Moje žena se se mnou rozvedla, protože občas nechávám nádobí u dřezu. Když se to takhle řekne, vypadá to tak nerozumně. Ona pak vypadá směšně a já jako oběť nespravedlivých očekávání.
Radi ukazujeme prstem na jiné věci, abychom vysvětlili, proč se něco nepovedlo, jako když Biff Tannen naboural auto George McFlye a polil si oblečení pivem, ale za všechno mohl George, protože mu neřekl, že auto má mrtvý úhel.
Tato špatná věc se stala kvůli tomu, tomu a tomu - ne kvůli něčemu, co jsem udělal já.
Přečtěte si také: Koupil krachující web, teď s ním chce vzdělávat celé Česko
Někdy nechávám použité sklenice na pití u kuchyňského dřezu, jen pár centimetrů od myčky. Teď už mi to nepřipadá jako velký problém. Nebyl to pro mě velký problém, když jsem byl ženatý. Ale pro ni to velký problém byl.
Každé, když vešla do kuchyně a našla u dřezu sklenici na pití, byla čím dál blíž tomu, že se odstěhuje a ukončí naše manželství. Jen jsem to ještě nevěděl. Ale i kdybych to věděl, obávám se, že bych na změně svého chování nepracoval tak usilovně, jako bych se tvrdošíjně snažil přimět ji, aby viděla věci po mém.
Pro takové případy vznikl idiom "uříznout si nos, aby se ti neřeklo".
Muži nejsou děti, i když se tak chováme.
Cítit se respektován ostatními je pro muže důležité.
Cítit se respektován svou ženou je nezbytné pro to, aby člověk žil smysluplný a účelný život. Možná jsem si myslel, že by mě moje žena měla respektovat jen proto, že jsem si s ní vyměnil slib. Nebylo by to poprvé, co bych se choval oprávněně. Jedno vím jistě: nikdy jsem nespojoval vložení nádobí do myčky se získáním respektu své ženy.
Včera jsem reagoval na komentář, ve kterém někdo navrhoval věci, které mohou manželky a matky udělat, aby pomohly mužům jako olivovou ratolest, místo aby obviňovaly muže z každého manželského rozpadu. Ale vzpomínám si, že moje žena často říkala, jak je pro ni vyčerpávající, když mi musí pořád říkat, co mám dělat.
Proto je nejvíc sexy, když muž řekne své partnerce: "Tohle zvládnu," a pak se postará o všechno, o co je třeba se postarat.
Vždycky jsem si to odůvodňoval: "Když mi řekneš, co chceš, abych udělal, rád to udělám."
Ale ona nechtěla být mou matkou, chtěla být mým partnerem a chtěla, abych veškerou svou inteligenci a schopnost učit se uplatnil v logistice řízení našeho života a domácnosti.
Chtěla, abych přišel na to, co všechno je třeba udělat, a vymyslel si vlastní metodu řízení úkolů.
Kéž bych si vzpomněl, co mi na tom tehdy připadalo tak nerozumné.
Muži umí dělat věci.
Muži vynalezli těžké stroje, které mohou spolehlivě a bezpečně létat ve vzduchu. Muži dokázali heliocentrický model sluneční soustavy a stanovili, že Země obíhá kolem Slunce. Muži navrhují a staví mrakodrapy a odebírají srdce a další lidské orgány mrtvým lidem a nahrazují jimi příslušné selhávající orgány uvnitř živých lidí, kteří pak zůstávají naživu. Což je šílené.
Muži jsou ve věcech naprosto dobří.
Muži jsou dokonale schopní dělat spoustu věcí, na které si naše ženy stěžují. V čem ale dobří nejsme, je být jasnovidci nebo přesně předvídat, jak se naše ženy mohou cítit v souvislosti s danou věcí, protože mužské a ženské emocionální reakce se obvykle dost dramaticky liší.
Několik důvodů:
- Možná ji budu chtít použít znovu.
- Je mi jedno, jestli u dřezu stojí sklenice, pokud nepřijdou hosté.
- Nikdy mi nebude vadit, že u dřezu stojí sklenice. Nikdy. Je to nemožné. Je to jako chtít po mně, abych se zajímala o háčkování nebo abych si užívala práci na zahradě. Nechci háčkovat věci. A je pro mě těžké představit si scénář, ve kterém mi dělání hromady práce na zahradě zní lákavěji než KTERÁKOLIV z několika tisíc méně na hovno věcí, které by se daly dělat.
Je jen JEDINÝ důvod, proč někdy přestanu nechávat tu sklenici u dřezu; lekce, kterou jsem se naučila příliš pozdě: Protože svou partnerku miluju a vážím si jí a opravdu jí na tom záleží. Chápu, že když tam tu sklenici nechávám, zraňuje ji to - doslova jí to způsobuje bolest -, protože jí to připadá, jako bych jí právě řekl: "Hele, já si tě nevážím a nevážím si tvých myšlenek a názorů. To, že mi netrvá čtyři vteřiny, než dám sklenici do myčky, je pro mě důležitější než ty."
Najednou nejde o něco tak neškodného a bezvýznamného, jako je (kvazi)špinavé nádobí.
Nyní je to smysluplný akt lásky a oběti, a opravdu? Čtyři vteřiny? To mi nepřipadá jako příliš velká věc pro člověka, který se pro mě denně obětuje.
Nemusím chápat, PROČ jí na té pitomé sklenici tolik záleží; musím jen pochopit a respektovat, že jí na ní záleží.
