Proč je Wordle tak populární?

Slovní hra Wordle se stala novou posedlostí sociálních médií. Pravděpodobně jste viděli, jak lidé na Facebooku nebo Twitteru píší o tom, kolik tahů potřebovali, aby uhodli dnešní slovo. Pravděpodobně jste si to sami vyzkoušeli. Proč se ale tato extrémně jednoduchá hra stala tak zatraceně populární?

Co je Wordle?

Wordle je překvapivě jednoduchá hra na hádání slov. Máte k dispozici šest hádanek a cílem je přijít na slovo o pěti písmenech. Po každém hádání dostanete zpětnou vazbu, které z pěti písmen jste uhodli správně. Velmi jednoduchý nápad a velmi jednoduché, minimalistické vizuální zobrazení. A určitou část popularity hry lze vysvětlit právě touto jednoduchostí a skutečností, že Wordle neotřelým způsobem kombinuje dvě hry ze staré školy, kata a Mastermind. Ale je toho víc.

Jednou z klíčových vlastností hry Wordle je, že denně můžete skládat pouze jednu slovní hádanku. Na každý den připadá jedno slovo, a to je vše. Není tedy možné, abyste to přehnali a začali se u toho nudit. A jedno slovo na den je pro všechny stejné. Wordle se začal rozjíždět, když bylo možné výsledky svých hádanek sdílet na sociálních sítích. Vzhledem k tomu, že se jedná o stejné slovo, které musí každý v daný den uhodnout, je tak snadné porovnat svůj výsledek s výsledkem svých přátel na sociálních sítích.

Přečtěte si také: Koupil krachující web, teď s ním chce vzdělávat celé Česko

To je zjevně klíčem k popularitě hry, ale tento apel na sociální sítě lze také snadno zarámovat příliš charitativním způsobem. Myšlenka by mohla být taková, že nás Wordle všechny spojuje a umožňuje nám sdílet některé intelektuální výzvy. To sice může znít lichotivě, ale zcela to zkresluje psychologický základ popularity Wordle.

Psychologický základ popularity hry

Wordle odhaluje, jak moc jsme soutěživí a nejistí. Nejde v ní o sdílení intelektuálních zážitků, ale o snahu cítit se nadřazeně ostatním.

Existují dvě možnosti. Buď si vedeme lépe než naši vrstevníci - to znamená, že potřebujeme méně hádanek. To nám pomáhá mít pocit, že patříme do horního percentilu uživatelů angličtiny. A existuje spousta empirických důkazů, že nám na tom velmi záleží.

Všichni si myslíme, že jsme v podstatě v čemkoli lepší než průměr. Devadesát tři procent řidičů si myslí, že jsou v řízení lepší než průměr. To znamená, že 43 procent z nás žije v bludu. A nejde jen o řízení. Více než 90 procent univerzitních profesorů si myslí, že jejich výuka je lepší než průměr. Já sám si to myslím! Pětaosmdesát procent teenagerů si myslí, že s ostatními vycházejí lépe než průměrně. Ve skutečnosti si 25 procent z nich myslí, že v tomto ohledu patří mezi 1 procento nejlepších. Systematicky se přeceňujeme téměř ve všem, co děláme. A když se nám daří ve Wordle, slouží nám to jako určité ospravedlnění.

Druhou možností je, že potřebujeme více odhadů než ostatní. Nebo se nám slovo nepodaří uhodnout vůbec v povolených šesti pokusech. To je v rozporu s naším pevným předpokladem, že jsme lepší než průměr v podstatě v čemkoli. K čemu toto zjištění vede? Vede k tomu, že to zítra zkusíme znovu, abychom si dokázali, že včerejší špatný výsledek byla jen náhoda. (Co je to vlastně za slovo "knoflík"??)

Zkrátka, ať už si vedeme hůře nebo lépe než průměrně, oba výsledky nás vybízejí k tomu, abychom pokračovali ve hře. Jsme závislí z docela špatných důvodů. Přitažlivost Wordle nespočívá v tom, že by nás všechny sbližovala. Spíše manipuluje s našimi nejhlubšími nejistotami.