavit, si můžete i Vy vybrat, jak budete na neúspěch reagovat: vzdejte se toho, co je pro Vás příliš obtížné. U činností, pro které máte vlohy nebo chuť, snadněji najdete motivaci k většímu výkonu.
Psychologové uvádějí motivaci kompetence nebo výkonu, aby nám ukázali, jak často nás motivuje překonávání překážek, i když zpomalují plnění úkolů.
Vytrvalost při řešení konkrétního problému zvyšuje schopnost vyrovnat se s dalšími výzvami.
Podle Eisenbergerovy teorie se lidé liší v tom, jakým způsobem se snaží odolat neúspěchu a používají sebekázeň (místo toho, aby se soustředili pouze na okamžitý zisk). Pokud se k činům motivujete pouze samotným výsledkem (úspěch/neúspěch), neúspěchy Vás mohou odradit.
Pro srovnání: jestliže se soustředíte na samotný proces činění, projevujete velikou míru síly tváří v tvář neúspěchu. Výzkumy psychologů ukázaly, že u lidé, kteří se naučili pracovitosti je menší pravděpodobnost, že se uchýlí ke kouření a zneužívání jiných návykových látek při vyrovnávání se s frustrací.
Zkušenost s neúspěchem je vlastně možnost pocítit výzvu a rozvoj Vaší pracovitosti. Tato schopnost je potřeba při překonávání neúspěchů a zklamání, které jsou v životě nevyhnutelné.
3) Pro úspěch to nebylo důležité
Cítíte se znepokojení, nahlížíte na situaci s úzkostí, soustředíte se na jeden cíl a přehlížíte všechno ostatní. Jeden určený cíl přirozeně vnímáte jako velmi důležitý. Příroda je velmi moudrá – skutečně důležité věci se nepodaří vždy splnit přesně podle Vašich přání a vůle.
Krev cirkuluje po celém těle, potřebujeme dýchat a jíst. Pokud to přestanete dělat, zemřete. Tyto činnosti jsou natolik důležité, že je vykonáváte automaticky.
Získat dobré známky, vydělat mnoho peněz, nebo se setkat s mužem či ženou Vašich snů není naprosto nezbytné.
Jeden muž, říkejme mu Jakub, byl znepokojen, že může být kdykoliv vyhozen. Při prozkoumání jeho situace se ukázalo, že může k variantě výpovědi dojít. Někdo mu řekl příběh o pacientovi, který se neustále bál, že se nakazí pohlavní chorobou.
Pacient podstoupil několik měsíců terapií (které nijak neovlivnily jeho negativní myšlenky) a skutečně se nakazil syfilidou. Ke svému překvapení pocítil úlevu. Zjistil, že je nemoc léčitelná a zapojil se do skupinové terapie pro osoby s pohlavní chorobou. Se svým terapeutem prozkoumal možnosti, které bude mít k dispozici po propuštění – například soukromou terapii či konstelace.
Zkrátka se nemusíte tolik trápit. Přijetí na libovolnou školu, zvládnutí konkrétní zkoušky, navázání vztahu s ženou či mužem, který Vás zaujal, chození včas, snaha být perfektní – to jsou cíle, které Vám v určité chvíli Vašeho života přišly nesmírně důležité. Teď se zeptejte sami sebe: „Nakolik by se můj život změnil, kdybych některého cíle nedosáhl/la?“
4) Některé modely chování nefungují
Pokud jste nedosáhli vytyčeného cíle, můžete z toho vytvořit závěr, že veškeré Vaše činy byly v dané situaci bez úspěchu. Má to smysl? Představte si, že jste celý rok pracovali, a nakonec Vás vyhodili. Připadalo by Vám, že vše, co jste v práci udělali, bylo naprosté selhání?
Steve pracoval odhadem rok v poměrně pochybné firmě. Firemní problémy s financemi vedly k jeho propuštění. Začal se kritizovat a upadl do depresí. Sám si dal štítek neúspěšného člověka. Byl požádán, aby sestavil podrobný popis svých úředních povinností z předešlého roku. Poté měl oznámkovat veškeré své pracovní úkony od 1 do 5.
Naučil se hodnotící měřítka a pochopil, že byl úspěšný prakticky ve všech aspektech své činnosti. Se svým koučem podrobně nastudoval, jaké nové návyky, znalosti a kontakty získal. Nakonec Steve pochopil, že nyní je mnohem zkušenější, než byl před rokem.
Stevovi navrhl, aby si zažádal o zvýšení platu, protože za poslední rok se mnoho naučil a velice se posunul. Stevovi se tento nápad moc líbil. Když po měsíci přišel na pohovor, nabídli mu novou pracovní pozici, kterou přijal. Předchozí zkušenosti se ukázaly jako velmi důležité kritérium pro nového zaměstnavatele.
Často usoudíme, že pokud nedosáhneme cíle, naše úsilí se nevyplatilo a všechna investovaná energie byla jen ztrátou času.
