Ve své knize Out of the Doghouse definuji podvádění (nevěru) jako "narušení důvěry, ke kterému dochází, když před svým primárním romantickým partnerem skrýváte intimní a významná tajemství."
Je důležité si všimnout, že tato definice nezmiňuje konkrétní sexuální nebo romantické akty. Poměry, používání porna, časté navštěvování striptýzových klubů, stahování aplikací pro seznamování a další sexuální a romantické chování zde nejsou uvedeny, protože tato definice se zaměřuje na to, co je pro zrazeného partnera v konečném důsledku nejdůležitější - ztrátu důvěry ve vztahu.
Pro zrazené partnery to není žádný konkrétní sexuální nebo romantický čin, který jim a vašemu vztahu způsobuje nejhlubší a nejdéle trvající bolest. Spíše je to lhaní, tajnosti a manipulace. Ztráta důvěry je pro zrazené partnery emocionálně i psychicky zničující.
Přečtěte si také: Koupil krachující web, teď s ním chce vzdělávat celé Česko
Ale co "mikropodvod"?
Článek v časopise TIME Magazine definuje mikropodvádění jako "soubor chování, které koketuje s hranicí mezi věrností a nevěrou". Cosmopolitan ji definuje jako "drobnosti, které děláte a které by mohly mít nádech nevěry - aniž byste byli skutečně fyzicky nevěrní."
Mezi chování, které mnozí lidé považují za mikropodvádění, patří:
- Flirtování
- Oblečení se jinak, pokud/pokud víte, že se s určitou osobou setkáte
- Smyslení si s atraktivní osobou, která není vaším primárním partnerem
- Chatování přes webovou kameru nebo sociální sítě s atraktivní osobou, která není vaším primárním partnerem
- Sdílení s atraktivním spolupracovníkem
- Lajkování a pozitivní komentování fotek osoby na Instagramu nebo jiných sociálních sítích
- Mít profil v aplikaci pro seznamování (i když jste se ve skutečnosti nikdy neseznámili)
Takže, je nějaký smysluplný rozdíl mezi podváděním a mikropodváděním? Na základě mé definice nevěry - narušení důvěry, ke kterému dochází, když před svým primárním romantickým partnerem držíte intimní, smysluplná tajemství - nespočívá rozdíl, pokud nějaký existuje, ve specifičnosti vašeho chování, ale v tom, jak hluboce lži a tajemství o tomto chování ovlivňují vašeho partnera. Vašemu partnerovi může být například jedno, že jednou za čas zajdete na oběd s atraktivní kolegyní, pokud o tom mluvíte otevřeně, upřímně a na rovinu. Pokud však s touto spolupracovnicí chodíte na obědy a tajíte to, může se váš partner cítit zraněný, odstrčený a zrazený.
To platí i v případě, že o svého spolupracovníka nejevíte žádný sexuální ani romantický zájem.
Podvádění, ať už mikro nebo jiné, se netýká ani tak samotného chování, jako spíše lží a udržování tajemství a toho, jak tyto lži a tajemství ovlivňují vašeho partnera.
To vše je samozřejmě subjektivní, záleží na daném páru a na hranicích vztahu, které si dohodli. To znamená, že některé chování může jednomu páru připadat jako plnohodnotná nevěra, jinému jako mikropodvádění a jinému jako nepodvádění vůbec. Například některé páry mohou mít pocit, že používání porna během služební cesty se počítá za plnohodnotnou nevěru, jiný pár to může považovat za mikronevěru a další pár to nemusí považovat za vůbec problematické. Totéž by se dalo říci o flirtování, posílání textových zpráv, webových kamerách atd.
Myslím si, že je důležité upozornit na to, že většina toho, co většina lidí považuje za mikropodvod, je relativně normální chování ve vztahu i mimo něj. Pokud vidíte někoho, kdo vám připadá atraktivní, a tento člověk se na vás usměje, pravděpodobně mu to oplatíte svým vlastním nejlepším úsměvem, bez ohledu na stav vašeho vztahu. To, že jsme ve vztahu, neznamená, že přestaneme přirozeným způsobem reagovat na pozornost jiných lidí, než je náš primární partner. A to, že reagujeme stejnou měrou, když s námi někdo okatě (nebo nenápadně) flirtuje, není odrazem síly a kvality našeho primárního vztahu.
Jestliže se jednotlivec záměrně a aktivně a pravidelně dopouští mikropodvádění, může to toto chování povýšit na úroveň plnohodnotného podvádění. Skutečnost, že jeden případ by podvedeného partnera hluboce nerozrušil, nebrání tomu, aby se řada mikropodvodných chování sčítala a zvyšovala jejich dopad.
Koneckonců to, jak pár definuje a reaguje na podvádění i mikropodvádění, závisí na něm samotném. Pokud se neshodnete na tom, co ve vztahu představuje a co nepředstavuje podvádění a/nebo mikropodvádění, je nejlepším způsobem, jak tento konflikt vyřešit a nakonec vztah posílit, otevřená a upřímná komunikace. K tomu může dojít s pomocí terapeuta nebo bez ní. V každém případě je taková komunikace klíčem ke zdravé intimitě. Čím otevřenější a upřímnější pár bude, tím větší intimitu a spojení bude mít.
Zdroje: psychologytoday.com, Unsplash
