Cit (podstatné jméno): emocionální stav nebo reakce Cit je sice podstatné jméno, ale správná láska je sloveso.
Být zamilovaný znamená držet se za ruce a pevně se objímat. Je to hádat se kvůli hloupostem, říkat věci, které nemyslíte vážně, a pak se omlouvat. Je to příliš mnoho pití a ležení na vlhké zemi, ramena se dotýkají, hvězdy nad vámi závratně tančí.
Je to říct poprvé "miluji tě", slova z vás vyrazí na jeden nádech a na oplátku vdechnete jejich "taky tě miluji". Je to trávit Vánoce s jeho rodinou a Den díkůvzdání s její, i když to ani jednomu z vás ještě není úplně příjemné.
Přečtěte si také: Koupil krachující web, teď s ním chce vzdělávat celé Česko
Láska je naučit se umění skutečně naslouchat a vyhnout se pokušení prostě čekat, až na vás přijde řada. Znamená to vytvořit někomu prostor, aby mohl být sám sebou. Je to ponechání posledního kousku pizzy a posledního kousku dortu.
Je to pokus uvařit kuřecí polévku s nudlemi od jeho maminky místo ohřívání plechovky Campbellovy polévky v mikrovlnné troubě. Je to upéct jí šišatý narozeninový dort s kapající polevou, místo abyste ho koupili v obchodě.
Láska je držet ji ve spánku, i když hoříte, protože její tělo zadržuje teplo jako pohyblivá pec. Je to jíst opravdu divné jídlo, když drží dietu, a netvářit se, dokud se neotočí zády.
Je to předstírat, že ti nevadí ho líbat, když chutná rovnou jako stroužek česneku. Je to pamatovat si, že odpuštění je každodenní praxe a milost celoživotní práce. Je to zřídkavé objednávání květin, ale časté masírování zad a masáž nohou.
Láska jsou procházky po pláži při měsíčku, ale také dlouhé procházky po ještě delších nemocničních chodbách, přičemž každý krok je osamělejší než ten předchozí. Je to holení hlavy, když se nemůže dívat na všechny ty vlasy na polštářích, v kartáči, shromážděné ve sprchovém odtoku. Je to zapomenout na to, jak být háklivý na krev, naučit se měnit kapačky a vypěstovat si druhý smysl pro to, kdy podat kbelík na zvracení.
Je to ujišťování, že je v pořádku jít dál, potkat někoho nového, protože jestli bude příliš dlouho trucovat, jakmile odejdete, dáte mu duchapřítomně na zadek. Je to hledání vzpomínek v tom, jak voní její povlak na polštář, když do něj přitiskneš obličej.
Láska je říkat stokrát ahoj a tisíckrát sbohem. Je to cvičení v sebeovládání a sebeúctě. Je to boření hranic těmi nejlepšími možnými způsoby, ale nikdy neopouštění sloupků, které jste rozmístili podél něžných linií svého srdce.
Je to mít vždycky nějaký plán, ale nikdy nežít podle svých očekávání. Je to otevřít svou hruď a nechat do ní vlézt druhého člověka a důvěřovat mu, že bude dobrým nájemníkem.
Co je to láska? No, láska nikdy není jen podstatné jméno, jen pocit. Vždy se mění, proměňuje, morfuje, pohybuje. Je to obraz s nekonečnými tahy štětce, keramický kruh, který se nikdy nepřestane točit. Ta nejopravdovější láska v sobě ukrývá tolik akce jako superhrdinský film do jedné minuty, kdy se těla do sebe vpíjejí jako teplé máslo.
To je to, co bychom měli hledat, proč bychom se neměli spokojit, proč stojí za to každá vteřina, kdy toužíte po spřízněné duši, než ji najdete. Když je láska slovesem, kterým žijete, stane se celým vaším stavem bytí.
Zdroje: yourtango.com, Unsplash
