Morálka meditace: posílení našeho etického rozhodování
Na první pohled se může zdát, že meditační praxe má jen velmi málo společného s morálkou nebo etickým chováním. Zejména meditace všímavosti je často prezentována jako nesektářská metoda, která nám může pomoci lépe zvládnout prakticky cokoli: studium, spánek, efektivní práci, odbourávání stres u, strategické myšlení, sport atd. Na věnování pozornosti myšlenkám, emocím, pocitům nebo vjemům v přítomném okamžiku není ze své podstaty nic etického. Nebo snad ano?
Záleží na tom. Formy všímavosti, které se staly na Západě tak populární, mají kořeny v učení Buddhy Šákjamuniho, mudrce, který žil a učil na indickém subkontinentu přibližně před 2600 lety. Toto učení, pokud bylo studováno a praktikováno, poskytlo jeho žákům vše, co potřebovali k tomu, aby mohli rozvinout svůj potenciál jako čestné, soucit né a moudré lidské bytosti. Cesta, kterou Buddha navrhl, se na základě jeho vlastního chápání a zkušeností skládá ze tří základních větví: meditace neboli soustředění, porozumění neboli moudrosti a morálky.
Meditace všímavosti a uvědomění patří do první větve, soustředění, a mohou skutečně obstát samostatně jako praxe, která nevyžaduje, aby se praktikující držel buddhistického učení, nazývaného dharma, ani žádné jiné duchovní nauky. Jediné, co se vyžaduje, je skutečně víra, že z meditace může vzejít něco dobrého.
Přečtěte si také: Koupil krachující web, teď s ním chce vzdělávat celé Česko
Jon Kabat-Zinn, průkopník aplikované všímavosti, jehož kurzy MBSR (mindfulness-based stres s reduction) uvedly sekulární všímavost na kolektivní mapu, to vyjádřil takto: "Všímavost je pro nás důležitá:
"MBSR (a doufejme, že totéž lze říci o mnoha jeho příbuzných založených na všímavosti) měl být vždy dovedným prostředkem, jak zpřístupnit univerzální podstatu dharmy nebo alespoň její první ochutnávku prakticky každému, kdo o její zkoumání stojí, a tím, doufejme, snížit překážky na cestě k trvalé bdělosti, ztělesněné soucit "> laskavost i a moudrosti u lidí bez ohledu na jejich názory, přesvědčení a osobní historii."
"Ztělesněná soucit "> laskavost a moudrost" a zdravé morální zásady jsou dokonale slučitelné. Stejně tak může být zakotvení v meditaci užitečné při etickém rozhodování, protože meditující se naučí rozpoznávat své vlastní vzorce a emoce a získají nástroje, které potřebují k tomu, aby se v případě potřeby distancovali od neužitečných reflexů. Etické rozhodování bere v úvahu blaho co největšího počtu lidí a ostatních živých bytostí.
Ačkoli meditace může být sama o sobě morálně neutrální činností, často pomáhá praktikujícím rozpoznat, které činy přispívají k osobnímu blahu a vyššímu dobru a které nikoli. Většina z nás by souhlasila s tím, že vědomé rozhodování je obecně lepší než reakce na kolenou. Ačkoli tedy všímavost není ze své podstaty etická ani neetická, je velkým spojencem morálního, rozumného a efektivního jednání.
Aspekt porozumění neboli moudrosti tří základních větví se zaměřuje na rozvoj vhledu do naší lidské zkušenosti. Prostřednictvím studia, reflexe a praxe se naše chápání lidské přirozenosti a světa kolem nás stává stále stabilnějším a organičtějším.
Je snadné pochopit, jak pro buddhistu morální a etické učení - třetí větev - souvisí s dalšími dvěma, moudrostí a meditativním soustředěním. Snahou o rozvoj všech tří se praktikující řídí osvědčeným plánem na cestu ke zdravému životu, osobní transformaci a nakonec k bezpodmínečné svobodě.
Ať už je buddhistická, nebo ne, meditační praxe je proslulá tím, že posiluje kognitivní funkce, podporuje dobré zdraví a pomáhá nám zvládat emoce. A tím přínosy nekončí. V článku Morálka meditace vypráví autor a profesor David DeSteno o rozhovoru, který vedl s uznávaným učitelem a mistrem meditace Trungramem Gjaltrulem Rinpočhem.
"Představte si mé šťastné překvapení, když mi Rinpočhe řekl, že všechny kognitivní výhody meditace - lepší soustředění, lepší paměť atd. - jsou tradičně považovány za druhotné ve srovnání s jejím skutečným účelem: rozvojem hlubokého a trvalého soucit u. Veškerý kognitivní trénink je pouhým prostředkem k dosažení cíle, a právě tento cíl - pocit velkého soucit u se všemi bytostmi - nakonec způsobuje, že sebekontrola a související ctnosti se stávají automatičtějšími."
DeSteno dále popisuje experiment, který se svým týmem vymyslel, aby ověřil, zda má meditační praxe nějaký měřitelný vliv na soucit a sebekontrolu u nových meditujících. Výsledky jasně ukázaly, že ano. Jeho závěr?"
"A i když je pravda, že si můžeme denně připomínat, že máme být laskaví, a vyvíjet potřebnou sílu vůle, abychom se podle toho chovali, praktikování všímavosti - cesta, při níž se soucit začne objevovat automaticky a nepřetržitě - nabízí lepší cestu."
Meditace je sice teoreticky morálně neutrální, ale pokud je praktikována efektivně, přirozeně vede k většímu soucit u a rozlišování. Docela okrajové výhody!
Zdroje: mindworks.org, Unsplash
