Životnost partnerských vztahů klesá
Nelze popřít, že se páry své lásky vzdávají rychleji a rychleji. Doba trvání vztahů zkrátka klesá. Během pouhé jedné generace se dříve nepřípustné rozvody staly naprostou normou. Manželství, která se rozpadají, jsou tisíce. Neexistují přesné statistiky, kolik manželství skončí rozvodem, ale jedno je jasné: je jich čím dál tím víc.
Existuje pro to mnoho důvodů. Svět se radikálně mění. Společnost, ve které lidé měli stále stejné zaměstnání a žili ve stále stejných rodinách, je dávno pryč. Stejně jako se stalo běžným střídání pracovních pozic, i trend v oblasti lásky se změnil z „navždy“ na „prozatím“.
Známá americká psycholožka a publicistka Joyce Brothers, narozená v roce 1927, uvedla: "Můj manžel a já jsme nikdy nepomysleli na rozvod. Možná na vraždu, ale nikdy na rozvod." Vražda ano, rozvod ne - jak to tehdy mysleli? Protože dnes už za každým oddělením nevidíme hlubokou černou propast, ale spíš možnost nového světla. Věříme, že po jedné velké lásce na nás čeká další ještě větší láska. To odpovídá zjištění amerických sociologů, kteří ve studii uvedli, že mnoho lidí stále podvědomě kouká po novém partnerovi i přesto, že žije ve stabilním, dlouhodobém vztahu.
Přečtěte si také: Koupil krachující web, teď s ním chce vzdělávat celé Česko
Všechno je nutné optimalizovat – včetně vztahů
Zvykli jsme si na nepřetržitý pokrok. Jsme společnost optimalizátorů (nebo, při pohledu z druhé strany, předmětů optimalizací ostatních). Poučky z manažerské literatury - „Můžete udělat jakoukoli chybu, ale žádnou z nich dvakrát“ - se přelévají z podnikání do soukromého života. Pokud lze všechno vylepšit, proč bychom se měli spokojit se vztahem, který sice funguje, ale není úplně dokonalý?
V posledních deseti nebo dvaceti letech jsme se museli naučit flexibilitě a neustálému znovuobjevování sebe samých. Ke vztahům přistupujeme stejným způsobem, s nímž vyměňujeme trvalé zaměstnání za práci na volné noze. Už se nezamilujeme, ale spíše usilujeme o konkrétní výsledky v partnerství: svatby, děti, byty. Pokud je cíle dosaženo, je projekt dokončen a nahrazen novým.
Konec vztahu už nevnímáme jako neočekávaný zvrat osudu určený vyšší mocí, nýbrž jako logickou možností, o jejíž naplnění nemusíme nutně usilovat, ale vždy ji bereme v úvahu.
Skoro každý člověk touží po trvalé sounáležitosti
Naopak sen o věčné lásce zažívá těžké časy. Přitom lidé po trvalém spříznění duší touží. Podle průzkumů uvádí až 90 procent lidí jako životní cíl právě fungující vztah. To zní sice romanticky, ale moderní partnerství taková dávno být přestala. Stala se spíš univerzálními zbraněmi v džungli neustále rostoucích požadavků. Měly by nám zprostředkovat pocit, že jsme v dobrých rukou, zaručit citovou podporu a zajistit sexuální naplnění. Opět se zde promítá motiv optimalizace – nové generaci jde ve vztazích vlastně o lepší pocit ze sebe samých a o zlepšení svého postavení ve společnosti.
Touha po seberealizaci
Trvalá potřeba zdokonalování naráží na druhý hlavní princip této doby: svobodu seberealizovat se v naději, že se díky tomu staneme šťastnými. Curyšský párový terapeut Klaus Heer je autorem bonmotu, že láska je monogamní, ale lidé ne. 75 procent žen a 90 procent mužů v určitém okamžiku vztahového života svého partnera podvedou. I v těch nejotevřenějších partnerstvích však nevěra způsobí krize nebo dokonce náhlý konec.
Mladí mají tendenci vztahy rychle vzdávat. Snadno získají pocit, že jim jejich vztah za stres z možného odloučení vlastně ani nestojí. Párový terapeut Arnold Retzer na to říká: „Takhle to není. Stojí za to spolu zůstat i v obtížných dobách. Uvědomte si, že lepšího pravděpodobně nenajdete.“ Frustrace, nuda a zklamání se v určitém okamžiku mohou objevit v každém vztahu. Retzer v tomto kontextu hovoří o takzvané „rezignované zralosti“. Ta však rozhodně ještě nemusí být důvodem k rozchodu.
Jeden z Retzerových kolegů, americký výzkumník John Gottman, už polovinu svého života zkoumá, co udržuje páry pohromadě. Ve svých studiích zjistil, že celým tajemstvím je přijmout druhého člověka takového, jaký je, místo nekonečné snahy vztah, sebe i druhého zlepšovat. K tomu pomáhá humor, úcta a ochota být trpěliví, i když se zrovna nedaří nejlépe.
Přestože to může znít zastarale, právě tahle rada je tím nejúčinnějším prostředkem, jak proti moderní rozchodové mánii bojovat.
Zdroje: myself.de, Pixabay
