Populární teorie říká, že se naše chuťové buňky postupem času mění. I když je hezké si myslet, že naše chuťové buňky dítěte se vyvíjejí, aby se staly chytřejšími a změnily se, aby ocenily věci pro dospělé, nemusí to být nutně pravda.
Podle Russella Keasta, profesora smyslové a potravinové vědy a ředitele Centra pro pokročilé smyslové vědy na Deakin University, má naše averze k zelenině a „dospělým“ nápojům souvislost s fascinujícími evolučními důvody.
Zdroj obrázku: Unsplash
Přečtěte si také: Koupil krachující web, teď s ním chce vzdělávat celé Česko
Naši evoluční předkové žili v prostředí se spoustou toxických a nebezpečných rostlin. Kvůli nim se nám vyvinul gen, díky kterému toxiny v těchto rostlinách hořce chutnají, aby nás odradily od jejich konzumace. To znamená, že díky vývoji našeho druhu jsme zjistili, že je životně důležité nekonzumovat něco, co je potenciálně nebezpečné (hořké).
Proč tedy, když stárneme, máme najednou rádi zeleninu?
Odpověď není, že se naše chuťové buňky mění, ale že se jen naučíme mít zeleninu rádi.
„Postupnou expozicí si vytváříme chuť na věci,“ řekl Keast.
Pokud živiny poskytují energii a možná další pozitivní účinky na vaše tělo, váš systém si to bude pamatovat a až příště budete jíst tuto plodinu, může vám díky tomu začít chutnat.
Zdroje: huffingtonpost.com.au, Unsplash
