Jsme tedy zvířata? Pro mnoho lidí to dnes zní jako hloupá otázka. Lidé jsou samozřejmě zvířata!
Skládáme se z buněk s genetickým materiálem a pohybujeme se kolem, hledáme energii, abychom nakrmili naše těla, a znovu ji vysypáváme jako odpad. S našimi pětimístnými rukama a nohama, zamyšlenýma očima a štíhlou, svalnatou fyzikou vypadáme hodně jako naši spoluobčané. Máme plíce, srdce, mozek, nervový systém a všechny další funkce, které sdílíme se savci.
A pomyslete na „nodal“ (protein kódovaný genem NODAL), důležitý pro raný embryonální vývoj a zásadní pro naši vnitřní asymetrii. Před deseti lety vědci zjistili, že stejná signální molekula daruje hlemýždi pokřivenou cívku jeho ulity. Připomínka, pokud ji ještě potřebujeme, že celý život je náš příbuzný.
Přečtěte si také: Koupil krachující web, teď s ním chce vzdělávat celé Česko
Proč jsme tedy strávili většinu moderní historie argumentací o opaku?
V klasickém myšlení se předpokládalo, že celý život má nějakou duši. Ale duše byly stále seřazeny podle kvality. Předpokládalo se, že lidé mají v hierarchii lepší druh duše, nad námi jsou jen andělé a Bůh. A tyto intuice nabraly nový směr s nástupem vědeckého racionalismu v době osvícenství.
Humanisté tvrdili, že jsme odděleni od všech ostatních životů prostřednictvím našich výjimečných myslí, schopných morálního myšlení a svobodné vůle. Bylo dokonce navrženo, že jsme svými myšlenkami a že tyto duševní aspekty lidí podobné duším jsou důležitější a nějak se oddělují od našich těl. Ukázalo se, že tento odkaz myšlení je extrémně obtížné setřást.
Teologové, filozofové, právníci, dokonce i vědci nadále tvrdí, že i když se v mnoha ohledech můžeme zdát jako zvířata, být „člověkem“ je něco jiného, něco zvláštního nebo dokonce nebiologického.
Problém pro nás je, že to bagatelizuje vše, co je na našem fyzickém, zvířecím životě cenné a cenné, od her mezi dětmi až po radost, kterou prožíváme, když se někdo usmívá.
A jako pro nás platí jiná pravidla. Je nám dovoleno monopolizovat zdroje Země a používat jiné druhy pro vlastní účely ne proto, že jsme zvířata, ale proto, že jsme bytosti se zvláštními, jedinečnými vlastnostmi. Pokud nebudeme čelit tomuto světonázoru, bude pozoruhodně obtížné nasadit zátku naší destruktivitě.
Liší se lidská mysl od zvířecí?
Pokud posloucháte jen některé kognitivní vědce a technology, můžete si myslet, že naše mysl je jako matematický vzorec, který brzy budeme moci zvednout ze svých zvířecích těl a stáhnout do lidské simulace, jako tělo robota nebo počítač.
Nedávno někteří neurovědci tvrdili, že k porozumění mysli musíme vzít v úvahu pouze mozek. Jak řekl filozof Derek Parfit, „tělo pod krkem není naší nezbytnou součástí“. Nedávná práce však takový pohled zpochybnila.
Mentální svět lidské bytosti - to, co bychom mohli nazvat naší lidskou „zkušeností“ - je intimně ovlivněn vším od našich střevních bakterií až po stav našich různých končetin. Studie na pacientech po transplantaci orgánů zjistily, že cizí orgán narušuje vše od uvolňování hormonů po vypalování neuronů, které pak ovlivňují identitu, mentální prožívání a náladu.
Otázkou tedy je, zda si myslíme, že na myšlení záleží čistě cílené, výpočetní myšlení-tzn. algoritmické, zpracování informací-nebo také naše afektivní stavy-naše prožívání myšlenek a vzpomínek jako spouštěčů pocitových stavů a emocí.
Skutečně si myslíme, že na těchto emocionálních „světech“ skutečně záleží více, když uvážíme, co to znamená být člověkem? Pokud tomu tak je, naše hormonálně nabitá, fyzická bytost je mnohem důležitější, než jsme uznávali. A to je důležité, protože vyvíjíme stále více technologií, které narušují nebo mění naše těla, od používání našich smartphonů po invazivnější možnosti, jako jsou rozhraní mozek-stroj, která představil Elon Musk v roce 2020.
To, jak přemýšlíme o hodnotě zvířecích bytostí, má obrovské důsledky pro to, jak přemýšlíme o životě i jiných druhů
Dnes většina našeho právního jazyka uvádí, že pouze lidské zkušenosti mají plnou morální hodnotu. Můžete dokonce narazit na myšlenku, že jiná zvířata ve skutečnosti nemají rozum ani zkušenosti žádným smysluplným způsobem.
Ale tyto druhy nápadů také vypadají stále nepřesvědčivěji. V roce 2012 publikovala řada předních vědců Cambridgeskou deklaraci o vědomí, ve které tvrdili, že vědomí nějakého představitelného druhu bude pravděpodobně rozšířené, zejména mezi savci, ptáky a hlavonožci.
Někteří tvrdili, že absence subjektivity podobné člověku striktně omezuje, jaké tyto zkušenosti mohou být. Přesto jsou cit a inteligence hluboce užitečné obranné a expresivní vlastnosti biologických bytostí. Je uvážlivé předpokládat, že je evoluce vyžadovala znovu a znovu po dlouhou dobu.
A nejde jen o počítání neuronů. Některé druhy mají ve svých předních mozcích více neuronů, jako jsou psi a velryby s dlouhými ploutvemi-druhy, které jsou vysoce sociálními zvířaty. Čím více se učíme, tím více si uvědomujeme, že život na Zemi je plný různých forem inteligence a účelu.
Když stojíme na pokraji krize biologické rozmanitosti a stále technologičtějších životů, je načase, abychom přehodnotili nejen to, co je nám na našem zvířecím životě vzácné, ale také abychom si uvědomili, že nemáme monopol na cenné prožité zkušenosti. Trochu více pokory by našemu druhu dobře posloužilo, pokud chceme být na budoucnost morálně i mentálně lépe připraveni.
Zdroje: sciencefocus.com, Unsplash
