Hyeny skvrnité jsou známé svým „smíchem“, ale výzkumy ukazují, že tento „smích“ s veselou náladou nemá pranic společného. Hyeny obvykle tento zvuk vydávají během sociálních konfliktů.
O hyenách existuje mnoho mylných představ. Nejsou to jen mrchožrouti. Ne všechny se „smějí“. Nejsou to divocí psi. Nejsou ani příbuzní se psy. Zde je několik faktů, které tyto mylné představy objasňují.
Přečtěte si také: Koupil krachující web, teď s ním chce vzdělávat celé Česko
Velikost a popis vzhledu
Mnoho lidí srovnává hyeny se psy. Ve skutečnosti se mnohem více podobají kočkám. Hyeny jsou členy podřádu Feliformia, což je klasifikace pro kočkovité šelmy podle Integrovaného taxonomického informačního systému (ITIS). V rodině hyen existují čtyři druhy, které se liší velikostí:
1. Hyena skvrnitá
Hyena skvrnitá je největší druh hyeny. Dorůstá do délky 1,2 až 1,8 metru a výšky 77 až 81 centimetrů. Váží 40 až 86 kg. Podle zoo v San Diegu jsou s samice narozdíl od jiných druhů o 10 procent těžší než samci. Srst tohoto druhu je hyeny pískově zbarvený, nažloutlý nebo šedý. Na většině těla má tmavě hnědé nebo černé skvrny.
2. Hyena čabraková
Hnědé hyeny jsou druhé největší, dosahují délky 130 až 160 cm a hmotnost. (34 až 72,6 kg). Hyenu čabrakovou lze odlišit od ostatních hyen dlouhou, chundelatou srstí, která je tmavě hnědá nebo černá. Narozdíl od krátké srsti na nohou, obličeji a uších, srst na krku dorůstá až do délky zhruba 30,5 cm. Ocas je krátký a hustý. Přední končetiny, které jsou vodorovně pruhované, jsou mnohem delší a masivněji stavěné než zadní končetiny, takže hyena čabraková působí dojmem, že vždy stoupá do kopce.
3. Hyena žíhaná
Hyena žíhaná je podle zoo v San Diegu dlouhá 100 až 115 cm a vysoká od 66 do 75 cm od tlapy po rameno. Její ocas 30 až 40 cm. Váží 26 až 41 kg. Hyeny žíhané mají dlouhou šedě až slámově zbarvenou srst. Jejich čenich je černý. Na hlavě, trupu a nohou mají černé pruhy.
4. Hyenka hřivnatá
Jedná se o nejmenší druh. Váží jen 8 až 14 kg a jejich délka se pohybuje od 85 až 105 cm (zhruba jednu čtvrtinu z toho tvoří ocas). Hyenky hřivnaté připomínají svou texturou a srstí hyeny žíhané.
Místo výskytu
To, kde hyeny žijí, závisí na jejich typu. Hyeny čabrakové mají velmi omezený rozsah a žijí pouze v jižní Africe, včetně pouště Kalahari a Namib. Obvykle se nacházejí mezi hranicemi Angoly a Namibie a v povodí Oranžské řeky v Jižní Africe.
Existují dvě odlišné populace hyenek hřivnatých. Jeden poddruh žije v jižní Zambii, Angole a Mosambiku, stejně jako v severovýchodní Ugandě a Somálsku. Ostatní poddruhy zasahují do střední Tanzanie, Etiopie, Súdánu a Egypta.
Hyeny skvrnité mají o něco větší rozsah. Vyskytují se v celé subsaharské Africe a jsou nejpočetnějšími velkými predátory v Serengeti.
Hyeny žíhané mají největší rozsah ze všech. Žijí v severní a severovýchodní Africe, na Středním východě, v Indickém poloostrově a v jižní Sibiři
Hyeny se dokáží přizpůsobit téměř jakémukoli prostředí; nacházejí se v pastvinách, lesích, savanách, lesních okrajích, pouštích a horách až do výše 3962,4 m.
