Skuteční Vikingové vs. raně středověký svět v seriálovém hitu
Využití norského válečníka Ragnara Lothbroka a jeho příbuzných v úspěšném televizním dramatu Vikingové přineslo nový zájem o mýty a postavy raně středověkého světa. Od roku 2013 do roku 2020, vysílala telivize Amazon Prime historické drama o raném vikingském světě. Po dobrodružstvích legendární postavy Ragnara Lothbroka (nebo Loðbróka) a jeho synů, včetně Bjorna Železného boka, Ubbeho a Ivara BEzkostného, líčí spisovatel Michael Hirst svět námořních konfliktů z 9. století, vzdálené vztahy a rodinné boje v nebývalém měřítku. Navzdory mnoha filmům natočených v průběhu let, příležitostným dokumentárním filmům a pokračujícímu konkurenčnímu dramatickému seriálu Poslední království se nic nemůže srovnat v měřítku a době trvání s Vikingy, kteří přinášejí raně středověký svět televizním divákům po celém světě. Vikingové nabízejí více než 65 hodin nahlédnutí do světa bitev a intrik 9. století. Jednoduše řečeno: nikdy předtím nebylo ranému středověku poskytnuto tolik času na obrazovkách jako nyní.
Seriál prozkoumává mnoho propletených příběhů odehrávajících se v různých sídlech a prostorech, příběhy a postavy ve Skandinávii i mimo ni, zapouzdřující několik generací útočení a dobývání v Pobaltí, Anglii, Francké říši, Sicílii, islámském Španělsku a severní Africe, Rusku a Islandu. Na konci šesté série se dokonce jeden ze synů Ragnara Lothbroka vydává do Vinlandu – Severní Ameriky.
Historie vs. seriál
Je tento populární seriál z akademického hlediska dobrá nebo špatná věc? Je to jen přehlídka litanií pseudohistorie, nebo slouží jako prospěšné zavedení diváků do skutečné historie? Pravdou je obojí.
Přečtěte si také: Koupil krachující web, teď s ním chce vzdělávat celé Česko
Seriál dokonale okopíroval vikingská prostředí. Sídla, ve kterých Vikingové žili, jsou zde znázorněna autenticky. Nicméně i tak je seriál plný historických nepřesností. Navzdory rétorice některých herců v rozhovorech není tento seriál průzračným oknem do minulosti. Vikingové nám neukazují dobrodružství známých historicky doložených jedinců, ani neukazují dobře podložené historické události, jak jim historikové rozumějí. Místo toho je to poutavá fikce: dramatizace legend, ve kterých je vikingský svět 9. století zjednodušený, s událostmi a procesy, od prvních nájezdů po invazi velké pohanské armády, někdy zmatený.
Přesto zde existují některé velmi autentické rysy, které testují trpělivost i toho nejliberálnějšího kritika. Například mimo legendu neexistuje žádný důkaz o tom, že by zajatí pohanští Seveřané nebo odpadlíci byli ukřižováni biskupy ve Wessexu v 9. století, stejně jako myšlenka, že „krveprolití“ je potvrzeným pohanským obětním rituálem (jak je ukázáno ve druhé sérii ve čtvrtém díle). Stejně tak Ragnar Lothbrok v roce 793 nepochybně nevedl slavný vikingský nájezd proti klášteru v Lindisfarne a nevedl obrovské armády v tažení na Paříž v letech 845 a 885–86 (série tři a čtyři). Stejně tak soud krále Alfréda Velikého nezajal Ragnarovy syny (pátá série) a ruští Vikingové z Kyjeva nevedli invazi do Norska (šestá série)!
Klíčovým problémovým historickým problémem je také samotný zrod „Vikingů“ jako samostatně definované identity. Nikdo v 9. století netvrdil hrdě: „Jsme Vikingové“. Za to vděčíme. mnohem více našemu dědictví z 19. století a populárním představám, než tomu, jak lidé z raného středověku mohli mluvit a vnímat sami sebe.
Zatímco se seriál úspěšně vyhýbá klišé rohatých helem, lze ho považovat za viníka propagace řady nových mýtů o vikingské éře.
