Syndrom vyhoření: Jak jej rozpoznat od běžné únavy a co s ním dělat?

Foto: Pixabay

Syndrom vyhoření: Jak jej rozpoznat od běžné únavy a co s ním dělat?

Co je to emoční vyhoření a jak jej odlišit od únavy?

Viděli jste někdy vyhořelé dítě mladší tří let? Pravděpodobně ne. To znamená, že vyhoření není přirozený stav člověka. Je tedy třeba před ním maximálně varovat, včas jej diagnostikovat a pokud možno eliminovat. Samotný pojem „emoční vyhoření“, definovaný jako zvýšené emoční vyčerpání, je poměrně nejasný. Je to řekneme první stupeň závažné deprese a od únavy se liší dobou trvání a systematickými příznaky.

Vlastně je to ten moment, kdy se Vám začíná skutečně zdát, že vše co děláte, je bezvýznamné. Když u Vás oblíbené činnosti, předměty či dokonce lidé již více nevyvolávají dřívější radost. Když ve Vás nic nedokáže vyvolat skutečnou živou a upřímnou radost, žádné emoce.

Tomu zpravidla ve větší míře podléhají lidé s tvůrčí profesí, když nedostávají zpětnou vazbu na svoji tvorbu. Dále určitě také lidé s rizikovou profesí, kteří zažívají velký emoční stres – lékaři, záchranáři, hasiči…

Děje se to proto, že jejich sebeúctu tvoří reakce okolí a dále ji pak podporují. Nedokáží žít bez pochvaly a nedovolí si absenci talentu. Za druhé - zažívají extrémní emoce každý den. Hromadí se v nich obrovská míra stresu. Vykonávají ochrannou funkci a podvědomě jim slábne ostrost vnímání vnějšího Světa. Děje se to proto, aby se například lékař nepominul z opakujících se úmrtí na operačním stole.

Emoce se otupí a člověk už nezažívá ani špatné, ani dobré pocity.

Jak vypadá proces vyhoření, když se rozdělí na jednotlivé fáze?

Zde je třeba upozornit, že u různých lidí probíhá různě a silně to souvisí s přístupem daného člověka k problému, ale dá se rozdělit na 4 obecná stadia:

1)odpor

2)únava

3)vyčerpání

4)znechucení

Jaké jsou příčiny emocionálního vyhoření? Jak poznat, že je člověk vyhořelý?

U většiny lidí je hlavní příčina syndromu vyhoření spojena s nahromaděným stresem z práce. Moderní člověk je zahnán sociálními podmínkami do pasti neustálých očekávaní- veškeré okolí od něj očekává „úspěch“ a on se tato očekávání snaží naplnit. Nezáleží na tom, jestli v kanceláři, nebo doma s dětmi- neumíme dělat sami sobě ústupky. Nedovolujeme si slabost, neúspěch, ani úspěchy mimo práci či školu.

Perfekcionisté umějí velmi rychle a dobře zapůsobit svým výkonem, a proto mají největší sklony k depresím. Největším zatížením našeho mozku je totiž neustálá snaha splnit něčí očekávání.

Jestliže je Vaše práce riziková, neumíte si odpočinout ani si dovolit být trochu líní, můžete se brzy objevit v čekárně u psychologa s diagnózou „emočního vyhoření“.

Jak emočnímu vyhoření předejít?

Abyste se nedohnali do krajních situací, je nejdůležitější začít se přijímat i se všemi svými nedostatky a chybami. Většinou si je totiž nejvíc vyčítáme sami. Jestli jste unavení, dopřejte si odpočinek, aniž byste za něj cítili vinu. Buďte k sobě laskavější.

Jak zvládnout samotné vyhoření?

Pokud Vás nějaká z dřívějších radostí přestala těšit, je to možná způsobeno pouhou únavou. Přeorientuje své vnímání na jiné zdroje emocí. Necyklete se v neúspěchu a negativech. Nedohánějte se až k vyhoření. Obraťte se na dobrého psychologa dříve, než Váš život ztratí pestrost.

Pokud jste zaznamenali podobný stav u svých příbuzných či dalších blízkých lidí, zkuste jim vrátit chuť do života improvizovanými prostředky: relaxačními procedurami, změnou prostředí, dechovým cvičením, sportem, společnou rekreací a jakýmikoliv jinými technikami na odbourání stresu. Pokud uvidíte, že tyto prostředky nepomáhají, neváhejte a doveďte své blízké k odborníkovi.

Zdroje:peopletalk.ru, Pixabay

Podobné články

0 Komentářů

Napište komentář