Jak daleko spadlo jablko od stromu?
Velkým nebo zdánlivě malým nepostřehnutelným způsobem do nás pronikají kousky našich rodičů - v úsměvu, který se odráží v zrcadle, v hlase, kterým káráme své děti, v talentu pro vyprávění příběhů nebo lásce k psychice či sportu.
Když byl můj syn na střední škole, jedna z mladých slečen v naší autosedačce nosila něco, co jsem považovala za přehnaný make-up. Připadalo mi divné, že oční linky, make-up na obličej a rtěnka v silných vrstvách pokrývají její obličej v 8:15 ráno , dokud jsem nepoznala její matku. Dcera byla duplicitní verzí své matky, vypadala provokativně, spíš připravená jít na ples než sedět celý den ve třídě.
Přečtěte si také: Koupil krachující web, teď s ním chce vzdělávat celé Česko
Občas můžete narazit na fyzické rysy nebo manýry či zvyky, které sdílíte s některým z rodičů. Podobnost však může být mnohem hlubší, jak se dozvídáme z esejů 25 známých spisovatelek, například Ann Pachettové a Jane Hamiltonové v knize Apple, tree: Spisovatelé o svých rodičích.
Jako by mu z oka vypadl
"Děti se nemají stýkat se svými rodiči. Pokud se vše daří, je život rodičů pod pokličkou a dítě vidí jen to, na co se může spolehnout; vidí bezpečí a nevěnuje mu pozornost," poznamenává Sallie Tisdaleová, Apple, Tree autorka a držitelka mnoha literárních ocenění. Přesto, jak sama Tisdaleová poznamenává, v hlubokých úpravách nebo v těch nejjednodušších vyjádřeních se nám rodiče vkrádají, ať chceme, nebo ne. Je to téměř nevyhnutelné.
Například jsem posedlá tím, že chodím pozdě, což je vlastnost, která podle mého názoru pochází od mé matky, která na mě a mého bratra křičela: "Pospěš si, přijdeme pozdě," ať už jsme šli kamkoli nebo kdykoli. Nebylo to nic příjemného a já se hroutím, když často křičím úplně stejná slova.
Možná jste skálopevně přesvědčeni, že se nestanete svým rodičem, a tvrdě pracujete na tom, abyste tohoto cíle dosáhli. Mohli byste se obávat toho, co se dědí po vašem rodokmenu, možná melancholie nebo strachu či hrubého nebo agresivního chování. Je lidskou přirozeností snažit se vyhnout, odmítnout nebo ignorovat problematické vlastnosti, ale mnozí z autorů Apple, Tree si všímají toho, že ty nejznepokojivější vlastnosti nás mohou vést k většímu soucit u a pochopení, a to jak rodiče, tak i sebe sama.
Jablko nepadá daleko od stromu
Jako dítě "vidíte" své rodiče, jak do vás bez vašeho vědomí prosakují kousky jablka, a někdy je nějaká vlastnost hluboce zakořeněna dříve, než si jí všimneme nebo než si najdeme čas zjistit, jak k ní došlo. Například Kyoko Mori ve své úvaze "Jed jednoho člověka" píše,
Za života mého otce mě nikdy nenapadlo, že bych byla něco jako on... Nejsem lhářka ani sexuální dobrodruh....Vybrala jsem si, že nebudu mít děti, takže jsem se nikdy nemusela bát, že se stanu příšerným rodičem jako můj otec, který balancoval mezi zanedbáváním a dominancí, lhostejností a vztekem... Otcův jed mi umožňuje pohybovat se světem plným zrad a selhání, aniž bych si všechno brala k srdci.
To proto, že si uvědomuje: "Přežila jsem být jeho dcerou díky tomu, že jsem se chovala stejně jako on."
Na druhé straně můžete vítat vlastnosti nebo zvyky, které považujete za pozitivní - dobrodružného ducha rodiče, velkorysost vůči cizím lidem nebo lásku k jídlu. Spisovatelka a korespondentka NPR Karen Grigsby Batesová ve své eseji vysvětluje: "Naše matka pocházela z dlouhé linie lidí, kteří zdědili to, co jsme nazvali genem krmení." "To je to, co jsme zdědili." Batesová s chutí popisuje, jak tento gen mají její příbuzní, bratranci a sestřenice a další členové rodiny. I já jsem zdědila gen krmení po své matce a babičce; jak Batesová poznamenává: "Vždycky se najde něco, co se dá proměnit ve večeři" pro kohokoli, kdo nečekaně přijde. Stejně jako pozitiva a negativa po našich rodičích "bude gen Krmení v mé rodině přetrvávat ještě dlouho poté, co opustím tuto zemi," zdůrazňuje Batesová, stejně jako v té mé.
Jaké zděděné vlastnosti nebo rysy jste převzali od lidí, kteří vás vychovali? Změnilo jejich objevení vaše sebepojetí? Vaše chápání svých rodičů? Váš výchovný styl?
Copyright @2021 by Susan Newman
Zdroje: psychologytoday.com, Unsplash