Můžete se například strachovat, že Vaše vztahy nevydrží věčně. Možná to tak bude. Ale bylo všechno co jste prožili ztrátou času, protože se Vám nevydařil vztah? V dnešním době 50 – 70 % manželství končí rozvodem. Myslet si, že vztahy, které nevydrželi věčně, byly neúspěch by znamenalo, že prakticky všichni kolem nás nejsou úspěšní.
Vnímat vztahy způsobem „všechno nebo nic“ je zcela nelogické: bylo v nich mnoho významných a příjemných momentů, i když už skončili.
Konečné výsledky mohou být nejednoznačné. Ale dívat se na život jen z hlediska hodnocení (a to jen idealistického) může vést k tomu, že si přestanete vážit vlastních zkušeností.
Pokud byste se na celý život dívali jen hodnotícím pohledem, všechno, co netrvá věčně, se Vám bude zdát jako naprostá ztráta času.
5) Každému se občas něco nedaří
Jeden z účinků neúspěchu je pocit osamělostí v nesnázích. Začne se Vám zdát, že jen Vám se v životě nedaří. Selhání se stává něčím osobním, což u lidí není nic zvláštního. Můžete si myslet, že Váš neúspěch je specifický, že se kvalitativně lišíte od ostatních a odkláníte se na horší stranu. Přípádáte si osamocení mezi lidmi, kteří jsou ve všem úspěšní.
Sheron si připadala po nedávném pracovním neúspěchu zdevastovaná. Styděla se a bála se, že ostatní se o jejím neúspěchu dozvědí a nebudou s ní chtít spolupracovat. Její kouč ji požádal, aby vyjmenovala pět lidí, které dobře znala a obdivovala je. Pak se jí zeptal, zda někdo z nich měl nějaké problémy či neúspěchy. Kouč se vžil do role jedné kolegyně, která ve všem selhala a během sehrání této situace Sheron požádal, aby s jeho postavou kolegyně probrala pocity, které kolegyně měla z neúspěchu.
Po této hře Sheron kouči sdělila, že když se s ní lidé dělili o své špatné zkušenosti, začala si jich více vážit a cítila, že je jim více na blízku. To jí potvrdilo dvě věci:
1) Všichni občas zažívají neúspěch, i když je obdivujete.
2) Když se s neúspěchem svěří dobrému příteli, více se spolu zblíží.( Ve skutečnosti je to příběh o úspěchu, kterým můžete některé lidi odradit.)
Když byl Fred na vysoké škole, dostal trojku za práci o ekonomice. V práci se věnoval nápadu soukromé přepravní sluzby, která bude fungovat 24/7 a konkurovala by poště. Jeho profesor si pomyslel, že je to nereálné a hloupé. Dva roky po úspěšném zakončení vysoké školy Fred Smith založil Federal Express.
První společnost Henryho Forda zkrachovala. Zakladatelé Standard Oil roky marně hledali ropu, až ji nakonec našli.
Úspěšní lidé staví svůj úspěch na vlastním neúspěchu. Každý padá, když se učí chodit, každý občas prohraje tenis a každý fondový investor přišel o nějaké peníze – čím více vítězství, tím více ztrát.
Naše kultura vytváří dost silný tlak na úspěch a málo se soustředí na hodnoty jako je vytrvalost, odolnost a pokora.
Neúspěch je normální. Je to součást vztahů, práce, sportu, investic či dokonce péče o druhé.
Pokud se zvládneme přesvědčit, že neúspěch je zcela normální a že spolu s ním přichází zkušenost, budeme se méně strachovat a začneme na nej nahlížet jako součást životního procesu, platbu za příjemné životní události.
6) Pravděpodobně si toho nikdo nevšiml
Často se obáváme, ze si všichni všímají našich neúspěchů, probírají je, pamatují si je a neustále nás odsuzují. Zamyslete se nad tím, na kolik toto může být egocentrická fantazie. Myslíte, že ostatní lidé nemají nic jiného na práci, než jen sedět a probírat naše problémy?
Bojíme se, že ostatním se bude zdát nás neúspěch tak strašný, že o něm začnou přemýšlet.
Skupina studentů přijela na velkou konferenci, kde bylo asi sto lidí. Mladá dívka ze skupinky se bála, ze si všichni všimnou, jak je nervózní. Stresovala se možností, že dostane otázku, na kterou nebude znát odpověď a bude za hlupáka. Bála se, ze se na ni všichni dívají a poslouchají ji. Bála se, ze si lidé všimnout jak je nervózní a klepou se jí ruce.
Dívka na konferencích slyšela mluvit všeho všudy asi patnáct přednášejících. Jejich strachu a nervozity si ale vůbec nevšimla. Prakticky všichni moderátoři jsou před řečí nervózní, ale nikdo si toho nevšímá. Lidé si nejspíš chyb a problémů druhých vůbec nevšímají.
