Vždycky jsem chtěl lovit mrchožrouty. Však víte, takový, kde by mi partner nechával malé vzkazy a dárky, možná by přibral jako komplice některé z mých nejlepších přátel, kteří by mě vozili po celém městě a hledali další stopu na místech, která by měla zvláštní význam jen pro nás.
Na konci by bylo velké překvapení, spousta květin, svíček, šampaňského a vyznání nehynoucí lásky ke mně. Znám muže, kteří tohle udělali pro ženy, které milovali. Znám také ne jednu, ale hned několik žen, jejichž drahé polovičky je odvezly na překvapivý výlet do Paříže. Dvě z nich se tam zasnoubily.
Poté, co jsem omdlela, jsem je chtěla probodnout.
Přečtěte si také: Koupil krachující web, teď s ním chce vzdělávat celé Česko
Víte, nikdy jsem nebyla objektem přehnaného romantického gesta a prostě jsem jednou chtěla vědět, jaké to je, když si muž dá tu práci a vytvoří romantickou podívanou jen kvůli mně. Odpor v manželství je skutečný problém, ale jak se přes to mám přenést, když mám svému muži za zlé, že není romantický?"
Možná jsem se příliš dívala na The Bachelor. Možná mi romantické komedie poskytly nerealistickou představu o pravé lásce, ale bylo opravdu tak špatné, že jsem toužila po hotelovém apartmá blikajícím čajovými svíčkami a královské posteli poseté okvětními lístky růží? Možná ano.
Teď jsem jedenačtyřicetiletá máma, která je už deset let šťastně vdaná, aniž by se při západu slunce proletěla vrtulníkem po kalifornském pobřeží. Říkám si, že jestli se ještě nekonala přehnaná romantika, tak se ty dveře nejspíš zavřely a já jsem se s tím víc než smířila.
Přestože jsem to přežila v pohodě, když pominu výlety horkovzdušným balonem nad Napou a pikniky na soukromých karibských ostrovech, dlouhá léta jsem cítila hořkost, že jsem nikdy nebyla s tím, co jsem si definovala jako "romantický muž".
Nebylo to fér. Přemýšlela jsem, co je na mně tak špatného, že nedokážu muže inspirovat k tomu, aby se o mě zajímal. Kdy přijde řada na mě? Kdy budu tou ženou, na kterou kamarádky žárlí, protože ji její manžel neustále zahrnoval schůzkami, kyticemi, šperky a parfémy?"
V jednu chvíli se nelibost v mém manželství rozrostla natolik, že jsem se začala bát narozenin, svátků a výročí, protože jsem věděla, že budu zklamaná. Jednoho roku, po dalším narozeninovém zklamání, jsem si konečně uvědomila, že se něco musí změnit - a tím něčím jsem byla já.
Původní příčinou mého neštěstí nebyl můj manžel ani žádný z mých předchozích přítelů; já jsem si to vytvářela sama. Za své pocity jsem byla zodpovědná pouze já, takže jsem potřebovala lépe porozumět sama sobě, abych přišla na jádro problému.
Jak se ukázalo, bylo to poměrně jednoduché. Mylně jsem považoval televizní romantiku za konkrétní důkaz pravé lásky. Domníval jsem se, že všichni muži se mohou dojmout až k extrémním romantickým opatřením, pokud skutečně milují svou dámu.
Nedosahoval jsem nějakého tajemného standardu, myslel jsem si, a tak jsem nikdy nebyl "dost dobrý" na žádost o ruku na břehu Seiny. Dospěla jsem k přesvědčení, že musím být nemilovaná.
Toto přesvědčení se ve mně zakořenilo natolik, že jsem se na svět začala dívat optikou nehodnosti, kdy se každá událost, každý drobný případ stal hledaným důkazem, že mi chybí jiskra, která by muže přiměla zasypat mě pohoštěním a překvapením. To nemohlo být dál od pravdy.
