Mnoho výzkumů psychologů provedených v posledních desetiletích jasně poukazuje na hodnotu pěstování štěstí. Tato hodnota přesahuje zřejmou výhodu spojenou s prožitkem štěstí: skutečnost, že je dobré cítit se dobře.
Zde je jen několik příkladů:
- Zvyšování štěstí zlepšuje osobní i profesní vztahy.
- Štěstí je spojeno se silnějším imunitním systémem a šťastnější lidé žijí déle.
- Štěstí a soucit "> laskavost spolu úzce souvisejí, protože štěstí nutí lidi chovat se laskavěji a štědřeji, a štědrost a soucit "> laskavost zase přispívají ke štěstí.
- Větší pocit pohody na pracovišti zvyšuje míru udržení a zapojení zaměstnanců, podporuje inovace, snižuje vyhoření a zvyšuje produktivitu zaměstnanců i výkonnost organizace.
Vzhledem k těmto hmatatelným a měřitelným přínosům štěstí se zdá být přirozené, že bychom si štěstí měli vážit.
Přečtěte si také: Koupil krachující web, teď s ním chce vzdělávat celé Česko
Na druhou stranu - a zde se situace komplikuje a stává se matoucí - existují také výzkumy, které naznačují, že přílišný důraz na štěstí by mohl být sebezničující. Studie týmu z Denverské univerzity z roku 2011 například zjistila, že lidé, kteří kladou velký důraz na štěstí, jsou častěji osamělí, což je vlastnost úzce spojená s neštěstím nebo dokonce depresí.
Vedoucí výzkumnice studie Iris Maussová vyslovila teorii, že intenzivní zaměření na dosažení štěstí může vést k tomu, že lidé zanedbávají právě ty části svého života - například vztahy s ostatními lidmi nebo péči o sebe - které by mohly přispět k jejich štěstí. Je tedy cenění si štěstí špatná věc? Pokud si ho však nevážíme, proč se o něj snažit? Jinými slovy, namlouváme si, že i když jeho hledání věnujeme mnoho času, štěstí pro nás vlastně není důležité?
Zůstává nám Shakespearovský paradox: vážit si štěstí, nebo si ho nevážit, toť otázka! Řešení tohoto paradoxu spočívá v potřebě vážit si (a usilovat o) těch prvků, které ke štěstí nepřímo vedou. John Stuart Mill, britský filozof 19. století, tvrdil, že "šťastní jsou jen ti, kteří mají mysl upřenou na nějaký jiný předmět než na své vlastní štěstí ... Zaměřujíce se tak na něco jiného, nacházejí štěstí jen tak mimochodem".
Co by to mohlo být? Zde vstupuje do hry koncept Wholebeing, který řeší tento paradox tím, že přesouvá naši pozornost od přímého usilování o štěstí k usilování o ty prvky, které ke štěstí vedou nepřímo. Konkrétně každý prvek Celku - každá část, která tvoří celek - představuje nepřímou cestu do zaslíbené země štěstí. Jaké jsou tyto prvky, tyto části, tyto nepřímé cesty?
Duchovní pohoda
Většina lidí si spiritualitu spojuje s náboženstvím, konkrétně s vírou v Boha. Ačkoli duchovnost lze jistě nalézt v náboženství, je možné jít duchovní cestou nezávisle na náboženství.
Duchovní pohoda se týká významu nalezení smyslu a účelu života a také povýšení obyčejných zážitků na neobyčejné prostřednictvím vědomé přítomnosti.
Fyzická pohoda
Pochopení, že mysl a tělo jsou propojeny - což je chápání, které zpochybňuje západní přístup sužovaný dualismem - je pro fyzickou pohodu zásadní. Psychika a tělo nejsou dvě oddělené a nezávislé entity, ale spíše propojené a vzájemně závislé; štěstí není závislé na mysli nebo na těle, ale spíše na obou.
Abychom naplnili svůj potenciál pro celkovou pohodu, musíme uspokojit své potřeby po fyzickém cvičení, určitých živinách, spánku a doteku.
Intelektuální pohoda
Zatímco souvislost mezi tím, jak jsme inteligentní, a naším štěstím je nejednoznačná, mezi tím, jak využíváme svůj intelekt, a naším štěstím existuje silná a jednoznačná souvislost. Navzdory tomu, co se snaží naznačit zástupy pedagogů a rodičů s dobrými úmysly, hvězdný průměr a přijetí na nejlepší vysokou školu neznamenají cestu ke štěstí.
Základními stavebními kameny intelektuální pohody, a tím i celkové pohody, jsou spíše zvědavost a otevřenost a hluboké zapojení do učení.
Vztahová pohoda
Faktorem číslo jedna, který předpovídá štěstí, nejsou peníze ani prestiž, ani úspěch či ocenění, ale množství a kvalita času, který trávíme s lidmi, na kterých nám záleží a kterým záleží na nás.
Zdravé vztahy tvoří jádro plného a naplněného života. Nezáleží však pouze na našem vztahu k přátelům, rodině nebo kolegům; pěstování zdravého vztahu k sobě samému je nezbytné, pokud se chceme těšit ze zdravých vztahů s ostatními.
Emoční pohoda
Emoce samozřejmě hrají důležitou roli v našem celkovém prožívání štěstí. Informují naše myšlenky a činy - a jsou výsledkem našich myšlenek a činů. Naše emoční pohoda závisí na tom, zda dokážeme pěstovat příjemné emoce, jako je radost a vděčnost, a zda se dokážeme zdravě vypořádat s bolestnými emocemi, jako je závist a smutek.
Zaměřením se na prvky SPIRE, z nichž každý nepřímo vede ke šťastnějšímu životu, obcházíme past paradoxu štěstí. Zatímco vysoké hodnocení a přímá snaha o dosažení štěstí se mohou obrátit proti nám, můžeme si užívat vyšší úrovně celkové pohody tím, že se budeme věnovat práci, která je pro nás osobně smysluplná (pěstování duchovní pohody), pravidelně cvičit a zdravě se stravovat (fyzická pohoda), neustále se učit (intelektuální pohoda), trávit čas s blízkým přítelem nebo členem rodiny (vztahová pohoda) a psát o svých pocitech nebo se věnovat zábavným činnostem (emoční pohoda).
Zdroje: sciencefocus.com, Unsplash
