Představte si, že jedete uprostřed noci na prázdné dálnici. Najednou vám začne blikat červená kontrolka značící, že motor postrádá olej. Víte, že pokud pojedete dále, riskujete trvalé poškození motoru. Víta také, že si můžete zavolat odtah, ale to bude trvat dlouho a zaplatíte veliké množství peněz.
Vzpomenete si, že umíte vypnout výstražné světýlko. To samozřejmě nemění nic na tom, že motor bude stále potřebovat olej. Signál by ale již neblikal a bylo by snadnější ho ignorovat.
Následuje otázka: Měli byste to udělat? Tato otázka se zdá být až směšná. Nejspíše si okamžitě řeknete, že byste to samozřejmě dělat neměli. To je jistě správně, protože světlo je pouze poslem zprávy, nikoliv samotným problémem. Místo toho, abyste ho vypínali, vám radí, ať problém řešíte.
Přečtěte si také: Koupil krachující web, teď s ním chce vzdělávat celé Česko
Pokud se objeví externí problémy, jako je údržba automobilu, je jejich řešení intuitivní a často snadné. To však nemůžeme tvrdit o interních problémech. Když se potýkáme s obtížnými emocemi v podobě stres u, depresí, úzkostí, smutku a osamělosti, často vyhledáme tlačítko, kterým utlumíme emoci, místo toho, abychom řešili její příčiny. Naší první reakcí je snaha o ztlumení signálu.
Ale emoce nepředstavují problém. Jsou to jen poslové nesoucí zprávy, které si zaslouží pozornost. Často skrývají důležité lekce a příležitosti. Také vás mohou vyzvat k užitečným změnám a činnostem.
Co mohou emoce signalizovat
Strach nám může ukázat, že je před námi nebezpečí, na které bychom se měli připravit. Osamělost nás může přinutit rozvíjet a udržovat blízké vztahy. Smutek nám může ukázat, co je pro nás důležité a smysluplné. Zároveň volá po podpoře a sociálním kontaktu.
Nemusíte se snažit signál zrušit. Vyžaduje pozornost. Samozřejmě, že palubní deska není vše a stále musíte vidět a navigovat. Když se signál objeví, můžete si položit otázku: „Co teď s tím?“ a „Proč to cítím?“ a „Co to značí a co potřebuji?“ Nikdo by neměl dávat veškerou svou pozornost pouze na palubní desku, ale tyto otázky pomáhají emocím hrát tu správnou roli.
Proč emoce potlačujeme?
Bohužel nepotlačujeme pouze pozitivní emoce. Pokud si na palubní desce všimnete, že máte plnou nádrž, zajásáte a budete si přát, aby to tak zůstalo. Ale když cítíme radost, někdy se zaměřujeme na to, jak se budeme cítit, když odezní, takže ji nechceme přijmout. Je to jako když byste odpojili palivoměr, abyste nikdy nebyli zklamaní, když dojde palivo.
To vše je sebezničující a stejně to často děláme. Cítíme něco, co nechceme, aby přestalo, a tak se toho držíme v naději, že to nikdy neztratíme. Nebo si naopak pocit nedovolíme cítit a poté si ani nevšimneme, když zmizí. Jako by otupělost znamenala štěstí. City odtlačujeme pryč, jako by byly nepřítelem.
Závěrem
Pocity a emoce ale nejsou pouze o tom, co se nám líbí a nelíbí. Jsou tím, co nás ovlivňuje. Pomáhají trénovat naši schopnost všímat si přítomnosti a na základě toho, co jsme zažili, pomáhají k všímání si minulosti. Jsou jako měřidla na palubní desce, která nám pomáhají přizpůsobit se výzvám naší životní cesty.
Nezapomeňte však, že emoce jsou dočasné a stejně jako nejsou stvořené pro vyhýbání, nejsou stvořené ani pro to, abychom se jich drželi. Jsou určeny k tomu, aby přicházely a odcházely. Obsahují důležité lekce, když jsou věci vypjaté a obsahují krásné odměny, když věci zapadnou na své místo.
Umožněte proto emocím, aby byly přítomny ve chvílích, kdy se vyskytnou a pozorně naslouchejte jejich poselství. Pokud nebudete lpět na zbytečných obranách, umožníte jim splňovat tu správnou roli.
Problémem nejsou vaše emoce, proto je plně prociťujte, přijměte změnu, posuňte se vpřed a naučte se řídit.
Zdroje: https://www.psychologytoday.com/intl, https://Freepik/