Charakter
Hyeny jsou velmi společenské a žijí v klanech. Podle National Wildlife Foundation může mít tento klan až 80 členů.
Samice hyeny skvrnité jsou nejen větší, ale také agresivnější a dominují ve svých klanech. Všechny samice mají v klanu vyšší postavení než samci. Čabrakové a žíhané hyeny a hyenky žíhané však mají klany ovládané muži.
Strava
Hyenky žihané jsou hmyzožravci a jedí pouze termity. Ačkoli termiti vylučují toxin, hynkám nikterak neškodí. Konzumují termity tak, že je olizují plochým lepkavým jazykem. Za jednu noc dokáží spořádat až 30 000 termitů.
Ostatní druhy hyen jsou masožravci. Je známo, že využívají zabití jiných zvířat, ale nejsou to jen mrchožrouti. Také loví pakoně, antilopy, hrochy, ptáky, šakaly, ještěrky, ryby, hady, lišky, dikobrazy a různé druhy hmyzu.
Množství stravy je často dána tím, jak velký je daný klan. Klany spolupracují na likvidaci kořisti, takže čím větší zvíře, tím více členů klan potřebuje k úspěšnému lovu.
Často ukrývají další jídlo v napajedlech. Sežerou každou část zvířete, včetně kostí a kopyt.
Mláďata
K páření obvykle dochází mimo klan. Námluvy, které páření předcházejí, mohou trvat až několik dní. Březost trvá přibližně 3 měsíce. Samice rodí 2 až čtyři mláďata.
Matky v klanu sdílí odpovědnost za vzájemné ošetřování mláďat a ostatní členové nosí mláďatům potravu. Hyení matky jsou nesmírně pečlivé a o svá mláďata pečují s nevídanou láskou.
Mláďata začínají otevírat oči zpravila po 5 až 9 dnech. Ve věku 2 týdnů jsou připravena opustit doupě, ale prvních šest měsíců pouze pijí mateřské mléko. Matka je kojí déle než rok. Kolem 2 let jsou mláďata považována za dospělá a připravená opustit matku. Hyeny se obvykle dožívají dožívají zhruba 12 let.
Současný stav hyení populace
Podle National Wildlife Foundation je v současné době na světě kolem 10 000 dospělých hyen. Jejich jedinými predátory jsou lidé. Hyeny přicházejí o svá teritoria kvůli chovu a jsou běžně stříleny farmáři kvůli útokům na hospodářská zvířata.
I tak je hyena čabraková v současné době jediná, které hrozí vyhynutí. Podle Mezinárodní unie pro ochranu přírody (IUCN) je hyena čabraková klasifikována jako téměř ohrožená. Důvodem je to, že průměrná globální velikost populace se odhaduje pod 10 000 dospělých jedinců a odhaduje se, že populace může v příštích třech generacích nadále klesat o desítky procent.
Další fakta
Hyeny skvrnité mohou dosahovat rychlosti až 60 km/h. Jsou také známé jako „smějící se hyeny“, protože mají výrazné volání, které zní jako lidský smích. O smích však ve skutečnosti nejde. Vydávají tento zvuk, když jsou nadšeny, ale i když jsou nervózní, nebo když se podrobují jiné hyeně. Hyeny skvrnité také komunikují se svým klanem skrze dalších 10 vokalizací.
Hyeny žíhané, narozdíl od hyeny skvrnité, obvykle nevydávají žádný zvuk a komunikují jen pohyby těla.
Nathional Geographic uvádí,že Masajští obyvatelé Keni a Tanzanie nechávají své mrtvé, aby je pohltily hyeny, místo toho, aby je pohřbili.
Závěr
I zde se nám potvrzuje fakt, že není vhodné, nazývat lidi a jejich špatné vlastnosti podle zvířat. Hyeny jsou námi lidmi mnohdy podceňovány a často pohrdány kvůli vzhledu. Zaslouží si ale, abychom jim věnovali více pozornosti a pokusili se jim porozumět. Dále je potřeba zaměřit se na jejich ochranu, která v posledních letech stále
Zdroje: www.nwf.org, www.nationalgeographic.com, Unsplash