Podobně někteří archeologové poukázali na nedostatky nebo problémy se zobrazením vikingských lodí (kormidla jsou nesprávně umístěna na levé (přístavní) straně a navigační metoda „slunečního kamene“ zůstává spekulací); souboj (obvyklý shluk nepravděpodobné taktiky zahrnující stěny štítu. A kostýmy (včetně příliš velkého množství kůže a báječných, ale čistě imaginárních šperků a šatů) nejou také příliš shodné se skutečností. A i když je poklad zobrazen jako cíl nájezdů a distribuován následovníkům, a prsteny jako projevy věrnosti pánům, stříbrná ekonomika vikingského věku se seriálu vůbec nedotkla v žádné ze šesti sérií.
To jsou jen některé ze způsobů, jak tento fascinující, bohatý a rozmanitý seriál hraje rychle a volně s mnoha detaily světa z 9. století. Zatímco se seriál vyhýbá klišé vikingských rohatých přileb, lze ho považovat za vinného z propagace řady nových mýtů založených na nejasných důkazech o odívání a vzhledu skutečných Vikingů. Samotní Vikingové jsou zde předvedeni se zajímavými účesy, přičemž tento jev souvisí spíše s moderní estetikou. Existují přesvědčivé vizuální, archeologické a historické důkazy o propracovaných účesech a vousech i očních linkách. Přesto je téměř stoprocentní nepřítomnost všech přileb, která divákům byla v seriálu také předvedena, nepravděpodobná.
Ani tetování na obličeji, která jsou v seriálu vidět, se u Vikingů ve skutečnosti příliš neobjevovala. A líčení se rozprostírá mezi velmi moderními režimy ženské krásy až po nápadité zastoupení barev na obličej v bitvách a náboženských rituálech. Jsou nápadité a evokující, ale mají jen malou historickou podporu.
Existovaly skutečně legendární štítonošky?
Jiné dimenze Vikingů se pohybují mezi skutečností a fikcí. Jedním z kontroverzních témat je téma s kultovními spojeními s Freyjou, jednou z bohyň v severské mytologii.
Historikové účast žen v bitvách ve vikingských řadách nevylučují. Před několika lety byl dokonce archeology vykopán zbraňový hrob patřící dospělé ženě. Připsán jí byl na základě osteologických důkazů DNA. Někteří odborníci tvrdí, že byla „vojenskou velitelkou“. Nyní se hledají další vikingské válečné ženy – například Lagertha, seriálová Ragnarova manželka.
Náboženství a rituály: seriál vs. Skutečnost
Seriál si zaslouží značný akademický respekt na několika úrovních. Složitost zobrazených společností si zaslouží uznání. Prostřednictvím Vikingů se diváci mohou setkat s pohanskými severskými postavami, které se setkávají s praktikami a vírou křesťanů, muslimů a buddhistů. Vedou s nimi válku, pokoušejí se navázat spojenectví a provádějí ambiciózní pokusy usadit se v Anglii, stát se pánem ve Francké říši a sloužit jako varangianská stráž (strážci v byzantské říši). Rovněž je zde excelentně zobrazena rozmanitost obyvatel Skandinávie: jsou zde zobrazeny sociální vrstvy od otroků a chudých farmářů až po obchodníky, jarly, krále a královny.
Problematika otroků
Jemná povaha královské moci, jak je znázorněna ve Vikinzích, je jistě správná. Podobně je na tom i pocit národní identity. Ve Skandinávii však vládlo v jednu chvíli najednou víve králů, někdy i s protichůdnými myšlenkami.
Přesto se také setkáváme s ugrofinsky mluvícími postavami. Mezitím se ukázalo, že pobřežní obchodní osady začleňují otroky a obchodníky z celé Evropy a Středního východu. Setkáme se ZDE dokonce s čínskou princeznou a poutníkem Sinricem, který může být Frisian nebo Saxon. Kupodivu se zdá, že keltsky mluvící národy byly zcela opomenuty, což je obtížné rozpoznat. V seriálu se do centra pozornosti dostává sjednocení „Norska“ pod vedením Haralda Krásnovlasého, což z něj učinilo oblíbený příběh o původu moderních skandinávských národů.
Respekt akademiků vůči seriálu
Vylíčené hmotné kultury a vybudovaná prostředí si zaslouží větší zásluhu než dějové linie a postavy. Tvůrci se snažili vytvořit bohatý svět se všemi severskými zvyky a zákony, zatímco víry a legendy jsou zde ukázány z mnoha různých úhlů a perspektiv. První série je obzvláště ‚etnografická ': člověk má pocit vstupu do mimozemského světa norských lidí a postupů, od jejich vnímání osudu a nadpřirozenosti, až po jejich sociální etikety a životní styl. Prostřednictvím každé série Vikingové efektivně a opakovaně zkoumají, jak postavy interagují s jejich fyzickým prostředím hor, lesů a fjordů, ale také jak si představovali nadpřirozené světy a magické síly, od soukromé modlitby až po konzultaci s Věštcem.
