Jak překonat rozpačitost a stud v sociálních interakcích?

Foto: Unsplash

Jak překonat rozpačitost a stud v sociálních interakcích?

Ať už trpíme sociální úzkostí či nikoli, rozpaky snad ve společnosti trpěl každý z nás. Jdeme na rande, na večírek nebo se účastníme schůzky v práci. Řekneme nebo uděláme něco, čeho později litujeme, a další den (či snad dokonce týden) trpíme. Zážitek si přehráváme před spaní a vzpomene si na něj pokaždé, když se pokusíme o novou sociální interakci.

Pokud si připadáte zahnáni do kouta, protože vám připadá, že se v každé sociální interakci ztrapníte, nenechte stud vám podkopávat sebevědomí.

Místo toho si projděte následující 3 kroky. Bude pak jen na vás, jestli se rozhodnete s tím něco dělat, nebo to nechat být. Ať tak či onak, vám pomohou se co nejrychleji dostat na druhou stranu.

Krok 1: Co jsou vaše „zločiny“?

Udělejte si mentální seznam věcí, které jste udělali nebo neudělali, z nichž máte obavy, za které se stydíte. Ujistěte se, že jde o vaše chování, nikoli reakce ostatních. Leží váš stud opravdu v tom, jak jste reagovali, nebo v tom, jakým způsobem jste si přeložili reakce lidí kolem sebe?

U každého bodu v pomyslném seznamu si položte otázku: „Jedná se o objektivní skutečnost?“ Je to, co jste udělali, nebo jak se chovali, objektivně hloupé, či zahanbující, nebo si jen namlouváte, že je?

Objektivním faktem je: Rozlili jste někomu drink.

Něco, co se objektivním faktem tváří být, ale není: Udělali jste ze sebe blázna.

Pokud se nejedná o objektivní skutečnost, je pravděpodobné, že by ostatní lidé byli překvapeni, kdybyste věděli, že vám něco takového působí starosti. I když si vašeho „trapasu“ pravděpodobně všimli, nejspíš na něj velice rychle zapomněli. V životě se stávají horší věci.

Pozorujte své obavy, rozpoznejte je jako příznak úzkosti, nikoliv něco, čím se je potřeba reálně zabývat. Pokud váš „zločin“ není objektivní skutečností, bylo by přece nesmyslné jít za něj do vězení, byť pomyslného.

Pokud je něco na vašem seznamu objektivním faktem, přejděte ke kroku 2.

Krok 2: Jaké jsou „škody“?

Nezapomeňte, že na vašem seznamu by měla zůstat pouze objektivní fakta. U každého si položte otázku: „Je to doopravdy velký problém?“

Někomu jste skutečně vylili drink, ale jak velké „škody“ jste doopravdy napáchali? Možná si to člověk stěží všiml, smál se a po zbytek času byl k vám milý. Určitě jste nebyl první člověk, kterého viděl rozlít pití. Doopravdy tedy nedošlo k žádné velké škodě.

Odpusťte si. Jste přeci jen člověk, můžete to nechat být. Každý někdy dělá hloupé věci. Zvykněte si říkat: „Je mi dovoleno nebýt dokonalý.“

Může se ale stát, že své pití rozlijete na někoho skutečně významného, třeba vašeho budoucího zaměstnavatele. V takovém případě by se mohlo jednat o reálnou „škodu“, může to poškodit vaše šance při ucházení se o místo. U každého bodu seznamu, který je doopravdy velkým problémem, přejděte ke kroku 3.

Krok 3. Podnikněte nápravu

Naplánujte si navázání kontaktu se zúčastněnou osobou nebo lidmi. Pokud je to nutné, ověřte si u nich, zda skutečně existuje problém. Buďte připraveni na nápravu smysluplným způsobem.

Osobě, na kterou jste rozlili pití můžete například říct: „Moc mě mrzí, že jsem vám polil oblečení, rád bych vám je dal vyčistit.“ Následné kroky k napravení chyb s klidem v duši podnikněte, budete se nejen cítit, ale i působit sociálně zdatnější, nikoli naopak. Být proaktivní může přispět k zvýšení vaší sebeúcty, spojeného se zvýšením vaší aktivity.

Každý z nás dělá chyby. Můžeme se ale naučit přesně posoudit škody a v případě potřeby podniknout příslušná opatření, což zvyšuje klid, s jakým se ve společnosti pohybujeme. Tyto kroky mohou zvýšit nejen naši sebedůvěru, ale také důvěru ostatních v nás.

Zdroj: psychologytoday.com, Unsplash

Podobné články

0 Komentářů

Napište komentář