Takže starost o ni = dát sklenici do myčky.
Starost o ni = nedávat prádlo na zem.
Starost o ni = promyšleně nezanechávat špínu nebo cokoli jiného na podlaze, na jejímž úklidu se nadřela.
Starost o ni = starat se o věci související s dětmi, aby se mohla na chvíli uklidnit a o nic se nestarat.
Starost o ni = říkat: "Ahoj, zlato. Můžu dneska udělat nebo cestou domů vyzvednout něco, co ti zlepší den?"
Starost o ni = milion drobností, které říkají "mám tě rád" víc, než kdy dokáže vyslovit slovy.
Ano, je to tak jednoduché
Muž, který je schopen této změny chování - i když jí nerozumí nebo nesouhlasí s jejími myšlenkovými pochody - může mít skvělý vztah. Muži chtějí bojovat za své právo nechat tam tu skleničku.
Může to vypadat takto:
"Žer h*vno, ženo," myslíme si. "Obětuji pro tebe hodně a ty se na mě vrhneš kvůli JEDNÉ sklenici u dřezu? TA malá blbá sklenička, jejíž vložení do myčky zabere pár vteřin, což rád udělám, když vím, že s ní skončím, je pro tebe tak důležitá, že mi kvůli ní chceš vynadat? Chceš si kvůli téhle sklenici vzít jinak poklidný večer a hádat se se mnou a vykládat mi, jak něco dělám špatně a jak tě zklamu?"
Muž se nechce se svou ženou rozvést, protože ho prudí kvůli té sklenici, což je podle něj naprosto iracionální. Chce, aby s ním souhlasila, že když se na život podíváme z nadhledu, tak to, že je sklenice u dřezu, když ji stejně nikdo neuvidí, a řešení, které trvá čtyři vteřiny, prostě není velký problém.
Měla by uznat, jak je to malicherné a bezvýznamné ve velkém plánu života, myslí si a stále čeká, že s ním bude souhlasit. Nikdy s ním nebude souhlasit, protože jí nejde o sklenici. Situace se skleničkou může být JAKÁKOLI situace, ve které se cítí nedoceněná a nerespektovaná svým manželem.
Žena se nechce s manželem rozvést, protože nechává použité skleničky na pití u dřezu.
Chce se s ním rozvést, protože má pocit, že si jí neváží a neocení ji, což naznačuje, že ji nemiluje a že s ním nemůže počítat jako s celoživotním partnerem. Nemůže mu důvěřovat. Nemůže s ním být v bezpečí. Musí tedy odejít a najít si novou situaci, v níž se bude cítit spokojeně a bezpečně.
Teoreticky chce muž tento boj vést, protože si myslí, že má pravdu (a já s ním souhlasím):
Pokud by jeho žena smýšlela a cítila stejně jako on, měl by pravdu, kdyby se bránil. Bohužel většina chlapů neví, že ona se NEhádá kvůli sklenici; bojuje o uznání, respekt, potvrzení a jeho lásku.
Kdyby to VĚDĚL - kdyby plně pochopil toto tajemství, které mu nikdy nevysvětlila způsobem, který by z ní nedělal blázna (což by ho přimělo odmítnout to jako nepodstatnou přechodnou chvilku emotivity), a že tato situace se skleničkou na pití a všechny podobné hádky nakonec ukončí jeho manželství - MUSEL by přehodnotit, které bitvy se rozhodl vybojovat, a byl by schopnější podniknout kroky k tomu, aby dělal věci, kterým rozumí, aby se jeho žena cítila milovaná a v bezpečí.
Mnohdy se mnou manželky nesouhlasí. Nemyslí si, že je možné, aby jejich manželé nevěděli, jak se kvůli jejich jednání cítí, protože mu, někdy se slzami v očích, znovu a znovu říkala, jak ji to rozčiluje a jak moc ji to bolí.
A to je důležité: Říct muži něco, co mu nedává smysl, jednou nebo milionkrát, ještě neznamená, že něco "ví". Ať už je to správně, nebo ne, nikdy by se necítil zraněný, kdyby se stejná situace obrátila, takže si nemyslí, že by to jeho ženu MĚLO bolet. Nemyslí si, že na to má právo (a pak to použít jako zbraň proti němu), protože mu to připadá nespravedlivé.
"Nikdy se na tebe nezlobím kvůli věcem, které děláš a které se mi nelíbí!" muži si to odůvodňují, jako by si jejich ženy záměrně vybíraly, aby se cítily ublíženě a nešťastně. Když se rozhodnete někoho milovat, stane se pro vás dělání věcí, které obohacují jeho život a sbližují vás, potěšením, a ne povinností.
Tak tomu není: Zkurvysyn, zase musím kvůli své ženě dělat tyhle kraviny. Je to: Je to: Jsem vděčný za další příležitost ukázat své ženě, že je pro mě na prvním místě a že se na mě může spolehnout, že tu pro ni budu a že nemusí hledat štěstí a naplnění jinde.
Jakmile někdo přijde na to, jak pomoci muži srovnat situaci se sklenicí (která se ho citově nedotýká a nikdy nedotkne) s tím, že hluboce zraňuje jeho ženu a ona se cítí smutná, osamělá, nemilovaná, opuštěná, nerespektovaná, vystrašená; jakmile to muži skutečně pochopí a přijmou to jako pravdu, i když jim to nedává smysl?
Zdroje: yourtango.com, Unsplash