Jak lupiči a obchodníci šli daleko za Británii
A i když se elity dostanou do centra pozornosti, diváci jsou vystaveni řadě doprovodných aktivit ostatních: rybaření, lovu a zemědělství; stavba a opravy lodí; kuchařská a textilní výroba. Tento různorodý a vyvíjející se svět 9. století poskytuje pohledy na banální každodenní činnosti, jako jsou vaření, hodování, cestování po zemi a vodě, odpočinek, spánek, hraní her, péče o zvířata, česání vlasů a vyprávění příběhů o velkolepých plavbách a bitvách.
Seriál se navíc zabývá jak střety, tak sdílenými hodnotami a praktikami Norů a Anglosasů, Franků a dalších způsobem, který zpochybňuje předsudky diváků ohledně toho, co znamená význam „barbar“ a co „civilizovaný“. Seriál proto opakovaně čerpá z historických a archeologických důkazů a zahrnuje scény z islandských a norských ság. Ságy jsou opakovaně ukazovány zejména jako srdce společenských, politických a kultovních aktivit vikingské společnosti, ale jejich vzhled a použití se v těchto šesti sériích správně značně liší. Od Ragnarovy farmy v první sérii až po síně v Kattegatu a kdekoli jinde. Během mnoha hodin jsme se nakonec seznámili se složitou multifunkční architekturou norského sálu. Jedná se o svět, ve kterém válka, politika, rodinný a komunitní život a náboženství interagují v hale komplexními způsoby. Dalším příkladem jsou obranné hradby postavené kolem panství Kattegat, které nechala postavit ve 4. sérii královna Lagertha. Bez ohledu na skutečnost, že je to nejméně o století dříve, se doposud žádný seriál nepokusil ukázat obrovskou práci při stavbě raně středověkého opevnění.
Přestože představení každého z nich má problémy a omezení, vychází rovněž z bohaté řady primárních důkazů, které umožňují stimulující pohledy na vikingskou společnost a víru. Je pozoruhodné, že pohřby jsou vícestupňové a mění se podle sociální identity zesnulého a podle různých okolností úmrtí. Tak například zde můžeme spatřit jak kremaci pod širým nebem na zemi a na vodě, tak i pohřbívání lodí a pokornější pohřbívání s nábytkem i bez něj. Mnoho pohřbů čerpá inspiraci ze ság a archeologických zdrojů. Nikdy předtím diváci neviděli tuto škálu „vikingských“ způsobů pohřbívání: žádné dva pohřby nejsou podobné a každý je zobrazen jako veřejné představení, které může zahrnovat hostiny, průvody, oběování zvířat a nejvíce znepokojující lidské oběti. Vikingové jednosuše nabízí vhled do rozmanitých spekter způsobů pohřbívání ve starodávné minulosti. Hrobové předměty jsou zobrazeny tak, že nesou jak osobní příběhy, tak náboženský význam, když jsou umístěny s mrtvými jak tomu bylo například na dojemném pohřbu Helgy ve čtvrté sérii.
Ve všech těchto ohledech si Vikingové zaslouží široké uznání při prosazování a zlepšování nového veřejného chápání raného středověku. Navzdory zachování a podpoře některých starých a nových mýtů odhalují Vikingové posun ve veřejné reprezentaci tohoto období. Diváci mohou zažít pocit znepokojující a složité severské společnosti a pocit odvíjející se od historie, kdy se hlavní postavy opakovaně ukazují jako součást nájezdů, invazí, obchodování a usazování v celé Evropě i mimo ni.
Závěr
Seriál Vikingové je v některých aspektech velmi nepřesný, avšak jeho autentičnost v mnohých ohledech, jakými jsou zobrazení štítonošek a způsobů pohřbívání je nedocenitelná. Pro každého fanouška, kdo je ochoten přehlédnout určité historické nedostatky tohoto seriálu, je toto seriálové historické drama učiněným pokladem.
Zdroje: www.historyextra.com, www.instagram.com
