Tady je vysněný scénář: Už žádné trapné první rande. Pokud jste nezadaní a doufáte, že nebudete, můžete vyplnit podrobný dotazník a odeslat informace do databáze obsahující podobné informace od jiných zájemců o vztah. Výpočetní algoritmus pak určí, nakolik se s ostatními shodujete z hlediska své osobnosti a toho, co hledáte u potenciálního partnera. Jakmile se vám podaří najít vhodnou osobu, stačí si domluvit schůzku a pokračovat dál.
Pokud vám tento scénář zní povědomě, není to náhoda: Mnoho internetových seznamek nabízí alespoň primitivní verzi výše uvedeného scénáře. Lidé, kteří hledají vztah, dodávají z první osoby náhled na svou osobnost a na to, co hledají u partnera. Na základě těchto údajů, které sami uvedli, jsou pak přiřazeni k sobě.
Jak naznačují neoficiální důkazy, tento přístup může být úspěšný. Lidé občas nacházejí lásku pomocí online seznamovacích služeb.
Přečtěte si také: Koupil krachující web, teď s ním chce vzdělávat celé Česko
Úspěch těchto služeb však pravděpodobně není výsledkem algoritmů, které by na základě vlastních údajů vypočítávaly, kdo se k sobě bude hodit. Ve studii, publikované v časopise Psychological Science v srpnu 2017, vědci testovali tento druh přístupu k seznamování a zjistili, že sebehodnocení osobnosti potenciálních partnerů nepředpovídá přitažlivost.
Tým vedený psycholožkou Samanthou Joelovou z Utažské univerzity požádal dobrovolníky, aby vyplnili dotazníky o svých vlastních osobnostních vlastnostech a vlastnostech, které by chtěli u potenciálního partnera. Výzkumníci pak uspořádali čtyřminutová rychlá rande tváří v tvář a následně shromáždili zpětnou vazbu o tom, nakolik byli lidé během těchto krátkých setkání přitahováni svými předpokládanými protějšky.
Výzkumníci zjistili, že lidé nebyli s větší pravděpodobností přitahováni k předem určeným protějškům než k protějškům, kteří k nim nepatřili.
Metodika studie měla známá omezení: Umožňovala testovat pouze počáteční přitažlivost, nikoliv přitažlivost, která se může objevit při opakovaných setkáních. Dále se řídila stávající strategií online seznamování, kdy se při určování osobnosti a vlastností, které by člověk rád viděl projevovat u potenciálního partnera, spoléhala na sebehodnocení.
První omezení nemusí být nutně metodologickou chybou, pokud uděláme ostrou hranici mezi počáteční přitažlivostí a dlouhodobější přitažlivostí/romantickou láskou. Druhé je však problematické. Často velmi špatně odhadujeme vlastní osobnost a vlastnosti, které chceme, aby měli druzí. Tomuto omezení by se dalo do jisté míry předejít použitím sofistikovanějších měřítek osobnosti a partnerských preferencí; například spoléháním se na pohled třetí osoby - rodinných příslušníků, spolupracovníků a přátel.
Pokud však tento běžný seznamovací přístup selhává, nabízí se otázka, zda neexistují jiné způsoby, jak předpovědět, kdo může být úspěšným romantickým partnerem. Informace o osobnosti samy o sobě pravděpodobně nepomohou předpovědět dobré dlouhodobé partnery. Určitý příslib však může přinést kombinace párování vlastností a modifikace chování, tedy učení lidí, jak zůstat pro své partnery přitažliví i přitažliví.
Nezávislé studie zjistily, že dlouhodobá přitažlivost a romantická láska je pravděpodobnější, pokud jsou vlastnosti, které obecně vytvářejí přitažlivost, spolu s určitými sociálními faktory a okolnostmi, které vyvolávají vášeň, obzvláště silné.
Tady je 11 vlastností, které dohromady poskytují slušný ukazatel toho, s kým si budete dlouhodobě rozumět:
1. Charakterové rysy, které jsou pro vás nejvhodnější. Podobnost
Podobnost souborů přesvědčení lidí a v menší míře i podobnost jejich osobnostních rysů a způsobů myšlení.
2. Sounáležitost
Známost s druhým, která může být způsobena tím, že spolu trávíte čas, žijete v blízkosti druhého, myslíte na něj nebo očekáváte interakci s ním. Sociální vliv.
Potenciální svazek vyhovující obecným společenským normám a přijetí potenciálního svazku v rámci vlastní sociální sítě může přispět k tomu, že se lidé zamilují. Nebo naopak, pokud svazek nesplňuje obecné společenské normy nebo není přijímán v rámci vlastní sociální sítě, může to vést k tomu, že se lidé nezamilují.
6. Svazek, který nesplňuje obecné společenské normy nebo není přijímán v rámci vlastní sociální sítě, může vést k tomu, že se lidé nezamilují. Naplnění potřeb
Pokud člověk dokáže naplnit potřeby kamarádství, lásky, sexu nebo páření, je větší šance, že se do něj druhá osoba zamiluje.
7. Vzrušení/neobvyklost. Připravenost
Čím více chcete být ve vztahu, tím nižší je vaše sebevědomí a tím větší je pravděpodobnost, že se zamilujete.
10. Jaké jsou vaše představy o vztahu? Izolace
Trávení času o samotě s druhou osobou může přispět k rozvoji vášně.
11. Vášeň
Vášeň se může projevit i v tom, že se vám podaří navázat vztah. Tajemství
K vášni může přispívat i určitá míra tajemství obklopující druhou osobu, stejně jako nejistota ohledně toho, co si druhá osoba myslí nebo co cítí, případně kdy může navázat kontakt.
Jak je z výčtu patrné, mnoho faktorů, které rozhodují o tom, zda by se lidé měli romanticky spojit, je nepřímých nebo vyplývá z toho, jak se lidé chovají při námluvách a ve vztazích.
Ačkoli je možné, že moderní technologie určí partnerské shody nejen na základě osobnosti, ale také na základě konkrétních okolností lidí, žádný takový algoritmus nám neposkytne dovednosti potřebné k udržení zdravého a vzrušujícího vztahu. Tyto typy vztahových dovedností bude možná nutné získat dlouhodobým tréninkem a cvičením.
VašeTango může získat partnerskou provizi, pokud si něco koupíte prostřednictvím odkazů uvedených v tomto článku.
Zdroje: yourtango.com, Unsplash
