Nahlédnutí do historie II: Demokracie za první československé republiky

Demokracie v ČSR za první republiky

Československo za první republiky bylo nesmírně silné. Nejen v hospodářské rovině, ale též v rovině etnické, přičemž české obyvatelstvo tvořilo sotva polovinu státu. Nutno podotknout, že Československo bylo unitárním státem a jak píší politologové Lubomír Kopeček a Vít Hloušek ve své knize Demokracie teorie, modely, osobnosti, podmínky, nepřátelé a perspektivy demokracie „přímá demokracie zde neexistovala, nicméně zde bylo vykazováno mnoho znaků modelu konsociační demokracie“. Fungoval zde poměrný volební systém, nicméně úplně chyběla uzavírací klauzule. To mělo za následek roztříštění tehdejšího stranického systému. Politické strany byly ve svých pozicích pevně ukotveny a dokázaly velmi dobře sjednocovat své voliče. Strany obvykle dokázaly dojít ke společnému konsensu, a to ať už byly levicové, středové či pravicové. Tento konsensus se pak zpravidla šířil i na nečeské strany zastoupené v parlamentu (strany národnostních menšin).

Pětka

Pětka bylo uskupení pěti českých stran: strany agrárníků, sociálních demokratů, národních demokratů, lidovců a národních socialistů. Tato koalice vzniklá na počátku 20. let měla na starosti rozhodování v nejdůležitějších politických problémech v době, kdy zde byla tzv. úřednická vláda. Sama vláda se tak stala jen jakýmsi zprostředkovatelem rozhodnutí daných Pětkou. Pětka nejenže fungovala i po skončení úřednické vlády, ale za následující vlády klasicky politické se dokonce stala svrchovaným rozhodovacím orgánem první republiky. Jediné změny, kterými Pětka v následujícím období procházela, byla přejmenování odvíjející se od počtu koaličních stran (Šestka, Osmička…). Na jedné straně tu byl patrný pokles podpory německých stran podporující Československo, na straně druhé však úplně absentoval jakýkoliv vliv maďarských stran na chod ve vládě. Naopak na Slovensku nabývala na moci Hlinkova slovenská ľudová strana. Ta si pro konsens kladla své nároky a schvalovala ho pouze za podmínky, že bude dočasný. Nicméně Pětka všechna úskalí přestála. Podle tehdejšího ministra a poslance Josefa Matouška jednání Pětky bylo omluvitelné, kdy na be přebírala ta nejdůležitější rozhodování omluvitelné, neboť směřovalo k obecnému blahu.

Masarykova vize demokracie

Psal se březen roku 1930 a nový československý prezident právě pronášel svůj slavnostní projev k příležitosti svých osmdesátých narozenin. A právě v něm myšlenky o demokracii často zaznívaly. Sám Masaryk tvrdil, že demokracie je vládou lidu, ale také upozorňoval na její mnohé náhražky. Sám byl také zastánce názoru, že aby byla demokracie účinná, musí být ve státě dodržována poslušnost a kázeň. „Demokracie není jen parlamentní a volební technikou, nýbrž vzájemným dopřáváním svobody a jejím ústavním hájením. Demokracie je loajálním uznáváním občanských osobností a umožňováním jejich součinnosti. A není nikdy a nikde zbytečno si uvědomit, že demokracie nesmí zvrhat v demagogii a zaměňovat s anarchií. Demokracie je vládou lidu, ale není žádné vlády bez poslouchání a kázně. Pozor na rozmanité náhražky v pravé demokracii!“ Zdroj: www.Britannica.com, instagram.com