Co nám brání v tom, abychom více mysleli a podnikli důsledné kroky k našemu cíli, kterého víme, že jsme schopni? Můžeme žít zábavnější a více naplňující život? Nebo se máme spokojit s tím, co je, a přijmout to jako fakt? Klameme sami sebe, když máme vize něčeho mnohem většího, anebo jen nedostatek odvahy?
Většina omezení, která jsme si nastavili, nejsou skutečná
Až si příště budete myslet, že nemůžete něco udělat, uvědomte si, že si to jen sami vnucujete. Nejspíš jste se takto naučili myslet od někoho jiného (od rodičů, sourozenců, přátel, učitelů nebo nějaké autority). Ale vy jste pánem vašeho myšlení, a tak je to na vás, jestli se rozhodnete ho změnit.
Zpochybnění omezení
Většina lidí má ve zvyku omezující myšlenku automaticky přijmout. Proč? Jak už jsem psala, pochytili to od někoho jiného. Ale jak tedy zpochybnit takové přesvědčení? Když se cítíte zaseknutí nebo zadrženi od něčeho, co chcete změnit nebo začít dělat, položte si jednoduchou otázku: „Jak poznám, že nemohu?“ Pokud vám vaše podvědomí dá automatickou odpověď, nepřijímejte ji. Pokračujte v diskusi, dokud si neuvědomíte, že omezení je pouze iluzí.
Přečtěte si také: Koupil krachující web, teď s ním chce vzdělávat celé Česko
Malé kroky
Ptaní se sám sebe: „Jak poznám, že nemůžu?“ je jedním z těch malých kroků k překročení omezujícího myšlení. Další otázkou by mohlo být: „Jak se mám přiblížit k mému cíli?“ Při hledání řešení nebo inovací udělejte malý, ale jistý krok. Například jestliže se bojíte mluvení na veřejnosti, začněte tím, že si připravíte minutový „projev“ a odprezentujete ho jen před malou skupinkou lidí. Pokročíte tak do nové reality, kterou si sami postupně vytváříte.
Někde se začít musí! Nejdříve je důležitá změna myšlení a potom cesta k cíli, i když po malých krůčcích. Ačkoli se vám to může zdát pomalé, s velkými kroky se dostane k cíli jen málokdo, protože pro většinu lidí by taková cesta byla příliš složitá a po čase by ji vzdali. Proto je lepší držet se menších, postupných změn.
Můžete udělat víc, než si myslíte!
Můžeme si stěžovat na ekonomiku, našeho šéfa, naše rodiče, naši finanční situaci, naše tělo nebo na náš věk. Na to, že jsme příliš mladí, příliš staří nebo že nejsme dostatečně zkušení. "Nikdo mě nepřijme, protože jsem příliš nezkušený." ,,Můj šéf mě nepropaguje, protože jsem příliš mladý." ,,Nemohu získat lepší práci kvůli ekonomice." „Nemohu zhubnout.“ „Nemohu najít lásku svého života.“ „Nemůžu být šťastný ve svém současném vztahu.“ „Nemůžu být šťastný, dokud…“ Jsou vám tyto věty povědomé? Nezoufejte, jde jen o výplody naší fantazie. Neodkládejte změnu na někdy jindy. Proveďte ji hned. Neomlouvejte se tím, že už je příliš pozdě. Nikdy není pozdě!
Zdroje: https://www.pexels.com/, https://www.womenworking.com/