Někteří lidé jsou přesvědčeni, že všichni okolo vidí jejich neúspěchy. Existuje porucha zvaná „iluze transparentnosti”, kdy je člověk přesvědčen, ze všichni vědí, v jakém je psychickém rozpoložení. Zajímavé jsou výsledky pokusu, kdy takto vy stres ovaného člověka natočili v tomto stavu. Na záznamu na sobě nenašel jedinou známku nervozity.
7) Neúspěch znamená, ze jste to zkusili – nezkusit nic je daleko horší
O myšlence naučené tvrdé práce jste četli již výše. Můžete byt hrdí na úsilí, vynaložené na cestě k dosažení cíle. Lidé, kteří se naučili tvrdě pracovat se nezaměřují jen na výsledky a jsou méně náchylní k rozdělování zkušeností na úspěch a neúspěch. Jsou méně deprimovaní, nepropadají strachu a je u nich menší pravděpodobnost vzniku závislosti na různé látky (alkohol, narkotika), ve snaze vyrovnat se se svými emocemi.
Carol si stěžovala na nedostatek radosti ze života, deprese a beznaděj. Dostala za úkol mapovat v průběhu týdne co dělá každou hodinu. Měla hodnotit každou činnost z hlediska dovedností a potěšení – jak moc byla efektivní či kompetentní.
Když ukázala graf své činnosti psychoterapeutovi, zjistila, že prakticky stále přemýšlí jen o své depresi. Ulevilo se jí, když trávila čas s manželem či přáteli. S nimi ale trávila daleko méně času od doby, kdy propadla depresi.
Na radu psychoterapeuta začala dělat více činností s jinými lidmi a svým volnočasovým činnostem se věnovala o trochu méně. Vždy ji zajímaly fotky, a tak začala fotografovat. Od začátku si říkala, ze její fotografie nebudou dobré (vcelku typická negativní úvaha člověka s depresí).
Jenže když začala vyvíjet určité úsilí a o něco se snažit, cítila se mnohem lépe. Řekla, že samotný pocit, že se o něco snaží, jí přináší úlevu. Vysvětlím Vám praktické pravidlo: Spolu s Carol byli lidé a zájmy, které ji dokázali podržet při nových pokusech. Čím déle se snažila, tím lépe se cítila. Díky tomu získala kontrolu nad svojí náladou. Už jí bylo jasné, že její postoj závisí na tom, jak se chová – rozhoduje, přemýšlí atd.
Její deprese se nakonec vytratila. Carol přešla od hodnocení výsledku k naučené tvrdé práci – umění vidět předmět hrdosti v samotném úsilí.
8) Právě jsem začal/a
Představte si, že je Vám 33 let. Jste požádáni, abyste si zrekapitulovali veškeré komplexní dovednosti, které jste v životě získali. Může se to týkat sportu, studia jazyku nebo naučení se něčemu novému. Zažili jste na cestě životem nějaké „neúspěchy“ a „rozčarování“?
Pravděpodobně jste často zažili zklamání či jste se dokonce chtěli vzdát, ale nakonec jste vytrvali. Může se Vám zdát, že pokud se něco nepodaří hned teď, tak je po všem. V podstatě se dá ale říct, že jste „právě začali“.
Možná jste také v mladí pravidelně chodili do posilovny, abyste si udrželi váhu. Představte si, že každý týden přijde další nový člověk do posilovny a je ve špatné fyzické formě. Během tréninku tento nový člověk zvedá váhu, která je na hraně jeho možností. Při cvičení se tolik přemůže, že už se nikdy více neukáže. Když se totiž vrátí domů, pocítí tak silnou bolest, že ho to od posilování navždy odradí.
Snaha těchto atletů byla na úrovni novoročního předsevzetí: „Letos se dostanu do kondice a začnu s tím hned teď. Udělám to tak, jak má být”. Stejně jako většina novoročních předsevzetí to skončí neúspěchem.
Důvodem je to, že nejlepší způsob, jak se naučit novým návykům, je přidávat zátěž postupně. Postupně zvyšujete časovou i pohybovou intenzitu.
Jestliže chcete chodit běhat, musíte nejprve začít svižnou chůzí po dobu alespoň pěti minut. Postupně přidáváte tempo a čas, až se během pár měsíců rozběháte. Potřebujete dostat do formy své tělo i mysl. Začnete-li s velkou zátěži ihned, vytvoříte si jednodenní iluzi o tom, že máte odhodlání ke svému předsevzetí. Je to ale spíše garance toho, že to brzy vzdáte.
Jen pravidelná činnost vede k úspěchu.
Podívejte se na své chování jako na část dlouhého evolučního procesu, vlastní modifikace, změny. Pokud jste očekávali okamžitě výsledky, ale nedostává se Vám jich, můžete si říct, že jste ještě nezačali. Můžete se vždy spolehnout, že výsledky se nakonec dostaví.
Zdroje: lifehacker.ru; Freepik