Když mi kamarádka dala knihu Pět jazyků lásky od Garyho Chapmana, konečně mi to došlo. Každý projevuje lásku jiným způsobem. To bylo obrovské odhalení, protože jsem si vážně myslel, že existuje jen jeden způsob, jak projevovat lásku.
Protože jsem zastával tak úzký pohled, uzavřel jsem se všem ostatním způsobům, kterými jsem byl celou dobu milován. Bylo to, jako bych byla slepá ke všemu, co se vymykalo mé definici romantiky, a opravdu jsem o něco přicházela.
Nejen to, ale konečně jsem se postavila čelem k faktu, že mě nikdy nepřitahovaly typy mužů, kteří si užívají romantických excesů. Tito muži, alespoň podle mých zkušeností, byli obvykle mnohem extrovertnější než "můj typ".
Prozkoumala jsem svou historii randění a našla jasný vzorec. Líbili se mi praktičtí, spolehliví muži, kteří dokázali věci opravit. Díky nim jsem se cítila v bezpečí, takže jsem se spíše vyhýbala riskantním mužům, kteří projevovali extrémní emoce.
Neměla jsem ráda okázalce a dávala jsem přednost partnerům, kteří rádi četli a sbližovali se se mnou prostřednictvím intelektuálních rozhovorů u kávy. Chlapi, kteří mě přitahovali, byli příliš zaneprázdnění opravováním ohřívače teplé vody, než aby vymýšleli složité mrchožroutské hony - aa víte co? To bylo v pořádku.
Přestala jsem hledat důkazy o tom, že jsem nemilovaná, a začala jsem se soustředit na všechny ty malé, milé věci, které můj manžel každý den dělá, aby mi vyjádřil lásku - o víkendu mi dělá snídani, každý večer mi napouští horkou vanu, tvrdě pracuje pro naši rodinu, plánuje nám budoucnost, píše mi z práce, aby zjistil, jak se mám, povzbuzuje mě a podporuje, když si plním své sny, a nikdy si nestěžuje, když chci dámskou jízdu.
Seznam je nekonečný, protože můj manžel mi neustále vyjadřuje lásku, i když je velmi nepravděpodobné, že by někdy skládal sexy hádanky nebo mě šokoval výletem do Jižní Afriky na okouzlující safari. Což je v pořádku, protože ježíšmarjá, tyhle věci jsou drahé. A když na to přijde, myslím, že bych ty peníze stejně raději ušetřila na vysokoškolský fond naší dcery.
Důležitější je, že se snažím soustředit na to, abych ho milovala, a být vděčná za to, co dělá, místo abych fňukala nad tím, co nedělá.
Zřeknutí se srovnávání bylo dalším klíčem k nalezení lásky, kterou už mám. Srovnávat svůj vztah s jinými lidmi byl recept na katastrofu. Pořád si musím připomínat, že roztomilá selfíčka, která páry zveřejňují na Facebooku, a všechno to chlubení, které si možná dělají o víkendu ve Four Seasons, je jen malinký, silně filtrovaný obrázek jejich života.
Romantická dovolená někoho jiného není v žádném případě komentářem ke stavu mého vztahu. Teď už to chápu.
Romantičtí partneři jsou různí. Romantika je naprosto subjektivní; když pochopíme, že naši partneři mohou projevovat lásku mnoha způsoby, a dokážeme se oprostit od svých očekávání, jak láska vypadá, můžeme se zaměřit na hledání pozitivních stránek našeho vztahu a být za ně vděční. Můžeme tak poznat skutečné romantické naplnění.
Pravá láska nevypadá tak, jak ji ukazují v televizi. Nenajdeme ji na soukromých koncertech, ve vířivkách na sněhu ani v profesionálně produkovaných veřejných podívaných. Častěji se pravá láska nejspíš opět projevuje zatloukáním na zahradě, opravováním věcí, stavěním.
Zdroje: yourtango.com, Unsplash
